Není až tak podstatné kolik lidí Václava Havla uznává, ale to, zda-li jsou jeho myšlenky nadčasové a mají ambice promlouvat k lidem dneška. Pojďme se nad nimi na „Našem Liberci“ zamyslet. Václav Havel například mj. prohlašoval: „Pojďme si dokázat, že dokážeme zatočit s korupcí, která tak rozkládá morální a politické základy naší společnosti. Vzepřít se aroganci moci a peněz, zastat se bližního, když se mu děje křivda, udělat správný krok, i když se to právě nevyplatí, vystavit obecnému opovržení darebáky, kteří zaplavují veřejný prostor.“
Máte pocit, že mluví právě k Vám a právě dnes? Já ano, protože ono Havlovo, mnohokrát zesměšňované volání po občanské společnosti, by jako součást jeho myšlenek, mělo právě nyní nabírat na síle.
Jen tak pro ilustraci si připomeňme několik jeho dalších myšlenek, které jsou jedněm trnem v oku a druzí je bez váhání podepisují. Tak je to ale se vším, nic není černobílé a ten kdo určité etapy novodobých dějin neprožil na vlastní kůži, jen stěží může zaujímat vyhraněná stanoviska, pokud to ovšem není stanovisko politické strany. Cituji:
„Myslím, že západní svět a svět východní, byť v tolika ohledech odlišné, prodělávají krizi jedinou a společnou.“
„Jakmile člověk udělal sám sebe nejvyšším smyslem světa a měřítkem všeho, začal svět ztrácet lidské dimenze a začal se člověku vymykat z rukou.“
„Pyšný antropocentrismus moderního člověka, přesvědčeného, že všechno může poznat a podřídit si, cítím kdesi v pozadí soudobé krize.“
„Člověk se musí nějakým způsobem vzpamatovat; musí se vyprostit z toho strašlivého zapletení do všech zjevných i skrytých mechanismů totality, od konzumu přes represi a reklamu až po televizní manipulaci; musí se vzbouřit proti roli bezmocné součástky gigantického stroje, který se řítí bůhví kam; musí v sobě nalézt opět hlubší odpovědnost za svět – což znamená odpovědnost k něčemu vyššímu, než je on sám.“
„Je totiž známo, že například ohromné integrované a internacionalizované soukromokapitalistické firmy se povážlivě připodobňují socialistickým státům; s industrializací, centralizací, specializací, monopolizací a posléze automatizací a komputerizací se pochopitelně neustále prohlubují prvky zneosobnění a nesmyslnění práce a paralelně s tím i celkové životní manipulace člověka systémem.“
„Přikláněl bych se k takovému hospodářskému systému, který by byl založen na maximální pluralitě mnoha decentralizovaných, strukturálně různorodých a spíš menších než větších podniků, respektujících specifiku různých lokalit i různých tradic a čelících unifikujícím tlakům pluralitou různých typů vlastnictví a hospodářského rozhodování: od soukromého (v oblasti řemesel, živností, služeb, drobného obchodu a podnikání, v části zemědělství a ovšem v kultuře nenahraditelného) přes různé typy vlastnictví družstevního a akciového, přes vlastnictví kolektivní (spojené se samosprávou) až po vlastnictví státní.“
„Pokud jde o politický systém, smysluplnější by se mi opět zdálo, kdyby byli voleni jen a jen lidé, a nikoli tedy strany (respektive kdyby lidé ke svému zvolení žádné strany nepotřebovali), tedy kdyby se o přízeň voličů ucházeli politici sami za sebe, jako konkrétní lidské osoby, a nikoli jen jako jakési údy stranické megamašinerie nebo její favoriti. Stran nechť je, kolik chce, měly by mít ale spíš charakter politických klubů, v nichž by si lidé tříbili názory“
„Tohle věru nezavede žádný revolucionář nebo reformátor – to může být pouze přirozeným projevem nějakého obecnějšího stavu mysli. Totiž takového stavu, v němž člověk vidí dál než na špičku vlastního nosu a dokáže přebírat – vědom si pohledu věčnosti – odpovědnost i za to, co se ho bezprostředně netýká, a obětovat něco ze svého partikulárního zájmu obecnému. Bez této mentality bude i ten nejdůmyslnější systémový projekt k ničemu.“
Ano, je možné, že takové myšlenky někdo vnímá jako soubor frází imaginárního snílka, jehož stav mysli byl v naprostém rozporu s realitou. Věřím ale, že se najde i mnoho těch, kteří takové myšlenky bez výhrady podepíší. Já se přiznám, že na přirozený projev nějakého stavu mysli, příliš nespoléhám, ale ostatní se mi docela líbí.
Zdeněk Hromas
