Diskuze o uzavírce parkovišť u atraktivních turistických míst, kterou na tento víkend nařídil hejtman Půta, vyvolává jednu otázku. Proč vlastně tolik lidí využívá při cestě do přírody auto? Navíc obyvatel z Liberce, kteří mají přece „hory za rohem“, jak se tu dlouhodobě traduje.
Při podrobnějším zkoumání toho, jak na tom Liberečáci opravdu jsou, ovšem zjistíme, že jsou v tom trochu nevinně. Udělat si krátkou procházku od svého domu totiž pro většinu z nich není tak jednoduché. Naopak, představuje to nutnost nejprve se plahočit několik desítek minut podél zaprášených ulic plných aut, mezi zástavbou či skrz průmyslové zóny. Les hned za rohem má jen menšina obyvatel města.
Rychlé roztahování Liberce v posledních letech
Tento stav lze doložit jasnými čísly. Při analýze průměrné vzdálenosti z města na jeho okraj, tedy tam, kde začíná volná krajina, vykazuje Liberec rapidně se zhoršující výsledky. Za posledních 30 let, což je v dějinách města pouhý okamžik, se zastavěné území Liberce a jeho navazujících satelitů téměř zdvojnásobilo! A to za situace, kdy je počet obyvatel více méně stejný.
Roztahování města do volné krajiny v podobě rozmáchlé výstavby rodinných domků, průmyslových a obchodních zón má vícero negativních dopadů. Snižující se hustota města zvyšuje náklady na údržbu ulic a inženýrských sítí. Jejich současný stav a obrovský vnitřní dluh na jejich údržbě jsou toho dokladem. Druhým negativním jevem, na který se soustředí tento komentář, je právě odřezávání obyvatel města od volné krajiny. V analyzované době se průměrná vzdušná vzdálenost zvedla ze 472 m na 687 m. To představuje při pohybu po reálné uliční síti přes 1 km. Na obrázku je vidět, jak se „červená zóna“ ve středu Liberce s největší vzdáleností do volné krajiny velmi rychle rozrůstala (nový územní plán, který průměrnou vzdálenost dále razantně zvyšoval, je jeho prvotní koncept z roku 2012 vzniklý ještě za primátora J. Kittnera):
Srovnání s jinými krajskými městy
Při měření tohoto faktoru dopadl Liberec navíc velmi špatně i ve srovnání s dalšími krajskými městy s cca 100.000 obyvateli. Olomouc, České Budějovice a Pardubice vykázaly průměrné hodnoty 518 m, 445 m a 440 m. Nejde přitom o nějaké teoretické hodnoty bez dopadu na kvalitu života obyvatel. Např. ze srovnání Liberce a Českých Budějovic vyplynula naprosto převrácená distribuce hodnoty, kterou lze nazvat jako „dostupnost volné krajiny“. Zatímco v Českých Budějovicích žijí do vzdálenosti 500 m od volné krajiny hned 2/3 obyvatel, v Liberci je to pouze 1/3:
Typickou obětí nevhodně se rozpínajícího zastavěného území města je nejlidnatější sídliště ve městě, Rochlice, s cca 10.000 obyvateli. Z východu se na něj přilepila nová výstavba Na Rušičce, směrem na jih se masivně rozrostly plochy rodinných domů ve Vesci. Na průchod do krajiny se zapomnělo. Do přírody to mají obyvatelé tohoto sídliště tak asi nejlepší směrem k Tajchu, za kterým se rozkládají lesy kolem Císařského kamene. K samotnému Tajchu ale musí Rochličané jít přes 3 km převážně dost nevábnou cestou kolem rychlostní silnice na Jablonec a skrz průmyslové areály. Taková cesta, navíc třeba s malým dítětem, může být pro mnohé lidi dost odpudivá.
Jaké je řešení?
Dosavadní vývoj je třeba zvrátit. Je legitimní, pokud se město bude dílčím způsobem dále rozrůstat. Tento proces ale musí řídit urbanisté, nikoliv vlastníci pozemků spřátelení s vedením města. Určitým vzorem může být slavný kodaňský Fingerplan. Ten jasně stanoví koncepci, kdy se zástavba koncentruje podél radiál (prstů), kvalitně obsloužených hromadnou dopravou. Mezi prsty pak zůstávají prostory chráněné před zástavbou.
Tento princip prosadila v rámci již značně zhoršených podmínek ve městě Liberec bývalá náměstkyně pro územní rozvoj, Karolína Hrbková (Změna pro Liberec). Nejprve značně zredukovala rozvojové plochy, které město dále roztahovaly do volné krajiny. Do návrhu nového územního plánu pak nechala dokreslit tzv. zelené pásy radiálně vybíhající od středu Liberce na jeho okraj, s potenciálem vytvořit koridory pro komfortnější pěší a cyklistický pohyb z města do krajiny. Po vydání nového územního plánu tak bude záležet na aktuálním vedení města, nakolik aktivně využije této koncepce, a začne v těchto koridorech doplňovat úseky pěšin a cest, popř. vykupovat potřebné pozemky.
Jindřich Felcman
zastupitel města Liberec za Změnu pro Liberec, spolupředseda libereckých Zelených
Článek vychází z provedených výzkumů publikovaných zde:
https://www.uur.cz/images/5-publikacni-cinnost-a-knihovna/casopis/2013/2013-06/03_geograficky.pdf
http://www.uur.cz/images/5-publikacni-cinnost-a-knihovna/casopis/2016/2016-06/02-princip-kodan.pdf
