V tomto článku se podíváme do sousedního města, Jablonce nad Nisou. Jablonec, který by v lecčem mohl jít Liberci příkladem (např. v podpoře kultury, systému parkování..) má ale také své problémy a své „podnikatele“ a jejich kamárády-politiky, kteří si myslí, že veřejné prostředky patří jim a chovají se podle toho. Má i své „projekty“, které nemají ani tak sloužit městu a jeho občanům, ale prvotně kapsám jejich realizátorů a předkladatelů. A protože jde o město tomu našemu nejbližší, zmíněné problémy i zmínění šibalové bývají často (zejména v případě vychytralých byznysmenů) shodné. Přiblížit současné jablonecké problémy a zároveň do zákulisí jabloneckého politického života nám pomůže nahlédnout tamní zastupitel, Jindřich Berounský.
(NE)HUMANIZACE PRAŽSKÉ ULICE A PROČ ?
Úvodem se omlouvám za nástin slova NEHUMANIZACE, které slovníky neznají, protože popírá význam samotného slova humanizace, ale pro nadpis mého povídání je příznačnější. Dále budu používat už správně slovo DEHUMANIZACE, které výstižně definoval v rámci jednoho ze slovníku cizích slov prof. PhDr. Rudolf Kohoutek,CSc. jako neúctu k člověku, k lidskosti, znelidštění, vzájemné odcizování lidí, odcizenost služeb všeho druhu. A tak o jednom případu humanizace alias dehumanizace v Jablonci nad Nisou :
Současný stav celé komunikace Pražské ulice, resp. Nové Pražské a U Balvanu představuje alespoň nějaké dopravní řešení, v dnešní době však stavebně i dopravně „socialistické“, kdy to vypadalo, že ve městech je třeba umožnit automobilu průchod co nejširším pruhem asfaltu. Výsledkem je stav, o kterém je možné se přesvědčit na vlastní kůži každý den. Pokud se v dopravních špičkách netvoří kolony ve směru do města před křižovatkou U Zeleného stromu, je celá komunikace závodní dráhou, kde je téměř nemožné bezpečně přejít po přechodu pro chodce, odkázané pouze na slušnější řidiče, kteří zpomalí, v lepším případě zastaví. V nočních a časných ranních hodinách je přecházení po přechodu pro chodce a kdekoliv na této komunikaci adrenalinovým sportem s obrovským životním rizikem. Tomu nasvědčuje počet automobilů, které v posledních letech skončily v lepším případě v zábradlí mostu nad železniční stanicí, v horším případě i kolejišti jabloneckého nádraží jako hrozba pro bezpečnost železničního provozu.
Své mohou vyprávět stovky řidičů autobusů a tisíce cestujících denně o tom, jak se „krásně“ (ne)vyjíždí dopravním prostředkům hromadné přepravy osob z autobusových zálivů zastávky Gymnázium U Balvanu, kde je třeba počkat, až jede méně arogantní automobilista a podaří se před něj bez kolize nacpat.
A tak stále v Jablonci platí, že spěchající jednotlivec má přednost i před padesátkou cestujících do práce a v pohodě může „cuchat nervy“ dnes už na všechno zvyklým a proti všemu odolným zejména jabloneckým řidičům autobusů. Ještě nedávno jsem slyšel od nejednoho pracovníka odboru rozvoje jabloneckého městského úřadu, že Pražská by měla být široká, aby se nezatarasila v zimě uváznutým kamionem. Argumentům, které mám, s prominutím, také za „socialistické“, jsem se smál. Všude ve vyspělejší Evropě, dnes dokonce i Bulharsku a Rumunsku, se komunikace v centrech měst humanizují tak, aby se chodec, maminka s kočárkem a třemi ratolestmi i cyklista cítili v soužití se silničním provozem bezpečně s tím, že kamiony projedou i v zimě těmi sklonově nejnáročnějšími úseky. A pokud ne, provoz se zastaví a kamion je třeba odtáhnout. Pro „kaskadéry“ na letních pneumatikách v zimě by to mělo být (a v sousedním Německu i Rakousku je) patřičně drahé. „Úzkých“ a frekventovaných míst v Jablonci, kde uvázlý kamion předjet nejde, máme nesčetně a nebo se na odboru rozvoje chystá nový tajný projekt dvouproudých tahů Jabloncem ?
Jestliže jsem se na podzim roku 2006 po negativních zkušenostech s bývalým vedením města v oblasti dopravních řešení a komunikace s veřejností jako opoziční zastupitel odhodlal pozitivně měnit dopravní situaci ve městě a stal se součástí vládnoucí koalice i předsedou dopravní komise Rady města Jablonce nad Nisou, jsem zcela jednoznačně odpovědný veřejnosti a musím umět odpovědět na otázky, jakou jsem kupříkladu dostal od ing. Pavla Jaška z ČSAD Jablonec n.N. formou nedávného e-mailu, který cituji :
„V rámci jiných jednání se společností Eurovia CS jsem měl možnost nahlédnout do výkresu připravované opravy Pražské ulice od nové OK Turnovská směrem k centru města. Údajně se tato akce bude v nejbližší době realizovat.
Zástupci města dlouhodobě prezentovali záměr na úpravu dopravního režimu v Pražské ulici ve směru od gymnázia k OK U Zeleného stromu tak, aby mohl být zřízen vyhrazený jízdní pruh pro autobusy. Tento pruh by velmi výrazně přispěl k plynulosti jízdy spojů městské dopravy i regionálních a dálkových linek.
Dokumentace k připravované opravě není v souladu s tímto záměrem, vyhrazený jízdní pruh pro autobusy zcela chybí, navíc nová výstavba pevných středových dělících ostrůvků namísto stávajících „přenosných“ pod zastávkou U gymnázia realizaci vyhrazeného jízdního pruhu pro autobusy výrazně zkomplikuje či téměř znemožní (nově vybudované ostrůvky by se pak musely rušit).
První dílčí práce na mostě přes železniční trať mají začít již příští týden. Tyto nijak nekolidují s uvažovaným vyhrazeným jízdním pruhem, avšak myslím, že stálá úprava dělících ostrůvků od křižovatky u gymnázia směrem k centu města by stála ještě jednou za uvážení. Uvedeným úsekem ve směru do centra města projíždí 220 autobusových spojů denně, špičková frekvence činí až 23 spojů za hodinu.“
Máme srpen roku 2009, téměř 20 let, kdy se po pádu totalitního režimu ubíráme k vyspělejší části Evropy, ale nějak to skřípe a někdo pěkně sype písek do ložisek kárky směrem tam. Nikdy jsem nepochyboval a nepochybuji o tom, že právě tato komunikace, dotýkající se gymnázia, představuje doslova ukázkový prostor ve všech směrech pro opravdové řešení pro všechny, a že slovo humanizace je úspěšně osvědčeným evropským standardem pro Jablonec, bránu do Jizerských hor. Tomu ještě odpovídá toužebně očekávaná výstavba okružní křižovatky Turnovská proti restauraci U Červených, která představuje pro mě správné řešení, moderním způsobem usměrňující dopravu a zvyšující bezpečnost všech účastníků silničního provozu. Spolu s výstavbou okružní křižovatky probíhá úprava návazného čtyřpruhového úseku okolo gymnázia do centra – tzv. „Humanizace Pražské ulice“.
Ale nad stávajícím a podle všeho pokračujícím provedením zůstává rozum stát. Vypadá to, že s odkazem na „dávnou“ a zcela jistě zastaralou, ale hotovou projektovou dokumentaci Valbeku Liberec, která ignoruje autobusy, cyklisty i chodce a platné normy, se má pokračovat v naprosto nepřijatelné dehumanizaci i přes negativní stanoviska a usnesení dopravní komise, jednoznačné výstupy z rady města i mně prezentované závěry červnové porady investora s realizátorem stavby a městem, že by neměl projekt (de)humanizace Pražské obdržet stavební povolení z důvodu nesouhlasného stanoviska Severočeských vodovodů a kanalizací, které stavební povolení podmiňovaly rekonstrukcí kanalizace.
To je z finančních důvodů neúnosné, a tak mělo dojít jen k úpravám povrchu bez zásahu do obrub včetně středových ostrůvků. Takový závěr představoval sice neúplné řešení, ale otevřené jakýmkoliv úpravám v nejbližší budoucnosti. Má logiku i z důvodu nevyjasněného vedení západní tangenty, a proto jsem se s nastíněnou situací spokojil, od té doby však o žádných změnách informován nebyl a zcela evidentně se na veřejnost žádné jiné stanovisko nedostalo.
Jako radní a předseda dopravní komise se sám ptám, co se změnilo, že po okružní křižovatce Turnovská začaly a pokračují práce na dehumanizaci Pražské ulice, které zcela jednoznačně vyžadují stavební povolení ?
Jako argument proti pokračování stavby v socialistickém stylu dehumanizace uvádím to, co již padlo a v mnohém opakovaně v rámci dopravní komise rady města a na radě města jako takové :
Počátkem roku 2006 začala platit moderní norma pro silnice vedené uvnitř měst a obcí (místní komunikace) – ČSN 736110. V této normě je kladen důraz na bezpečnost provozu a prostorové uspořádání je odvozeno od rychlosti do 50 km/hod. Velký význam je přikládán rovnoprávnému užívání místní komunikace všemi druhy dopravy od automobilové přes veřejnou a cyklistickou až po dopravu pěší. Místní komunikace je zcela jednoznačně chápána jako důležitý a přitažlivý veřejný městský prostor.
Projekt „Humanizace Pražské ulice“ od firmy Valbek Liberec :
• novou normu ignoruje, nevnáší do řešení žádné moderní prvky, pouze pasivně navazuje na provizorium z roku 1996;
• stabilizuje nebezpečné a podle normy nepřípustné řešení přechodu pro chodce bez světelné signalizace přes dva jízdní pruhy směrem z centra;
• setrvačností preferuje pouze automobilovou dopravu;
• nebere v potaz napojení západní tangenty městského okruhu do Pražské ulice v souvislosti s pořizováním nového územního plánu města.
Projekt Valbeku proto připomínkovala dopravní komise rady města mj. zásadně naposledy v listopadu 2008, kdy byly připomínky podpořeny graficky námětem „Revize generelu cyklotras Jablonce n. N“. Pro nechuť projektanta a investora diskutovat s městem o autobusovém pruhu od zastávky Gymnázium U Balvanu k centru s minimální šířkou komunikace 9m místo 9,5m byl v rámci jednání zmíněné dopravní komise návrh upraven a autobusový jízdní pruh nově navržen v úseku nad zastávkou Gymnázium U Balvanu se světelně preferovaným výjezdem autobusů ze zastávky a světly regulovaným pohybem ostatních vozidel v levém pruhu, jako známe ne tak dávno od Remízy při výjezdu ze zastávky Pražská. Pevné ale užší ostrůvky pod zastávkou pak nevadí, ale překážkou jsou navržené boule ve středním pásu, ubírající jeden pruh směrem do centra a představující těžko vratnou změnu.
Dopravní komise zdůraznila zejména :
• potřebu vyhradit pruh pro autobusy (společně s cyklisty) směrem do centra (v úseku mezi okružní křižovatkou Turnovská a autobusovou zastávkou Gymnázium U Balvanu) se světelnou preferencí autobusů při výjezdu ze zastávky (úspora 2 – 3 min. jízdní doby);
• řešit cyklistickou dopravu vyznačením cyklopruhů v hlavním dopravním prostoru.
Složitou situaci zasmluvněných vztahů mezi městem a investorem – Ředitelstvím silnic a dálnic Liberec (ŘSD) údajně nešlo řešit, a tak naději na rozpletení vnesl až požadavek SčVAKu, že bez rekonstrukce kanalizace nebude souhlasit se stavebním povolením projektu „Humanizace Pražské ulice“. Svitla naděje, že se nezrealizuje akce, která není „humanizací“ a navíc zablokuje na mnoho let dopředu moderní uspořádání Pražské ulice. Přestože mi není známa změna stanoviska SčVAKu, mohu k 24. 8. 2009 rekapitulovat :
• část projektu vlastní okružní křižovatky má regulérní stavební povolení a je těsně před dokončením;
• část projektu – „Humanizace Pražské ulice“ údajně neměla dostat stavební povolení bez rekonstrukce kanalizace (požadavek SVAK);
• na začátku června 2009 bylo konstatováno, že „Humanizace Pražské ulice“ může proběhnout pouze jako úprava stávajícího stavu, tzn. úprava živičného povrchu a vodorovného značení v rámci stávajících středových ostrůvků
• v srpnu se začínají rozjíždět úpravy v duchu projektu ke stavebnímu povolení, ale kanalizace se nerekonstruovala.
Jak to může dopadnout ?
Ostudou před veřejností pro ŘSD, Valbek, dotčené úředníky městského úřadu a rok před volbami i pro koalici, která přijala odpovědnost za správu věcí veřejných ve městě a jejíž jsem součástí ! Veřejnosti především nelze vysvětlit, jak může být přijat koalicí, vzniklou na podzim roku 2006, projekt, realizovaný v roce 2009 a odporující normám roku 2006.
Jako spoluodpovědný, ale zřejmě nedostatečně informovaný, navrhuji odvrátit ostudu :
• okamžitě zajistit pouze „úpravy ve stávajících obrubách“ – důvodem je mj. nerekonstruovaná kanalizace;
• změny středových ostrůvků vyznačit v duchu projektu Valbeku pouze vodorovným značením (např. stíny);
• zajistit světelnou signalizaci nebezpečného přechodu pro chodce přes dva jízdní pruhy za zatáčkou u gymnázia směrem z centra, nebo vodorovným značením zrušit jeden jízdní pruh.
Jen tímto řešením se podle mého názoru získá čas a prostor pro kvalitní řešení uspořádání hlavní městské třídy – Nové Pražské ulice (dnes částečně ul. U Balvanu a částečně bezejmenné) a nikdo nepřijde k újmě.
V opačném případě bude nutné rozkrýt všechny smluvní závazky města, týkající se projektu, zcela jednoznačně rozkrýt komunikaci mezi městem, investorem a realizátorem stavby včetně časové posloupnosti. V neposlední řadě bude na místě pojmenovat příčiny případného neúspěchu v podobě plné realizace dehumanizace Pražské a vyvodit z toho důsledky v podobě zvážení dalšího angažmá v komunální politice.
Jindřich Berounský