Název této úvahy jsem si dovolil převzít po přečtení série oslavných článků v předvolebním plátku, takzvaném „Pravém zastupiteli“ č.2, kde „koordinátor dotací Evropské unie“ Ing. Tomáš Hampl, zpívá ódy na co že všechno můžeme být ve městě Liberci jako občané hrdí, se zdůrazněním toho, co všechno pozitivního se v Liberci stalo, respektive co by se nestalo kdyby politické uskupení, které v tomto případě pan Hampl dobrovolně reprezentuje, městu nevládlo.

Město je svým způsobem živoucí organismus, kde se výsledky toho jak s tímto organismem zacházíme, se neprojevuje ihned. Výsledky způsobu „zacházení s městem“ mají dlouhodobý charakter. Od dob, co byly „vynalezeny“ disciplíny jako například urbanizmus nebo účetnictví, jsou notoricky známé postupy, jak se k městu chovat dobře, aby se opravdu rozvíjelo, neupadalo, vše co slouží občanům dobře fungovalo a rozvíjelo se, protože „neviditelná ruka trhu“ není nástroj který by v tomto případě k zajištění rozvoje a funkčnosti města stačil na všechno.

Pokusme se opět slovy v předvolebním „Pravém zastupiteli“ podívat také na to, na co určitě těžko „můžeme být hrdi“ a co mohlo být i jinak :

– na dobře vybavenou, až předimenzovanou tramvajovou Vozovnu dopravního podniku která už stojí řadu let, ale rozvoj veřejné dopravy rozšířením tramvajových tratí se vůbec nekonal, autobusy kralují dopravě dál

– na ucpání dopravy ve středu města bezkoncepční výstavbou předimenzovaných obchodních center kolem jeho středu

– naprostou „perlou“ je nezbytné zbourání funkčního obchodního domu aby se mohl postavit zase nový obchodní dům

– na jámy a zbořeniště na Perštýně a v prostoru bývalé Textilany, na kterých se bezesporu podepsalo řízení „koncepce rozvoje města“ podnikatelskými skupinami ovládajícími město metodou „hlavně když budeme mít co stavět“

– na zablokování rozvoje průmyslové zóny sever ve prospěch upřednostnění průmyslové zóny jih a jejího následného zaplevelení naddimenzovanými nákupními středisky na úkor rozvoje průmyslu , a na úkor navyšování možností zaměstnanosti a celkového hospodářského významu města

– na rozpadající se infrastrukturu (silnice,chodníky atd.) nejenom okrajových částí města pokud tam zrovna nepřebývají VIP občané

– na nastupující likvidaci menších zelených ploch ve městě, z kterých se zřejmě stanou časem stavební parcely a znehodnotí se městské prostředí

– na zaplevelení města hernami všeho druhu (v Ruprechticích jsou hrací automaty přímo naproti základní škole !)

Dále je obtížné vychvalovat způsob řízení „ tzv. rozvojových programů či projektů města“, například:

– neexistencí definování skutečný priorit nezbytných pro skutečný rozvoj a chod města kam patří bezesporu návrhy na další plošný rozvoj města zakládáním nových čtvrtí, podpora hospodářského rozvoje města i stanovení nepřekročitelných limitů v určitých oblastech a současně podpora a řízení rozvoje infrastruktury

– vytváření rozvojových pseudoprojektů, nepotřebných aktivit a předražených staveb, které nemají koncepční charakter ani prioritní potřebu a jediným cílem je zisk vybraných podnikatelských uskupení při jejich realizaci , ostatně mistrovství světa je zřejmě vynikající případ podnikání za peníze daňových poplatníků a spekulování s pozemky na úkor města

– systém „provozování“ územního plánu jako hlavního nástroje pro skutečný rozvoj města, kde zřejmě územní plán řeší skrytě především spekulace a „zhodnocování“ pozemků metodou kdy se z bezcenné zemědělské půdy stávají obratem cenné stavební pozemky, (ale asi jenom pro někoho)

– vytváření systémů pro čerpání evropských dotací na naprosto nesmyslné projekty jako byla (naštěstí) nerealizovaná miliardová stavba tzv. Centra vzdělanosti, kdy se zjednodušeně řečeno měly střední školy v Liberci zcela nepotřebně soustředit do jedné obří školy, (co se stávajícími nikdo neřešil),
ano i takovýto nesmysl, za který Krajský úřad v Liberci za vedení ODS zaplatil za přípravné práce cca 125 mil. Kč. vedení města Liberec vehementně podporovalo.

– k rozvoji města rovněž těžko napomůže chaotické rozprodávání veřejného prostoru, zbytků veřejných staveb, veřejných pozemků nebytných i pro běžný chod města které už započalo, ( v Ruprechticích u největšího bytového domu v Liberci parkuje „ VIP auto“ na trávníku vedle parkoviště, který mu prodalo město Liberec)

– Pan Hampl ovšem zapomenul více citovat svého zmíněného oblíbence, kterým je architekt, malíř a urbanista Camillo Sitte, zpracovatel územního plánu Liberce, z roku 1901 (!) , který v komentáři k tomuto plánu říká: „ celková plocha území města je cenné vlastnictví, které nesmí být nikdy bezúčelně promarněno, nýbrž má být co možno nejlépe zhodnoceno. Jen při dodržení této ryze ekonomické zásady se může uskutečnit rozčlenění stavebních bloků, aby pak nemohly vznikat komplikace ze strany všudypřítomných spekulantů se stavbami a pozemky. Kromě této nejvšeobecnější zásady je třeba neustále myslet na momentální stav bytové otázky…“

Jak dál tedy s Libercem, který přestože kromě do plechovky na hraní hokeje do ničeho velkého v posledních letech peníze neinvestoval, má dvoumiliardový dluh, i když přitom prodal spoustu svého majetku.Jak dobře asi hospodařil, měřeno pohledem rodinného rozpočtu nebo firemního účetnictví, že se tak zadlužil? Asi ten Liberec utrácel za zbytečnosti, nebo se asi nechával všemožně brutálně okrádat.
Proč to asi ten Liberec dělal?

Jsou v podstatě dvě možnosti a jejich kombinace:

– buď jsme soustavně do zastupitelstva asi volili neschopné hlupáky

– nebo jsme tam asi volili lidi, kteří slouží úplně jiným zájmům než zájmům na rozvoji a funkčnosti města

– nebo je to ta kombinace, což je to nejhorší

Takže milí spoluobčané, pokud vám bude po letošních volbách do městského zastupitelstva někdo upírat právo na „své město dobyté zpět“ (podle pana Hampla), položte si takovou jednoduchou otázku : KOMU A ČEMU TO SLOUŽÍ ???

Ing. František Chalupný