Je to tak každý rok. Svátek republiky je časem, kdy si spousta z politiků bere do úst Tomáše Garrigue Masaryka, ba do konce se staví před svými voliči do role jeho pokračovatelů. Jenže právě u těch, kteří tak činí nejhlasitěji, je jasné, že zrovna o ně by si prezident Osvoboditel neotřel ani o boty. Proč?
Největší pozdvižení v Liberci kolem 28. října vzbudilo, že měla busta TGM roušku. Prý to měl být vtip. No… spíš to ukazuje, nakolik někdo nemá smysl pro humor nebo si spíš myslí, že ho má. Ačkoliv proti trojce předsedů ODS, TOP 09 a KDU-ČSL v kostýmech od Marvelu před Masarykovou sochou na Den republiky…
Nicméně pravda s rouškou na Masarykově tváři bude spíš ta, že se nová krajská reprezentace rychle přispěchala vyfotit, rouška nerouška, ať je ta formalita co nejdřív za námi a honem se rozplývat o hodnotách, republice a Masarykovi na Facebooku. Což se také stalo.
Jenomže rouška, to není to podstatné. Jde hlavně o Masarykův politický odkaz. A tady teprve skutečná trapnost a špatné vtipy začínají. To, že se k dnes k přesvědčenému socialistovi Masarykovi hlásí zejména pravice, je jedna věc klasická ukázka toho, jak se z historických postav stávají prázdné formy bez obsahu.
Tomáš Masaryk nebyl světlem oděný anděl, ale jednu věc mu nelze nepřiznat. Stál si za svým. A kolikrát jako buřič, jako kůl v plotě, proti zlobě a nenávisti tehdejší většiny, těch, co si o sobě myslí, že jsou slušní lidé. Zvedal mandle horlivým vlastencům i vlastenčíkům s rasistickými choutkami, stejně tak těm, co si mysleli, že ženě patří tak kostel-plotna-postel a že lidé dělnického stavu nemají do ničeho kecat.
Proto ho lidé tak milovali. A elity často nesnášely nenávistí temnou, postranní a zlou, typickou pro slušné lidi. Ale jelikož jsme na stránkách věnovaných korupci, pojďme si připomenout Masarykovy postoje k tomuto negativnímu sociálnímu jevu, který se tak rád přehlíží nebo kritizuje jen u těch, u kterých se to hodí.
Jednou z nejznámějších korupčních afér První republiky byla tzv. Lihová aféra nebo také Práškova aféra. Karel Prášek byl ministr zemědělství za agrárníky, později dokonce předseda Senátu ČSR. Zároveň byl ale také předsedou lihovarnického družstva, de facto prodlouženou rukou velkých lihovarníků, kterým samozřejmě záleželo, jakým způsobem bude stát zasahovat do cen lihu.
Zřídili proto skrze své družstvo dispoziční fond, ve kterém byly na tehdejší dobu neuvěřitelné peníze, zhruba 30 milionů korun. No a milý pan předseda Senátu a lihovarnického družstva Prášek jal se za pány průmyslníky lobovat. Na utajovaných schůzkách nakupoval si vliv a přízeň politiků a stran, od levice po pravice. Od bolševiků po konzervativce.
Pak to prasklo a měl z ostudy kabát, byť se případ nedostal ani k soudu. Ctihodný pan Prášek měl ovšem odpověď: vše jest kampaň proti němu, on jako vlastenec a slušný člověk chce jen pomáhati vlasti ku jejímu rozkvětu a průmyslu vezdejšímu a činí tak ostatně téměř každý (v tom nelhal – První republika opravdu prosta korupce nebyla ani náhodou).
Nepřipomíná Vám to někoho..:)? A nemusíme ani za premiérem do Prahy, stačí se podívat na úřad Libereckého kraje… Ale jak se panu předsedovi senátu Práškovi zachoval prezident Masaryk? Přestal ho zvát na Hrad a pokud se s ním na veřejnosti musel potkat, ostentativně mu nepodal ani ruku.
Tak vážně bral TGM problém korupce, ve kterém správně viděl mor společnosti, který ji žene od demokracie k uřvanému hnědému extrémismu, který je se vším hned hotov. Jak hluboce měl pravdu a co to pro ČSR i celou Evropu znamenalo, ukázaly hned roky po jeho smrti…
Ne, nedělejme si iluze, že politici, jako třeba hejtman Martin Půta, kdy co četli o Masarykovi nebo snad něco přímo od něj. A i kdyby ano, rozhodně se jeho odkazem neřídí, jen ho zneužívají pro vlastní PR. Přitom je téměř jasné, jak by se sám Masaryk k podobným politikům choval i dnes.
My ostatní bychom si ale něco z té masarykovské zatvrzelosti, často, pro svou pravdivost a lpění na ní (tolik nepříjemné všem těm slušným lidem) mohli vzít příklad. Masaryk nebyl pokrytec. To co říkal, myslel vážně a choval se podle toho. Zkusme to také.