Všechna podstatná liberecká dění a události nejen končícího týdne v sobě koncentrovalo čtvrteční zasedání libereckého zastupitelstva, které se protáhlo až přes půlnoc. Nebylo toho málo.
Suverénně nejdelším i nejdiskutovanějším bodem byla snaha Jiřího Šolce ze Starostů pro Liberecký kraj vrátit do libereckých ulic herny a kasina. Šolc se stává tváří kampaně za hazard, ve které již neuspěl primátor Tibor Batthyány ani ODS a za kterou rozhodně není jeho obava o osud městské kasy.
Šolcovy dětinské, pateticky trapné výroky, jak nechce vydat Liberec mafii, jako se tomu stalo prý v Brně a jiných městech celkem s přehledem doslova rozstřílel náměstek Brna Matěj Hollan, proti jehož argumentům a zejména číslům stál více jak dvoumetrový Jiří Šolc jako malý školáček, který si přestal pamatovat sloky naučené básničky.
Náklady spojené s hazardem ve městě (drogy, kriminalita, sociální kolapsy uživatelů i celých lokalit, atd), stojí v důsledku město daleko víc, než mu kdy přinesl a přináší hazard z daní. Ty navíc stejně budou zanedlouho putovat do státní a ne městské kasy, takže na hazardu budou vydělávat jen jeho provozovatelé. Hazardní lobby složená z majitelů heren a výherních automatů, ať jsou z libereckého Babylonu nebo albánského Kosova, pramálo záleží na tom, jak hazard ničí Liberec a jeho obyvatele.
Pokud Jiří Šolc varuje před mafií, reálně je to právě právě on, kdo za ní nejvíc bojuje. Naštěstí pro obyvatele Liberce ani u Starostů nemají všichni stejný názor (a zadání) jako pan zastupitel Šolc. Proti hazardu je tradičně Změna pro Liberec, KSČM i ČSSD. A tak znovuzavedení hazardu neprošlo. Ale jen o jeden hlas. Jistě lze proto v budoucnu očekávat další „nezištné“ kampaně za návrat hazardu, nejen od páně Šolce. Herním baronům jde o desítky a stovky milionů. Liberci ale o víc.
Trochu chaoticky působil bod, který předkládal Martin Čulík z exANO ohledně tramvajové trati do Rochlice, o které se hovoří už skoro dvacet let. Zastupitel Čulík, který díky své profesi evidentně rozumí, prosazoval variantu vedení tramvaje od Rybníčku po ulici Milady Horákové do Zeleného údolí. Celkem logicky ale mu oponovali zástupci Starostů (Michal Hron), že je to sice zajímavé, co říká,ale v územním plánu je schválena varianta „přes Broumovskou“, tak co s tím?
Martin Čulík měl zase tu pravdu, že je potřeba jednat, aby se nestalo, že pro sáhodlouhé diskuse uteče možnost čerpat dotace na trať, kterou nabízí připravovaný Integrovaný plán rozvoje území. Nepůjde o málo a počítá se s investicí do jedné miliardy korun. Ovšem první, kdo by zavedení tramvaje ocenil, by byli obyvatelé Rochlice, kteří to, jak autobusová doprava nestíhá, zažívají na své kůži každý den.
Intenzivnímu kuloárovému jednání předcházel bod o vstupu investora na Ještěd. Skoro dvě hodiny v zákulisí zastupitelstva jednali představitelé klubů, aby se nakonec dohodli, že vstup investora na libereckou Horu ano, ale jinak než jak předkládal primátor Tibor Batthyány. Ten dlouhodobě a otevřeně lobbuje, aby pronájem Ještědu získala společnost kontroverzního slovenského miliardáře Igora Rattaje.
Batthyányho první návrh, který počítal s pronájmem Ještědu Rattajově firmě, zastupitelé přímo shodili ze stolu. Jeho návrh druhý byl podstatně osekán a vzešlo z něj de facto standardní výběrové řízení, do kterého se může potencionální investor (včetně Rattaje) přihlásit. Jedná se tedy o variantu, kterou požadovala jak opozice, ale i koaliční Změna pro Liberec. Teď budou ještě muset primátora ohlídat, aby výběrové řízení probíhalo bez nadržování a zcela dle pravidel.
Náměstkovi Janu Korytářovi ze Změny pro Liberec poměrně hladce prošly změny v rozpočtu i úprava pravidel dotačního fondu, který byl v minulosti velkým terčem kritiky. Schváleno bylo i jím předložené zvyšování efektivity Komunitních prací, které navíc obsahovalo značné navýšení prostředků a změnu ve vedení této společnosti.
O tom, jaké rozhádané poměry panují uvnitř koalice, ukázaly dva body, které sice patří do výlučné kompetence rady města, která je schválila, ale primátorovi Batthyánymu se to nelíbilo, a tak je znovu, využívaje zákona o obcích, předložil zastupitelstvu. Jednalo se o organizaci magistrátu, kde rada města nepovolila zřízení nového odboru přímo pod primátorem, který by měl zase řídit všechny městské organizace. To je podstatný krok a primátor, který má problémy i se řízením vlastní kanceláře, jak ukázal bod další, dosáhl toho, že zastupitelstvo zrušilo rozhodnutí rady a vrací jeho návrhy zpět do rady.
Druhým, evidetně lidsky a emočně vypjatějším bodem, byla nová pravidla o mediální komunikaci. Zde radním ze Změny došla trpělivost s primátorem Batthyánym a jeho pravou rukou, vedoucím odboru kanceláře primátra Petrem Neuhäuserem, který si podle nich uzurpuje pravomoci, které mu nepatří, manipuluje s tiskovými zprávami, lže a zasahuje ostatním náměstkům do vyjádření.
Zastupitelé nejdříve Batthyányho návrh na zrušení usnesení rady, která jemu a Neuhäuserovi jasněji definovala pravidla mediálního vystupování neschválili, ale na návrh Antonína Ferdana ze Starostů pro Liberecký kraj se hlasovalo ještě jednou a nakonec s rozdílným výsledkem. Jakkoliv by Starostové mohli mít pravdu, ať si koalice své spory vyříká uvnitř rady a nechovají se jako děti, tak Ferdanův návrh působil stejně dětinsky a škodolibě. S jasným cílem oslabit největšího rivala – Změnu pro Liberec. Jako na pískovišti…
Rozhádané a zdlouhavé zastupitelstvo nakonec nestihlo projednat všechny své schválené body. Skončilo ve čtvrt na jednu po půlnoci. A protože se druhý ráno v devět hodin, jak ukládají pravidla a zákon, sešlo pouhých osm zastupitelů, bude do dvou týdnů muset proběhnout zastupitelstvo další. Asi na něm nebude tolik závažných bodů, ale vzájemné politické napětí určitě jen tak nezmizí.
