V Liberci se péči o veřejný prostor příliš nedaří. Co ale zanedbává radnice, nahrazují občanské aktivity. Jedním z příkladů instalace sochy Ikara na libereckém nádraží, kterou připravil a realizoval Spolek za estetiku veřejného prostoru.
V prostorách hlavní haly libereckého nádraží je od konce června k vidění socha českého sochaře Rudolfa Svobody Ikaros. Socha odkazuje na známý příběh z řecké mytologie, který má svou symbolickou rovinu.
Rudolf Svoboda byl český sochař, restaurátor, medailér a pedagog. Narodil se 24. listopadu 1924 ve Velkém Rovném. Vysokoškolská studia absolvoval na Akademii výtvarných umění v Praze. Po skončení studia působil na AVU jako odborný asistent ve speciální sochařské škole. Poté se plně věnoval monumentální i komorní sochařské tvorbě. První samostatnou výstavou se představil veřejnosti v roce 1958 a již tehdy zaujal svým opravdovým lyrickým projevem.
Socha Ikaros byla původně umístěna v menze pražské koleje Větrník, jejíž výstavba probíhala v letech 1968– 1974. „V roce 2020 se schylovalo k demolici objektu a nám se po dohodě s developerem podařilo sochu získat a dopravit do Liberce,“ vysvětluje Jindřich Gubiš ze Spolku pro estetiku veřejného prostoru.
Svobodův Ikaros v hale libereckého vlakového nádraží
Ostatně v Liberci je Svoboda i spoluautorem, dnes již odstraněného, památníku Osvobození na dnešním Štefánikově náměstí, kterému vévodila jeho socha Rudoarmějce. Ta se ale podle Jindřicha Gubiše celkové tvorbě Rudolfa Svobody , která byla většinou poetická a abstraktní, vymyká svou schématičností.
Daleko více typická je pro Svobodu abstraktní tvorba, kterou představuje právě Ikaros umístěný na liberecké nádraží. „Přáli jsme si, aby byl Ikaros opět vystaven zrakům veřejnosti, a jsme rádi, že se tak stalo symbolicky ke sto letům od narození jeho autora,“ dodává k instalaci Jindřich Gubiš.
Íkaros byl synem geniálního stavitele a vynálezce Daidala, který pro krétského krále Mínoa stavěl labyrint na Krétě pro obludného Mínotaura. Král byl stavbou tak nadšen, že nechtěl Daidala i jeho syna Íkara propustit ani poté, co hrdina Théseus krvelačnou obludu s býčí hlavou a lidským tělem zabil, aby nemohli tajemství labyrintu prozradit.
Daidalos proto vyrobil dva páry křídel s pery spojenými roztaveným voskem. Synovi přikázal, aby jej následoval a nespouštěl z očí, ale také, aby nelétal moc nízko, aby se mu křídla nepromáčela ani moc vysoko, aby se naopak vosk nerozpustil. Mladičký Íkaros ale otce neposlechl a chtěl letět výše ke slunci. Vosk se na perutích se ale rozhřál a vzduchoplavec se zřítil do moře, které v těch místech nese jeho jméno.