Po přečtení článku J. Šebelky v páteční MF nelze nereagovat. Autor zcela správně poukazuje na skutečnost, že na celorepublikové úrovni se politici napadají jen naoko a ve skutečnosti spolu chodí na pivo. O co při tom jde a kam tato praxe vede, je myslím nejpozději od existence opoziční smlouvy snad každému jasné. Nejnovějším důkazem budiž telefonát imitátora Petra Jablonského ministrovi financí Kalouskovi.
Snad není třeba zdůrazňovat, že na společném chození politiků na pivo, byť různého „politického vyznání“, by samozřejmě nemuselo být principiálně nic špatného. Ba právě naopak. V uvolněné neoficiální atmosféře a za pomoci stimulujícího vlivu alkoholu lze beze sporu dosáhnout politických kompromisů, které by při dodržení oficiální levé či pravé politické doktríny byly naprosto nemyslitelné. To platí ovšem pouze a výhradně za předpokladu, že oběma stranám jde právě o nalezení tohoto „politického“ kompromisu, a to samozřejmě nejlépe pro blaho celé společnosti.
Tím se ovšem zároveň dostáváme k onomu pověstnému háčku na celé věci. Autor si ve svém příspěvku povzdechl nad skutečností, „že mezi zastupiteli je na obou stranách barikády dost chytrých a vzdělaných lidí, přesto se nechtějí domluvit. Jejich pravdičky a křivdičky jsou jim milejší než tah za jeden provaz.“ Toto tak trochu idealistické konstatování mě však překvapuje právě od autora, který v minulosti sám na vlastní kůži pocítil tlak lidí, kteří v uplynulých dvaceti letech zcela suverénně ovládali dění na liberecké politické scéně, řídili „správným“ směrem finanční toky a užívali si svoji téměř absolutní moc. Že se toto privilegium právě s volebním úspěchem Změny pro Liberec na podzim 2012 začalo ve svých zdánlivě pevných a neměnných základech povážlivě otřásat, je více než veřejným tajemstvím.
Před vstupem Změny na libereckou radnici chodili i liberečtí politici různých stran společně na pivo. Vše fungovalo tak, jako na celostátní úrovni dodnes. Lidé ze Změny však přinesli do politického dění dosud nevídaný prvek. Začali prosazovat skutečný veřejný zájem a již po krátké době na radnici začalo být ostatním aktérům zřejmé, že se Změnaři, jak je posměšně nazývali, ono dosud osvědčené „chození na pivo“ fungovat nebude… Jak si tedy tehdejší koaliční partneři Změny zašli se členy opozice v březnu 2011 důkladně na pivo a co z této párty vzešlo, je také dostatečně známo.
Co k tomu ještě dodat? Snad jen připomenu vyjádření pana europoslance R. Duška z jara 2011, že Jan Korytář roli primátora nezvládl a vůbec nepochopil, o čem koaliční spolupráce vlastně je.
Již jednou jsem tato slova komentoval a opakuji tedy totéž i dnes. Pevně doufám, že Změna ani v budoucnu nebude s nikým chodit na pivo ve výše zmíněném smyslu. K přání autora článku v páteční MF o tažení chytrých a vzdělaných lidí na obou stranách barikády za jeden provaz je nutno zmínit, že opomíjí jednu základní a naprosto nenahraditelnou podmínku. Tou je určitá minimální morální zralost zúčastněných.
