Na Našem Liberci jsem si přečetl článek pana redaktora Jana Šebelky, kde zmiňuje náš spolek Cyklisté Liberecka i mne. Rozhodl jsem se jej okomentovat a představit náš pohled na používání kola v Liberci. Pan Šebela ve svém článku „Cyklorájem Liberec nikdy nebude aneb Jděte už s těma cyklostezkama…“ například uvádí:
„Co nemá logiku je, proč se někdo neustále snaží z Liberce učinit místo pro cyklisty zaslíbené. Proč už někdo nepřizná, že krajské město nikdy cyklorájem nebude, což chápe každý, kdo v něm žije a nemusí být zrovna odborníkem jako předseda spolku Cyklisté Liberecka Pavel Matějka, který přiznává, že ve městě není jízda na kole pro děti bezpečná a sám mívá v některých místech problémy. Přesto stavby cyklostezek podporuje, kde může. Asi je sám, neboť jsem žádné jiné jméno cyklisty, který by je propagoval, nezaznamenal. Ostatně, nikde jsem se také nedočetl, kolik kolistů touží po Liberci vlastně jezdit (existuje nějaká relevantní studie na toto téma?), když v jeho okolí je k tomu příležitostí stovky, a co si od toho slibuje.“
Náš spolek nepopírá, že Liberec je kopcovité město a opravdu není možné z něj udělat Břeclav nebo Kodaň. Když se dívám kolem sebe, nevidím, že bych na kole po Liberci jezdil sám. Naopak sleduji, že počty lidí jezdících na kole Libercem za rekreací, za prací či do školy každoročně vzrůstají. Sleduji stoupající počet jízdních kol zaparkovaných před obchody, univerzitou, na studentských kolejích a dalších místech ve městě. Stejně tak potkávám v těchto dnech německé cykloturisty, bloudící Libercem, hledajíce odkud vede ta cyklotrasa Odra-Nisa, podél které chtějí dojet k Baltskému moři. Po té co ji konečně naleznou, zmateně stojí u čistírny odpadních vod a nevědí kudy dál z města. Rozsah i kvalita současné cyklistické infrastruktury v Liberci je chabý.
Infrastrukturou vhodnou pro cyklisty nemyslím jen cyklostezky, ale také vyhrazené jízdní pruhy pro cyklisty, zklidněné ulice, obytné zóny či pro cyklisty obousměrně průjezdné jednosměrné ulice tam, kde je nízká intenzita a rychlost motorové dopravy. O výstavbu infrastruktury pro cyklisty usiluji právě proto, že nyní jízda na kole po Liberci není bezpečná pro děti ani dospělé (a nemohou za to kopce ani počasí). Chápu, že rozpočet Liberce je omezený a není možné dosáhnout v brzké době ideálního stavu. Proto náš spolek upozorňujeme na to, aby se myslelo na cyklisty v Liberci již ve fázi územního plánování a aby při nové výstavbě či rekonstrukcích ulic byl zohledněn Generel cyklistické dopravy z roku 2005. Což se bohužel často neděje. Viz letos v létě provedená rekonstrukce křižovatky před nádražím, která s cyklisty nepočítá.
Nejsem jediný, jak uvádí pan Šebelka, kdo si myslí, že infrastruktura pro cyklisty v Liberci má smysl. Myslí si to minimálně účastníci pravidelných cyklojízd (pořádáme v září v rámci týdnů mobility a v dubnu v rámci Dnů Země) či tři sta libereckých účastníků květnové akce Do práce na kole. Také si to myslí čtenáři radničního Libereckého zpravodaje, kteří v rámci tvorby strategie rozvoje Liberce, vybrali mezi pět nejdůležitějších problémů nedostatečnou infrastrukturu pro cyklisty. Alespoň základní podporu cyklodopravě vyjádřilo ve svých volebních programech většina politických stran před komunálními volbami v roce 2013.
V okolí Liberce, jak pan Šebelka píše, jsou možná stovky příležitostí pro jízdu na kole. Jenže do těchto míst je potřeba se dostat a opět se z nich vrátit, k čemuž je základní infrastruktura pro cyklisty nutná. Z kvalitní a bezpečné cyklistické infrastruktury těží nejen cyklisté, ale také řidiči aut, uživatelé hromadné dopravy a chodci. Nezapomínejme, že většina obyvatel Liberce či jejich blízkých se vyskytuje ve všech výše zmíněných rolích.
Pavel Matějka, Cyklisté Liberecka z.s.
