Nikdy jsem nebyl v politické straně, nejsem příznivcem hrubého, nepodloženého antikomunismu a vím, že mnoho voličů volilo v krajských volbách KSČM. Nicméně určitá pokora před historickými skutečnostmi by se neměla z povědomí nikoho vytrácet. Podle mého názoru (65 let), klasickou ukázkou ztráty pokory je článek Dany LYSÁKOVÉ, zastupitelky statutárního města Liberec, 27. 10. 2012 v Haló novinách.

Píše mj., že: „Taškář je ten, kdo za pravdu vydává, v co sám nevěří. Takto jednají i protagonisté nyní vznikající tzv. protikorupční vlády Libereckého kraje. A tak pohádka může začínat i takto. Jsou politická sdružení, která brojí proti parlamentním stranám a svou volební kampaň nastavila proti korupci, kmotrům a na bázi transparentnosti. Ale tím pohádka končí a mění se na komedii s otevřeným koncem.“

Zaplať pán Bůh, že tvrzení vydává jen za pohádku a komedii s otevřeným koncem. Existuje totiž ověřitelný a pravdivý příběh, což je vláda KSČ od roku 1948 do roku 1989. Rozumím tomu, že část voličů a lidí obecně, ztrácí pod tíhou současných, poněkud chaotických poměrů, paměť, že část populace si už nemůže, vzhledem k věku, pamatovat Komunistický režim, po právu nazývaný TOTALITOU. Pokud ctíte zákony, potom dovolte několik informací na osvěžení paměti, které nemusí být mladším ročníkům úplně příjemné:

 Zákon č. 198/1993 Sb. ze dne 9. července 1993 o protiprávnosti komunistického režimu:

„Vědom si povinnosti svobodně zvoleného parlamentu vyrovnat se s komunistickým režimem, Parlament konstatuje, že Komunistická strana Československa, její vedení i členové jsou odpovědni za způsob vlády v naší zemi v letech 1948 – 1989, a to zejména za programové ničení tradičních hodnot evropské civilizace, za vědomé porušování lidských práv a svobod, za morální a hospodářský úpadek provázený justičními zločiny a terorem proti nositelům odlišných názorů, nahrazením fungujícího tržního hospodářství direktivním řízením, destrukcí tradičních principů vlastnického práva, zneužíváním výchovy, vzdělávání, vědy a kultury k politickým a ideologickým účelům, bezohledným ničením přírody, a prohlašuje, že ve své další činnosti bude vycházet z tohoto zákona.“

 Je docela pochopitelné, že životní jistoty nebo beztřídní společnost jsou opět mocnými lákadly,  které přebíjejí i nejednu lidskou tragédii. Mnozí by zřejmě opět jako před léty svobodu projevu, cestování, přístup ke vzdělání, volné podnikání a mnoho jiných svobod, vyměnili ihned za tehdy zákonem garantovanou sociální jistotu nebo právo na práci. Co na tom, že:

 1.      Komunistický režim a ti, kteří ho aktivně prosazovali,

a)      upíral občanům jakoukoliv možnost svobodného vyjádření politické vůle, nutil je skrývat své názory na situaci ve státě a společnosti a nutil je veřejně vyslovovat svůj souhlas i s tím, co považovali za lež nebo zločin, a to perzekucemi nebo hrozbou perzekucí vůči nim samotným, jejich rodinám a blízkým,

b)      systematicky a trvale porušoval lidská práva, přičemž zvlášť závažným způsobem utlačoval některé politické, sociální a náboženské skupiny občanů,

c)      porušoval základní zásady demokratického právního státu, mezinárodní smlouvy i své vlastní zákony a prakticky tím postavil vůli a zájmy komunistické strany a jejích představitelů nad zákon,

d)      používal k perzekuci občanů všech mocenských nástrojů, a to zejména:

·       popravoval, vraždil je a žalářoval je ve věznicích a táborech nucených prací, při vyšetřování a v době žalářování vůči nim používal brutální metody včetně fyzického a psychického mučení a vystavování nelidským útrapám,

·       zbavoval je svévolně majetku a porušoval jejich vlastnická práva,

·       znemožňoval jim výkon zaměstnání, povolání nebo funkce a dosažení vyššího nebo odborného vzdělání,

·       zabraňoval jim svobodně vycestovat do zahraničí či vrátit se svobodně zpět,

·       povolával je k výkonu vojenské služby v Pomocných technických praporech a Technických praporech na neomezenou dobu,

e)      pro dosažení svých cílů neváhal páchat zločiny, umožňoval jejich beztrestné páchání a poskytoval neoprávněné výhody těm, kteří se na zločinech a perzekucích podíleli,

f) spojil se s cizí mocností a od roku 1968 udržoval uvedený stav pomocí jejích okupačních vojsk.

2.      (2) Za spáchané zločiny a další skutečnosti, uvedené v odstavci 1 jsou plně spoluodpovědni ti, kteří komunistický režim prosazovali jako funkcionáři, organizátoři a podněcovatelé v politické i ideologické oblasti.

 
Paní Lysáková, v článku „Taškařice s voliči aneb Touha po moci světí prostředky“ mj. též píše: „Nepřijatelnost spolupráce s kmotry a rouška tzv. nezávislosti byla vábničkou pro mnoho rozhořčených voličů.“ Nechci se rozepisovat o tom, pod jakou rouškou lákají opět komunisté voliče, ale několik vět si přece jen dovolím, a to ze sjezdu KSČM v Liberci. (19.5.2012) – „Úvodní vystoupení předsedy ÚV KSČM Vojtěcha Filipa na VIII. sjezdu KSČM v Liberci“, mj. prohlásil:

 „Východiskem, neboli nápravou stávajícího stavu globálního ekonomického systému, je jedině radikální změna samotného systému nebo minimálně její výrazná regulace. Z toho plyne i závěr, který sdílím, že lidstvo v nejbližší budoucnosti čekají nejhlubší společenské změny.“

„Dá se očekávat, že v horizontu deseti let se mezi USA a Čínou uskuteční hlavní zápas o globální prvenství. My v KSČM nepochybujeme o tom, kdo bude vítězem tohoto zápasu nejen o ekonomické vedení, ale i o charakter sociálně-ekonomického modelu a politického systému pro první dekády 21. století. Bude to Čínská lidová republika, se svojí moderní, o plán se opírající ekonomikou a sociálně spravedlivějším řízením společnosti a rozdělováním hmotných statků, která již dnes, jako významný člen uskupení BRICS dává najevo své aspirace na silného hráče nových mezinárodních vztahů.“

Vím, vytržené z kontextu, nicméně vize šéfa komunistů moji vizí rozhodně není. Jsem jen zvědav, zda se opravdu najde dostatek lidí – voličů, kteří zamíří podruhé do stejné řeky. Vždyť pohádky jsou přece jen určeny dětem, čímž nechci říci že nemohou být občas i pod rozlišovací schopnosti dospělých. Podotýkám, že v podstatě levice je mi rozhodně bližší nežli pravice, nicméně věřím, že hlasy pro komunisty v krajských volbách byly jen hlasy varující tzv. „vládní politické strany“. Existuje však ještě jedna možnost, méně totalitní. V Libereckém kraji, s unikátním volebním výsledkem oproti zbytku ČESKA, nemusím určitě nikomu vysvětlovat, jaká.

Zdeněk Hromas