V centru Liberce je hned několik ulic, které ve svém názvu mají slovo vrch nebo vršek: Lazebnický vrch, Tovaryšský vršek, Mistrovský vrch… Tady asi původ názvu ulice nikoho nepřekvapí. Ale Rámový vršek? I tento název má přesto přímo souvislost se soukenickou historií Liberce…

Dlouhé zahrady s rámy na sušení sukna byly typickou a dnes již zmizelou a zapomenutou součástí starého Liberce. Staly se výraznou součástí aglomerace zejména v 18. a 19. století, byť vznikaly již dříve.

V té době se již naplno rozmáhal soukenický průmysl, který po dlouhou dobu utvářel dějiny i vzhled města. Potřebám soukenictví se samozřejmě přizpůsobovaly i tehdejší liberecký urbanismus a architektura. Pozůstatky jsou dodnes vidět na jižních svazích Sokolovského náměstí, právě v okolí uličky nazvané již tehdy Rámový vršek.

„Domy byly vybudovány na hloubkově orientovaných parcelách a dvory se zahradami nikdy nebyly zastavěny. Tyto městské terasy sloužily k sušení sukna – Tuchramhmstellen. Dobře je to patrné na vedutách Liberce z té doby, kde jsou patrné právě pásy rámů na sušení sukna,“ osvětluje charakter historické čtvrti města Jaroslav Zeman z Národního památkového ústavu v Liberci.

Vyobrazení teras s rámy sloužícími k sušení barveného sukna lze nalézt na historických vedutách, které zachycují podobu Reichenbergu zejména v druhé polovině 18. století a na počátku 19. století. Tyto veduty byly často součástí tovaryšských listů, se kterými mladí soukeníci začínali své kariéry.

Na vedutě z druhé poloviny 18. století jsou v pravém horním rohu, tedy v okolí dnešního Sokolovského náměstí, jasně vidět typické "rámové zahrady", určené k sušení barveného sukna

Soukenická výroba a obchod byly tehdy skutečně středobodem veškerého hospodářského dění ve městě. Kunsthistorik Jaroslav Zeman také připomíná slova Jana Nerudy, který se o Liberci v té souvislosti nevyjadřoval právě nejlépe a zmínil dokonce i ty tak typické dlouhé zahrady s rámy na sušení sukna, které daly název i ulici Rámový vršek.

 „Lidé tu vypadají jako marinovaní ouhoři, místo domů jsou zde jen barvírny, Kamenice má v řečišti svém místo vody rozpuštěnou šmolku, člověka to mrzí, že alespoň nebe není zde zelené nebo červené, aby přece nějaká byla změna! Modro a nic jiného než modro, sukno a nic jiného než sukno! V zahradách rostou rámce na rozvěšení sukna, lidé shýbají se pod soukennými balíky až k zemi, buď mluví místo myšlení samou bavlnu, ano i umění je zde soukenické, divadlo patří soukeníkům a jediný nápis na něm svědčí, že je mimo chrámem umění také ještě ,,Tuchknappenherberge,“ píše Jan Neruda ve svém slavném fejetonu o Liberci z podzimu roku 1865, který vyšel v Národních listech.

I na mladší vedutě, která byla vyrobena před rokem 1823, je krásně vidět, kterak bylo jižní okolí dnešního Sokolovského náměstí doslova poseto zahradami, kde se na rámech sušilo sukno

Komentáře vytvořeny pomocí CComment


Provoz webu je podpořen Ministerstvem spravedlnosti ČR v rámci dotačního titulu „Prevence korupčního jednání“ 

                                                                                                                                                       

Činnost webu podpořila Nadace OSF v rámci programu Active Citizens Fund, jehož cílem je podpora občanské společnosti a posílení kapacit neziskových organizací. Program je financován z Fondů EHP a Norska.

The project is being supported by the Open Society Fund Prague from the Active Citizens Fund. The programme promotes citizens’ active participation in the public life and decision making and builds capacities of civil society organizations. The Active Citizens Fund is financed from the EEA and Norway Grants.

 

                                                    

                                                                              

Copyright © 2016 Náš Liberec;