V Liberci kultura umírá. Hlavní a zásadní vinu na tom nese vedení města, které většinu své energie soustřeďuje na rozdělování veřejných prostředků pro podnikatelské prostředí, ze kterého pochází a se kterým je spjato. Jelikož vedení radnice odmítlo výrazněji podporovat i filmové umění ve městě, sáhlo ke kroku, kterým spoustě lidí z Liberce neudělá radost – prodat kino Varšava. Legendární, víc než stoleté kino, chce získat liberecký podnikatel, figurující na kandidátce zdejší ODS nebo restauratér, vlastnící pizzerii nad kinem.

Město nabízí kino Varšava za šest milionů korun. Podmínkou je zachování promítání pro veřejnost. Na jak dlouhou dobu, to zatím nebylo specifikováno. Vzhledem k tomu, jak radnice umí napsat smlouvy výhodné jen pro jednu (kupující) stranu (zde), není osud nejstarší libereckého biografu vůbec jistý. V Liberci se za současné politické konstalace zřejmě nikdy nepodaří prosadit model, který například funguje v sousedním Jablonci nad Nisou, kde město dotuje a provozuje společnost, která se kvalitně stará o tamní kulturu, včetně provozu tří kin. Liberecká parodie na takovou aktivitu v podobě s.r.o. Lidové sady má zcela jiný, daleko materiálnější cíl, než je podpora kulturního života a odráží jen gangsterské poměry zdejší politiky (zde).

Ale zpět k Varšavě. Podle vyjádření radnice, zájemci o tento objekt jsou dva. Na jedné straně to jsou občanská sdružení Schody a Divozemí, za kterými ale finančně stojí majitel pizzerie a balkánské restaurace Maškovka. Podle projektu tohoto předkladatele by se v prostoru biografu i celého domu mělo, vedle obnovení kinosálu, vybudovat kulturní, bezbariérové centrum, kam by lidé mohli chodit za workshopy i alternativní kulturou. V místě by vznikl i taneční a divadelní sál. Velkou roli by sehrála i kavárna, která by byla propojena ze zmíněnou restaurací.

Druhým zájemcem je Filmový klub Liberec, který omezeně promítá v kině Lípa. Cílem majitelů Filmového klubu je vybudovat kvalitní kinosál, který by mohl sloužit například i koncertům. Současně ale prosazuje i vybudování obchodů, bytů i komerčních nebytových prostor nebo restaurace. Za tímto projektem stojí Jan Šuma, jednatel firmy VGD (podnikání v oblasti poradenství, daní, účetnictví nebo auditu), která několikrát získala velmi dobře zaplacené zakázky od radnice. V poslední době to byl například koncesní projekt na pronájem Tipsort arény (pronajímatelem je firma ze skupiny S group vzešlá ze společnosti Syner) za několik stovek tisíc korun nebo koncesní projekt na rozvoj dopravy, respektive využití plánovaných dvou parkovacích domů. Tento projekt byl zástupci občanů i opozice věcně zpochybněn, byla ukázána jeho neodbornost a nesolventní provedení. Byl opakovaně stažen z programu jednání, ale nakonec byl silou většiny prohlasován a tedy i zaplacen. Asi nebude náhoda, že Jan Šuma při posledních volbách figuroval jako desátý na kandidátce ODS…

Objekt kina Varšava je nejstarším biografem v Liberci. Postaven byl v roce 1908 jako „Jubilejní (k 60. výročí korunovace Františka Josefa I.) elekrifikovaný biograf“ v secesním slohu. Významnější přestavbou v duchu modernismu prošel začátkem 20.let minulého století. Jeho neopakovatelnou atmosféru a vůni si pamatuje snad každý obyvatel města. Promítání zde bylo ukončeno na konci roku 2008, důvodem byly ekonomické ztráty, které již nemohl tehdejší pronajímatel, letitý liberecký filmový nadšenec, unést. Promítací sál i samotný objekt jsou v zoufalém stavu a potřebují nutnou opravu a rekonstrukci.

Je to ostudná a žalující hanba, kam až představitelé radnice nechali situaci s kinem Varšava zajít. Ve spoustě jiných měst (a nejen ve zmíněném Jablonci) radnice vytvářejí jistou míru kulturního prostředí a kulturu jako takovou podporují. Je to jedna ze základních funkcí obce, vytvářet, i skrze podporu kvalitní kultury, pro své obyvatele přátelské prostředí, pocit domova jako základního předpokladu pro kladný rozvoj intersociálních vztahů.

Ale ne tak v Liberci. Zde je cílem jen všechno prodat, obohatit sebe a své skutečné zaměstnavatele , co nejrychleji vysát zdroj veřejných, svěřených peněz. Stranou musí jít všechno to, co není maximálně rentabilní a nemůže sloužit jako zdroj příjmů. A taková kultura většinou bývá. V Liberci město, opět, na výše zmíněnou funkci rezignuje a odhaluje tak svou pravou podstatu – převodové páky na peníze daňových poplatníků do kapes úzké skupiny „podnikatelů“. Veřejný prostor je jen prostorem podnikatelského zájmu.

Jaroslav Tauchman