Liberec se pouští do první velké investice. Bude přestavovat bývalý městský palác Johanna Liebiega mladšího. Záměr i projekt je dobrý a nebudí od začátku podezření a kontroverze, jako je tomu u jiných evropských projektů, z nichž některé skončily až před soudy. I tak je ale třeba se mít na pozoru.

Přestavba liebiegovského paláce stojícího vedle redernovského zámku na Centrum aktivního odpočinku se jeví jako dobrý projekt. Byl připraven za předchozího vedení města a počítá s tím, že by se areál někdejší místní průmyslové šlechty, který poté sloužil jako Oblastní galerie, mohl znovu navrátit do služeb veřejnosti. Což je jen správně.

Snad to nedopadne jako s dalšími projekty, které současné vedení města dostalo od svých předchůdců a které buď nezvládlo samo (projekt nového sběrného dvora) nebo je poslušně odevzdalo na přání hejtmana Libereckému kraji, který je pro změnu nezvládl sám (projekt nového terminálu autobusového nádraží).

Ten projekt vypadá opravdu zajímavě. Zámek by měl sloužit mládeži, dětem, ale i důchodcům, byl by ve veřejné správě. Rozhodně nemá obskurní a podezřelé vyznění jako termální lázně bez termálního pramene, centrum geotermální energie nebo podnikatelský inkubátor, ze kterých přímo čiší, že jejich hlavním účelem je podojit evropské dotace, popřípadě krajský či městský rozpočet o desítky a stovky milionů korun.

Proč se ale mít na pozoru? Na prvním místě jde o to, jak probíhala veřejná soutěž na zhotovitele. Během výběrového řízení přišlo neuvěřitelných 150 – slovy sto padesát – připomínek k zadání. Jeden by čekal, že se asi dveře netrhnou s uchazeči a že bude podáno velké množství nabídek, ze kterých vzejde dobrá cena. Omyl.

Nabídka byla nakonec podána jediná – slovy jedna jediná -, která také „zvítězila“. A to o nějakých téměř 20 milionů vyšší, než se předpokládalo. Zdůvodnění? Prý nejsou pracovníci ze zahraničí. To se ale docela nerýmuje s tím, že díky zavřeným fabrikám a následnému utlumení výroby je jich všude přetlak. A i kdyby – opravdu to dělá rozdíl 20 milionů? Navíc celý průběh se 150 připomínkami opravdu dělá dojem, že výběrové řízení bylo tesáno k předem naskicovanému obrazu.

Druhým důvodem, proč mít u Centra aktivního odpočinku nastražené uši, jsou osoby a obsazení. Vítězem „soutěže“, které se účastnila jen jedna firma, je konsorcium Metrostav a CL-Evans. Začněme u toho druhého. CL-Evans na sebe upozornila před lety, když díky tehdejším radním za Změnu pro Liberecký kraj (Zuzana Kocumová) vyšlo najevo, že rekonstrukce nemocnice v České Lípě, kterou CL-Evans prováděla, je předražená o nějakých 25-30 milionů.

Stalo se nevídané a tehdejší dceřinka Syneru, tedy CL-Evans, musela couvnout a stavbu skutečně dokončila o 25 milionů levněji. Zlé jazyk tvrdí, že to byl jeden z důvodů, proč se Zuzana Kocumová a Změna pro Liberecký kraj, tehdy musely poroučet z krajské koalice se Starosty… Navíc CL-Evans dnes provádí další kontroverzní stavbu tzv. podnikatelského inkubátoru, která veřejnou kasu přijde neuvěřitelných půl miliardy korun. A už dnes víme, že bude oproti plánům, o 50 milionů dražší. Zatím…

Dalšího ze členů konsorcia také netřeba představovat. Metrostav má po celé zemi korupčních zářezů až hanba. Vzpomeňme na kauzu Davida Ratha. I v Liberci měli na vodítku svého hejtmana, tentokrát slušného a demokratického šéfa Starostů, Martina Půtu. S ním kvůli tomu nyní stojí před soudem, kde Metrostav čelí obžalobě, že pomocí lidí jako Půta chtěl veřejnou kasu připravit o více jak 20 milionů korun v případě „geotermálního kostela“ svaté Máří Magdalény. Ostatně propagátorem přestavby liebiegovského zámku je v médiích opět – hejtman Martin Půta.

Prostě těch paralel mezi odstrašujícími případy z minulosti i současnosti je až moc. A čeho je moc, je až příliš. Takže opatrně. Přeci jen jsme v Liberci…