Uplynulý týden se linul v pozvolném, dušičkovém tempu a nepřinesl nic moc překotného. Dosavadní hejtman Martin Půta byl téměř sto procenty zvolen jako lídr budoucí a obhájce hejtmanského křesla za Starosty pro Liberecký kraj. Tak až nekriticky demonstrovaná jednota ovšem nemusí vypovídat o zdravém organismu celého, kdysi nadějného hnutí, naopak. A Janu Šebelkovi se podařilo (možná nechtěně) znovu otevřít téma hazardu i oči voličům, kteří i zde očekávali změny. Především od Změny.
Celých 97 procent získal na sněmu Starostů pro Liberecký kraj Martin Půta. Podobně vysoká čísla dnes ve světě dostávají již jen obskurní političtí vůdci, jako například poslední z rodu Kimů v Severní Koreji. V tragikomickém rybníčku české kotlinky pak třeba Andrej Babiš. Na sněmu Starostů jsem nebyl, ale zajímalo by mne, zda se na konci Martinovi Půtovi tleskalo ve stoje, jak to můžeme vidět na záběrech televizních týdeníků 20. století.
Ta až náboženská podpora z korupce obviněnému hejtmanovi může vypadat na první pohled sympaticky, ale nevím, zda si Starostové uvědomují, že rok 2016 nebude tentýž jako 2012, kdy ve společnosti vrcholila poptávka po vymetení tradičních stran a jejich ustálených praktik. On také fenomén Martina Půty z roku 2012 se nebude, a vzhledem k hejtmanově politické praxi ani nemůže opakovat.
Dnes kraj nemá v čele mladého sympatického starostu z malé obce, ale politika, který umí být sakra arogantní, otevřeně lže, omlouvá lži a klientelismus jako vyšitý svých spolustraníků i koaličních partnerů, ukazuje, že transparentní politika se nejlépe dělá podrazy v zákulisí a hlavně má na krku obvinění z korupce za to, že se více jako hejtman a první zvolený představitel kraje choval spíše jako lobbista stavebního gigantu.
A většina lidí, ať umí být někdy sebevíce slepá, tak přeci jen vidí. Starostům pak může až po bitvě dojít, že je něco nezdravého v domě jejich a že ten, kdo jim byl před lety tahounem a majákem, může se stát kamenem, který je potáhne ke dnu za svými nynějšími partnery, kterým díky zákulisním intrikám a kšeftům pomohli z hrobu.
Jan Šebelka napsal svůj feuilleton, ve kterém bagatelizuje téma hazardu. Dle mého neprávem, ač jsem zde pozorovatelem nikoliv nezávislým, protože bydlím celý život v centru Liberce a vidím, jakým způsobem jej posledních zhruba 15 let herny ničí a rozežírají jako rakovina.
Není pravda, že jde o marginální problém, je to problém nejen těžké závislosti jedinců, která je a jejich rodiny doslova zabijí a vysává jako upír, ale i skrze to jde o neštěstí celé společnosti a obce. Drogová kriminalita, krádeže, vykrádání bytů, aut, násilí na ulicích, klesající hodnota čtvrtí co do kvality bydlení – to vše má společný jmenovatel : herny. Řekne vám to každý kriminalista, lékař, sociolog, terapeut nebo urbanista. A každý to může vidět při procházce nočním centrem Liberce.
Strašlivou a neodpustitelnou hanbu si zaslouží minulá vedení města, která toto vše, v zájmu volného trhu (rozuměj bohatnutí pochybných podnikatelů) dovolila. A obávám se, že liberecká vláda dnešní chce pomalu jít ve vyšlapaném chodníčku svých předchůdců. U ANO se ještě není co divit, Andrej Babiš byl k hazardu vždy svolný a dokazuje to i dnes u oktrojovaného protihazardního zákona ze své dílny, který si vynesl ostrou kritiku těch, co se s tímto novodobým morem dlouhá léta bijí. Ani současný primátor Tibor Batthyány se před volbami nevymezoval proti hazardu.
O to ale více Změna pro Liberec, která je u moci s ANO už rok (a koaliční vláda je vždy o kompromisu, pravda), ale výsledky její práce na tomto jejím top předvolebním tématu jsou, eufemisticky řečeno, velmi rozpačité. Před volbami se hlásala, patřičně nahlas, nulová tolerance, nyní, dle pár dní starého vyjádření v radničním zpravodaji, by tu mohlo přeci nějakých „pár“ heren zůstat? Proč to jde jinde a v Liberci ne? Ale hlavně je kolem hazardu ze strany Změny opravdu až dušičkový klid. K radosti hazardních baronů.
Ale pokud i Změna touží po neslavných vavřínech těch, kteří budou usvědčeni z planosti svých předvolebních slibů, jen tak dál…