Občanská demokratická strana mně dělá v poslední době čím dál tím větší radost. Poté, co nedávno konaná liberecká krajská konference naplnila mé očekávání a zvolila si do svého čela opět Přemysla Sobotku, který dokázal v boji o hrad porazit již jen Janu Bobošíkovou, nabírá stejný směr ku své černé budoucnosti i celorepubliková ODS. Naděje v tomto směru ve mně vzbuzují výroky Tomáše Hrdličky v rozhovoru s Ondřejem Koutníkem na České pozici.
Přestože se rozhovor s vlivným politikem ODS točí hlavně okolo Jany Nagyové, práce policie, financování občanských demokratů a úlohy Tomáše Hrdličky v kauze, která vedla k pádu Petra Nečase a následně celé vlády, mě zaujaly především výroky pana Hrdličky o tom, kdo by mohl a měl podle jeho názoru stranu zachránit. Evidentně nejsem sám, neboť i autor rozhovoru použil klíčový výrok ostříleného stranického matadora pro nadpis celého rozhovoru.
„Nehledejme ty takzvaně čisté. To je úplná hloupost.“
Co tím chtěl „básník“ asi tak říci? Odpověď jistě nemusíme hledat dlouho. Neobsahoval-li by tento výrok ono slovíčko „takzvaně“, mohli bychom to interpretovat různě. Hned to první, co čtenáře napadne, je varianta, že tam zkrátka žádní čistí nejsou a hledání by tedy bylo ztrátou času. Mohli bychom si to ale vysvětlovat i tak, že nějací čistí v ODS přece jen existují, avšak povolávat je do vedení strany není zkrátka dobrý nápad.
Druhou variantu bych osobně považoval za pravděpodobnější, a to hned ze dvou důvodů. Prvním z nich je fakt, že i v tak pokleslé organizaci, jakou se ODS stala, se jednoduše musí najít alespoň několik slušných, a tedy v naší terminologii „čistých“ jedinců. Druhým důvodem je skutečnost, že každému alespoň trochu zasvěcenému pozorovateli je jasné, proč by takové lidi považoval zrovna Tomáš Hrdlička za nevhodné pro klíčové posty ve vedení této strany.
Použitím významově klíčového slovíčka „takzvaně“ se ale situace zpřehledňuje a poměrně výrazně i zjednodušuje. V kontextu osob, které v rozhovoru označil za z jeho pohledu vhodné pro záchranu celé strany, jednoznačně vyplývá snaha o diskreditaci potenciálních protikandidátů jeho favoritů. Jako vhodné k záchraně celé ODS, která se právě pod vedením oněch takzvaně čistých dostala do nynější katastrofální situace, považuje Tomáš Hrdlička totiž spolustraníky, jejichž pouhá jména asociují občanům vše možné, jen ne „čistou“ pověst.
„Třeba Martin Kuba nebo úspěšný advokát Pavel Blažek jsou vhodní lidi pro ODS. Nebo také Boris Šťastný…“
Pan Hrdlička se tedy zřejmě ve snaze protlačit tyto své více než kontroverzní kandidáty snaží vzbudit dojem, že stejně žádní úplně čistí v ODS neexistují. Svoji kompetenci, co se tohoto tvrzení týká, dokládá v posledním odstavci celého rozhovoru, když mluví o Jiřím Pospíšilovi:
„ …mohl by se podílet na obrodě strany, ale určitě ne kvůli tomu, že je to další pan čistý. To je prostě úplná hloupost. Vždyť jsem v ODS sedmnáct let a ty lidi všechny znám.“
Nezbývá nám nic jiného, než panu Hrdličkovi věřit. Ostatně současné volební preference jasně dokazují, že to asi přijde jen málokomu zatěžko. Jiná věc je ovšem, proč bychom měli volit stranu, ve které se nejsou schopni prosadit slušnější a poctivější politici, než ti, co nám nabízí pan Hrdlička…
