V polovině minulého týdne byly zveřejněny konečné a definitivní výsledky voleb do Evropského parlamentu. Jako vítěz byla uváděna Občanská demokratická strana, ale skutečným, ač negativistickým, vítězem voleb byli, jako ostatně v posledních mnoha letech pokaždé, nevoliči. Pojďme se ale, s odstupem, podívat na to, jak dopadla jednotlivá politická seskupení v Libereckém kraji a pokusit se zodpovědět, proč tomu tak bylo.

Volební účast byla v Libereckém kraji velmi slabá, necelých 27 procent. Taková čísla nahrávají stranám s pevně disciplinovanými voliči, kteří jsou přesvědčivými zastánci té či oné strany a účast ve volbách je pro ně téměř povinností. V rámci „velkých“ stran jde v tomto případě zejména o komunisty a ODS, tedy paradoxně strany, které stojí nejdále od sebe na politickém spektru. Což ovšem naznačuje, že v ideologii nelze zdaleka hledat veškerá zdůvodnění, jak to politici rádi činí. Jak tedy jednotlivé strany dopadly?

Vítězem voleb, které zaujaly sotva čtvrtinu občanů, se stala Občanská demokratická strana, která v Libereckém kraji získala necelých 32 procent. Věnujme se tedy nejprve a nejvíce jí. Europoslancem za Liberecký kraj se stal i kandidát ODS Edvard Kožušník, který je sice z Prahy, ale to, že dělal v kanceláři libereckého předsedy senátu Přemysla Sobotky jej prý dostatečně seznámilo se zdejším regionem…Zajímavé tvrzení, nicméně Kožušníkova kampaň byla postavena na už méně zajímavém, ale o to agresivnějším antikomunismu a na populistických krocích jako je zrušení koncesionářského poplatku a dalších veledůležitostech.

V povolebním rozhovoru se čtenáři mohli od Edvarda Kožušníka dozvědět, že je třeba seškrtat zbytečná státní pracovní místa. Fanděme tomuto názoru i novopečenému poslanci Kožušníkovi a doufejme, že začne ve vlastních řadách, u svých stranických kolegů, kteří tak často pobírají neuvěřitelně vysoké platy ve státních institucích, jak jsme o tom psali v posledním komentáři.

ČSSD skončila v kraji ve volbách na druhém místě se ziskem 20,7 procenta hlasů. Za Liberecký kraj usedne v Bruselu a ve Štrasburku první zdejší rodák, současný poslanec Parlamentu ČR a někdejší liberecký zastupitel, Robert Dušek. Jelikož je mandát českého a evropského poslance neslučitelný, český mandát skončí Robertu Duškovi v půlce června.

Dušek se chce v parlamentu věnovat sociálním otázkám, které zajisté region, díky další cyklické krizi kapitalistického systému, tíží. Je ale otázka, zda fakt, že bude brát jako europoslanec nejméně půlmilionový měsíční plat. jej od zdejších sklářů i ostatních pracujících a drobných podnikatelů postižených krachem na burzách, neoddálí více než počet kilometrů mezi Libercem a Bruselem.

Třetím a posledním europoslancem nominovaným za Liberecký kraj je bývalý a zatím jediný český a československý kosmonaut Vladimír Remek z KSČM, která se tak stala zdejší třetí nejsilnější stranou. Komunisty volilo v Libereckém kraji téměř 13 procent lidí.

Remek zastupoval region již po minulých evropských volbách a nyní tak startuje jeho druhé funkční období. V Evropském parlamentu se Vladimír Remek věnoval například energetice a jaderné fúzi nebo nanotechnologiím. Byl také členem výboru pro průmysl, výzkum a energetiku. Jako jediný v povolebních rozhovorech, které proběhly zdejšími médii, zmíníl své plánované konkrétní kroky, jako je například podpora výzkumu nanovláken, kterým se v posledních letech proslavila liberecká Techniká univerzita.

Komunistům se zjevně nedaří oslovit další voliče. Na vině může být ostudný a od reálných problémů odvádějící antikomunismus, která živí současná média, ale i neschopnost skutečné sebekritiky, stalinská sentimentalita nebo muzejní nacionalismus některých členů této strany.

Pro někoho možná překvapením byl úspěch politického seskupení Suverenita, kde hlavní tváří a volebním lídrem je Jana Bobošíková. Ta, ač se na celorepublikové úrovni nakonec do evropského parlamentu nedostala, v Libereckém kraji získala přesto 6 procent voličských hlasů.
Zdá se ,že klausovský nacionalismus, a protibruselský postoj, ke kterému se Jana Bobošíková i celá její strana hlásí, dokázala oslovit pár tisíc obyvatel Libereckého kraje. A ani nevadilo, že jde o uskupení založené na tom nejhorším lidovém populismu, využívajícího skutečných i domnělých hrozeb k vytváření pocitu ohrožení a že jeho čelní představitelka je až estrádní ukázkou politické „flexibility“, velmi kulantně řečeno..

Přes pět procent získalo i pravicové uskupení Starostové a nezávislí -Vaše alternativa a jeho lídr, možná nejznámnější, ale rozhodně nejlépe placený lovec komunistů, někdejší prominentní normalizační novinář Jaromír Štětina.

Možná že právě sázka na tohoto polistopadového bojovníka proti komunismu zapříčinila takový propad volebních preferencí oproti listopadovým krajským volbám na Liberecku, ve kterých toto nové politické hnutí tolik uspělo.

Zcela propadla Strana Zelených, kterou volilo jen něco málo přes 2 procenta voličů. Pokračuje tak politický pohřeb jednoho uskupení, do kterého spousta lidí vkládala naděje, které ale zemřely s „pragmatickým“ přístupem právě skončivšího vedení strany včele s Martinem Bursíkem. Právě on a jeho jeho věrní vloni iniciovali výměnu krajského vedení, kdy se opět na rychlo zakládali de facto fiktivní místní organizace.
Ti, za kterými stála nejen politická, ale hlavně opravdová, ekologická práce byli odhlasováni ,aby do čela kraje mohli být dosazeni ty správné kádry, loajální Martinovi a Katušce a jejich vizi pokračujícího modrání Zelených. Výsledek toho na sebe nenechal dlouho čekat..

Volby dopadly neslavně nejen účastí, ale i tím, že jejich hlavním tématem nebyl věcný, programový obsah, ale legalizace násilí jako politického prostředku v předvolebním boji, kterého se dopustila česká média. Ta sice naoko odsoudila vajíčkové útoky na představitele ČSSD, ale de facto se postavila na starnu metačů vajec, „na stranu mládí, pokroku a demokracie..“, jak se psávalo a opět psává. Navíc, jak byla mizerná účast u voleb, „vajíčka“ jistě zaznamenal každý..

V Liberci se žádná kanonáda nekonala, ač jeden z představitelů sociální demokracie vajíčkem schytal. Ale i tak náměstí ovládla mládež školou povinná, která má jasné představy o škodlivosti sociálního státu a několik „recesistů“, pro které je vrcholem humoru parodovat dělnická povolání nošením monterek, ale gramatické chyby na vlastních transparentech jim asi nevadí. Jako kdyby je delegovala Trapnost sama, o to ale horší poznání, že toto je, i v Liberci, ústředním tématem voleb. Ne sice moc násilný, ale zjevně agresivní útok proti jedné straně. Kdo bude další, ukáže ještě čas…

Jaroslav Tauchman