I židé mají Vánoce

Chanuka – svátek světel, jsou Vánoce v židovském pojetí. Patřím už ke generaci, která se neumí smát ani židovským vtipům tak, jako naši rodiče před válkou.Židovské Vánoce – chanuka, se u nás neslavily. Po válce se rodiče naší generace, kteří přežili, stále ještě sami sebe ptali: „Proč právě já?“ Nevěřili a tak jsme měli jen ty „české“ Vánoce a chanuka svícen se zapaloval začátkem prosince, když k nám  přišel na návštěvu doktor Fišer z Chrastavy. Hrával jsem si s jeho Leonkem. Dostali jsme skládací spasskou (moskevskou) věž – symbolický dárek k židovským Vánocům…

Osmidenní svátek chanuka obvykle připadá na prosinec. Připomíná vítězství našich prapradědů nad syrskou tyranií. Toto povstání za náboženskou svobodu zachránilo judaismus, jako kulturu, před naprostým zničením v bitvě u Emmaus. Juda Makabejský zapálil svíce na devítiramenném svícnu a zbořený chrám v Jeruzalému znovu vysvětil.

 Olej, který měl vystačit ke svícení na jeden den, vydržel ale hořet celých osm dní. Proto dodnes o každé chanuce (slavnosti světel) židé po osm dní zapalují svíčky. První večer jednu, potom každý den další na devítiramenném svícnu. Devátá svíce – šámes (služebník) – je vyšší a ty ostatní se od ní zapalují. Výklad může být i takový, že člověk může dávat světlo lásky druhým, aniž by část vlastní záře pozbyl.

  Chanuka je jediný světský židovský svátek, slaví se na večírcích, hrami, děti dostávají dárky. Nejoblíbenějším jídlem jsou „latkes“ – bramboráčky (bramborové placky). O recept na ně se s vámi podělím: 2 větší brambory oškrábeme, namočíme ve vodě, aby se vylouhoval škrob, nastrouháme a vymačkáme přebytečnou vodu. Přisypeme 2 lžíce mouky, 2 rozšlehaná vejce, osolíme, opepříme a vypracujeme těsto. Vytvarujeme placky, které po obou stranách opečeme na rozpáleném tuku. Do těsta můžeme přidat i nastrouhaný sýr, nebo drobně nakrájenou cibuli. Podáváme i sladkou variantu, například polité rozehřátou čokoládou, nebo potřené zavařeninou…

A nakonec ještě, znáte tuhle? Pohřební průvod, pan Mank jde za rakví. Přítel Pinkas stojí na chodníku a polohlasně se ho ptá: „Manželka?“ Mank zavrtí hlavou: „Tchyně.“ Pinkas: „Taky dobrý.“

                                                                           Vám všem přeje hezké svátky

Egon Wiener

Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Ti moji Machníňáci mají ale štěstí! Vesnička, míň než středisková, taková, že ji vlastně od města nerozeznáš. Snad jenom městská část, kam se plyn
Tatínka hnali nocí snů opět esesáci. Probudil se zbrocený potem. Maminka ho držela za ruku a teta Trůda, strýc Oskar a babička, kterou jsem
 Jó, cestování. Kdo z nás by řekl ne. Cestovat. To bylo  přáním, o kterém jsme snili a pro mou generaci končilo v Liberci na
Píši ztracenému mládí, všem láskám, co jsem jich kdy měl, stínům a bolení hlavy, se kterými usínám. Slunci a vodovodním trubkám, kterými voda teče