Na poslední týden, dva nebude hejtman Půta vzpomínat v dobrém. Během pár dní se na něj sesypala celá řada mediální kritiky, v čele s rozhodnutím policie doporučit začít jeho stíhání pro korupci. Ač hejtman, dle svého tvrzení, jako obvykle za nic nemůže, všechny případy mají stejný jmenovatel – opilost mocí.

Jako první přišla již v týdnu předminulém zpráva, že kraj vynaloží zhruba půl milionu korun na služby spřízněné PR agentury, která bude učit krajské dámy a pány radní, jak se schovat k novinářům a jak čelit kritice. Že jejich služeb, placených z kapes daňových poplatníků, bude využívat sám hejtman namočený v korupční aféře nebo jeho kolegové, kteří si tak rádi tykají s místními kmotry, je nabíledni.

Kdo by si ale ještě před pár lety pomyslel, že se takto bude chovat ten tehdy mladý, sympatický hejtman z Hrádku, který přesně pro stejně papalášské manýry (právem) kritizoval tehdejší modro-oranžové krajské vládce. A korunu tomu dal ještě tvrzením, že těch necelých půl milionu je vlastně marginalita.  Jak trefně poznamenal zkušený novinář z Mladé fronty  – bylo to nevkusný výsměch 95% obyvatelům Libereckého kraje, pro které taková částka znamená minimálně dva roky práce. Inu moc a peníze mění charaktery…

Nejzávažnější rána přišla v půlce týdne. Policie, která již koncem loňského roku dokončila vyšetřování rozsáhlé kauzy tunelování evropských dotací, předala po prostudování materiálů právními zástupci obviněných spis státnímu zástupci s tím, že doporučuje žalovat 13 lidí a čtyři firmy. Mezi nimi je i Martin Půta.

Prostě už to přestává být legrace, a ač hejtman stále dokola opakuje ublíženou a zároveň výhružnou mantru, jak to na něj někdo ušil – aniž by svým konspiračním teoriím kdy dodal váhu jediným podloženým tvrzením či důkazem, vypadá to, že se na d jeho hlavou přeci jen stahují mračna. Je bez debat, že jeho úzkostlivé lpění na placených funkcích při okolnostech, které vyšly najevo (hejtmanovy utajené schůzky s lobbisty, lhaní atd.) posouvá politickou kulturu tohoto kraje i země hluboko na Východ a jednou budou v učebnicích politologie jména jako Půta a Rath stát vedle sebe.

Shodou okolností tento týden definitivně ukončila policie i vyšetřování korupční kauzy ředitele liberecké nemocnice Luďka Nečesaného se stejným závěrem – doporučila obžalovat jeho i jeho ženu pro korupci a praní špinavých peněz. Kdo by ale mohl po něm chtít zodpovědnost běžnou na Západ od nás, když všichni, majíce na mysli volební výsledky, drží basu s hejtmanem obviněným ze stejných činů?

Zajímavá je i snaha o to, aby se v oficiálním zápise z jednání Krajské nemocnice Liberec neobjevilo, jak moc velký byl nesouhlas s instalováním hejtmanova kamaráda do klíčové funkce předsedy představenstva. Upravovat takovým způsobem archivační historii, když všichni vědí, jak velký nesouhlas  s jmenováním Pavla Marka byl a je, to chce pořádně kachní žaludek a zarazí to u politiků, kteří se o to hlasitěji ohání demokracií a transparentností.

Za zmínku stojí ještě začátek konce staroslavné jasanové aleje mezi Raspenavou a Krásným lesem. Každý, kdo ji zná, ví, že jde co cca 2 km dostatečně širokou silnici, jejíž kultivace se dala vyřešit i jinak.. Motoristé toužící po těch pár stovkách metrů řítit se sto a větší kilometrovou rychlostí asi přeci jen mají více hlasů, se kterými je nutno počítat. Ale to je všechno o tom vztahu k vlastnímu kraji a jeho historii, byť se toho na předvolební billboardy vejde, až hanba…

Je toho prostě víc a na poslední únorové letošní dny jistě současný hejtman nebude vzpomínat v dobrém. Nicméně stále stojí na začátku svého druhého volebního období a je jen na něm, zda si ho budou lidé pamatovat jako toho Martina Půtu ze začátku jeho kariéry nebo bude pokračovat současnou cestou, která vede až k jeho předchůdcům.

Jaroslav Tauchman