Mgr. Lenka Svobodová pro Liberec zajistila oblíbená „růžová kola“, ale pracovala i na dalších projektech. Přesto se rozhodla na liberecké radnici skončit, o čemž náš web minulý týden informoval prostřednictvím článku jejího nadřízeného, náměstka Jana Korytáře. Problematiku podmínek zaměstnanců na magistrátu i zdejších vztahů chceme ale i sami nadále sledovat, proto jsme požádali Lenku Svobodovou o rozhovor.
Proč jste na radnici nastupovala, jaké byly Vaše plány?
Zaujala mě možnost pracovat na mezinárodním projektu, kde uplatním své předchozí zkušenosti, svoji odbornost i každodenní komunikace v angličtině. Tak jsem to zkusila a ve výběrovém řízení uspěla. Viděla jsem, že se na tomto odboru dělají zajímavé projekty, chtěla jsem se podílet na něčem, co pro město a jeho obyvatele může být přínosem, co má ambici zlepšit podmínky života ve městě.
Kolik Vám bylo přislíbeno u přijímacího řízení?
Pokud si vzpomínám, nástupní plat byl dohodnut na 27 tis., po vyhodnocení prvního měsíce zkušební doby měl být navýšen. Zejména proto, že peníze v projektu na mzdu byly a nečerpaly se již několik měsíců. Město totiž nemělo projektového manažera, který by projekt řídil.
A kolik jste měla ve smlouvě?
Nastoupila jsem za 24 tis. hrubého měsíčně, tj. základní tabulkový plat dle uznané praxe, na projektech pracuji už 15 let. V rozpočtu projektu je na tuto pozici přitom 35 tisíc Kč. Pracovní smlouvu jsem navíc dostala k podpisu až několik dní po nástupu.
Tomu nerozumím – město získalo na vaši pozici dotaci a přesto jste měla menší plat? To nedává smysl…
Tomu se rozumět nedá. Odporuje to jak dobrému projektovému řízení, ale i efektivní personální politice. Obávám se, že nic jiného než byrokratický přístup v tom nenajdete.
Počkejte, to není možné…
Ano je, a můj případ není jediný. Takových absurdit je na radnici více. Město má šanci získat odborníka na několik let a skoro celou mzdu hradit z dotace. Odborníka ale přijme za mzdu, která je nižší než domluvená u výběrového řízení, nižší než získaná dotace a nižší, než kterou by dostal jinde.
I přesto jste ale nastoupila. Proč?
Jde o zajímavou práci, která mi dávala smysl. Navíc jsem věřila, že se to časem zlepší. Vzhledem k tomu, že jsem denně dojížděla 50 km a mám tři děti, byla pro mě finanční otázka důležitá. Proto jsem se nakonec i přihlásila do výběrka na vedoucí oddělení rozvojové koncepce, ale ani tak jsem si platově moc nepolepšila, zato práce přibylo hodně. Doufala jsem, že s příchodem nového tajemníka se něco změní, ale opak je pravdou.
A nový tajemník?
Pravidla jsou na úřadě potřeba, mají však platit pro všechny stejně. To se na radnici ale neděje. Navíc život není jen o směrnicích, tabulkách či oběžnících. Zejména práce na projektech pro rozvoj města není úřednická, ale manažerská a kreativní práce, která vyžaduje neustálé vyhodnocování situace a nalézání efektivních řešení. Od náměstka Korytáře jsem získala informaci, že vlastní zdroje SML na rozvoj města nestačí a zadání, že je potřeba maximálně využívat dotace a dotační projekty efektivně řídit. K tomu jsou ale potřeba projektoví manažeři a další odborníci, které je potřeba zaplatit.
Není lepší to zadat externím firmám?
Podle mé zkušenosti je ideální, aby projekty dělali vlastní zaměstnanci, učili se, vzdělávali a na radnici zůstávali. Je to levnější i efektivnější.
To má logiku, proč to tak ale nefunguje?
Pokud vede úřad někdo, kdo si o zapojování občanů do rozhodování myslí, že „nám do toho už tak kecá dost lidí“, pro koho je důležitější počet odsezených hodin na židli v kanceláři než výsledky práce, kdo se nestará o selhání projektu či vrácení dotace a nejlepším řešením je podle něj zadávání projektů externě (outsourcing), ale zároveň má pravomoc určovat výši mzdy, pak to nefunguje. Mluvím o současném tajemníkovi. Jeho představy o řízení úřadu mé rozhodnutí odejít urychlily.
I tak jste za půl roku stihla připravit a podat dvě žádosti o dotace, obě vyšly a město bude mít v rozpočtu navíc 4,5 mil. Kč. Rozjela jste systém sdílených kol. Přesto Vám současný ani předchozí tajemník nepřiznali ani korunu osobního ohodnocení. Víte proč?
Osobní ohodnocení mi bylo vedoucím odboru, s doporučením i od náměstka,navrženo poprvé v lednu. Nebylo však projednáno zastupujícím tajemníkem s odůvodněním chystaného personálního auditu odboru. Ten přitom mimo jiné poukázal právě na nespravedlivé odměňování a mezi hlavní závěry stanovil nutnost jasně a důvěryhodně rozhodování o odměnách zdůvodňovat. Opakovaný návrh na osobní ohodnocení podal vedoucí odboru v březnu. Nový tajemník, který byl ve funkci jen několik týdnů, ho bez zdůvodnění zamítnul.
O výši platu tedy rozhoduje pouze tajemník? I když jde o peníze z projektů?
Bohužel ano. Rozdíly mezi osobními ohodnoceními u jednotlivých pracovníků jsou přitom značné a neodvíjí se od výsledků, ale hlavně od libovůle tajemníka. Je to veřejné tajemství, které udržuje zaměstnance v obavách, že pokud budou „neposlušní“, poznají to na výplatě. Svá rozhodnutí o návrzích na osobní ohodnocení tajemník vůbec nezdůvodňuje. Objektivní metody hodnocení pracovníků chybí.
I když by bylo možné ty peníze zaplatit z dotačního projektu a když je město nevyčerpá, tak je bude vracet?
Ano. Já jsem projekt řídila i ve funkci vedoucí oddělení, přesto, že jsem z projektu neměla už žádné peníze. Od ledna až do současné doby tak město každý měsíc nečerpá jen z tohoto projektu 35.000 měsíčně. Takže práci jsem odváděla, odpovídající mzdu nedostala, mzdové prostředky se raději vrátí. Jako projektový manažer musím navíc Xkrát vysvětlovat partnerům, řídícímu orgánu a certifikačnímu orgánu, proč nečerpáme mzdové prostředky a neplníme tak smluvní podmínky dotace.
Jak velký je to problém?
Reálně hrozí, že projekt skončí a město tak přijde o možnost mít z dotace zaplaceného pracovníka na 5 let, který by se mohl věnovat rozvoji cyklodopravy a dalších forem udržitelné dopravy. DO projektu je přitom zapojeno dalších 6 evropských zemí. Od ledna do května jsem vykonávala práci za dva lidi (dvě pracovní místa) – vedoucí oddělení a projektového manažera. Z projektu má mzda nebyla hrazena, tajemník i primátor asi usoudili, že lepší je ty peníze vrátit. Je to dost demotivující a frustrující.
Čemu se chcete dál věnovat?
Budu se věnovat nadále dotačnímu a projektovému řízení. Mám možnost částečné práce s domova, kterou vítám, mám tři malé děti.
Jak dnes zpětně hodnotíte vaše očekávání, se kterými jste na magistrát nastupovala?
Co se týče náplně práce, tak zcela, dává mi smysl. I většina kolegů je skvělá nejen odborně, ale i lidsky. Oddělení šlape. Byla jsem obklopena fajn lidmi, kterých si vážím. Co jsem neočekávala, je duch 19. století, který vládne liberecké radnici. Rigidnost, odmítání nového a lpění na „papíru“. Jako nováček to nemáte jednoduché, právě proto, že jste nový. Nepřicházíte jako kolega, který může udělat kus práce, ale jste „testován“ ze znalosti psaných, a hlavně nepsaných postupů. Nad hlavou se vznáší hrozba vytýkacího dopisu. Podstatné je nepřicházet s něčím novým. Čím víc pracujete, tím hůř. Generujete totiž práci i pro ostatní. Když máte být nositelem rozvojové koncepce, pak to s tímto dohromady moc nejde.
Náměstek Langr i primátor Batthyány hovoří o tom, že odbor není ze strany náměstka Korytáře dobře řízen. Setkala jste se s nějakým nevhodným jednáním z jeho strany?
Upřímně nevím, co mají pánové na mysli. Nic konkrétního neuvádí. Náměstka Korytáře vnímám jako velmi progresivního a schopného člověka, oceňuji jeho snahu Liberec rozvíjet ku prospěchu jeho občanů. To je v politice dnešní doby vzácné. Jako politik má vizi. Jako manažer je otevřený k věcné a odborné diskusi. Problémy odboru strategického rozvoje a dotací (zejména odchody pracovníků) nevidím v řízení gesčním náměstkem nebo vedoucím odboru, ale v tom, že personální otázky do jejich kompetence nespadají a nevhodně do nich zasahuje zejména tajemník. Přeřazení jisté paní kolegyně, které stále odcházejí podřízení, je ze strany primátora a tajemníka bojkotováno, návrhy osobních ohodnocení nejsou schvalovány, nebo jen vyvoleným. Nespravedlivosti v odměňování nepřispívají k dobré atmosféře.
Je něco, co může vaše rozhodnutí odejít změnit?
Nadřízenými jsem byla požádána, abych vedla aspoň projekt, když končím jako vedoucí oddělení. Tam není vzhledem k vykonávaným činnostem nutné být pořád jen v kanceláři. Jde pracovat i z domova. Tajemník byl však proti. Tzv. home-office je dnes přitom běžná věc, několik lidí ho má i na krajském úřadě. Ale na magistrátu je důležitější, abyste si „čipli“ příchod a odchod a papírově vše sedělo. Na tom, co děláte, už tak nezáleží.
Děkujeme za rozhovor