Nálada ve volebním štábu Změny pro Liberecký kraj byla v sobotu odpoledne uvolněná a s přibývajícími sečtenými okrsky optimistická až euforická. Všem, kteří se podíleli na předvolební kampani, se těmito výsledky dostávalo určité satisfakce. V průběhu předvolebních týdnů se všichni setkávali při své agitační činnosti se stovkami frustrovaných občanů, jejichž jedinou odpovědí na nabídku propagačních materiálů Změny byly v různých obměnách věty typu: „Dejte mně s tím pokoj, já stejně volit nepůjdu, nemá to přeci žádný smysl. Není koho volit, všichni jsou stejná banda grázlů.“
Výsledných 16,78 % dalo naštěstí za pravdu realistické části Změny, která právě s výsledkem kolem 15 % počítala, a odměnilo trpělivost a snahu všech agitátorů v ulicích měst.
Liberecký kraj je jediným krajem, kde se podařilo odstranit monopol velkých stran na vládnutí. Je i jediným krajem, ve kterém komunisté velice málo posílili a zároveň ČSSD i ODS nejvíce ztratily. Přírůstek hlasů pro komunisty byl čtvrtý nejnižší v celé republice a úbytek voličů ČSSD a ODS byl vůbec nejmasovější ze všech krajů. Obě naše velké strany ztratily v porovnání s rokem 2008 přes polovinu svých voličů.
Angažovaným občanům se poprvé v historii podařilo znemožnit na krajské úrovni vládu parlamentních stran, a to i v případě, kdy by se všechny tři spojily. Ke spojení třech největších docházelo v minulosti vždy a v jakékoliv konstelaci, když to bylo nutné k udržení vlivu v regionu. Starostové a Změna pro LK nahradili zcela obě parlamentní strany a ve stotisícovém Liberci dokázala Změna s výsledkem 31,88% doslova převálcovat všechny ostatní politické subjekty, včetně Starostů.
Dovolte mi na tomto místě malou retrospektivní úvahu. Platily-li by tyto výsledky před dvěma roky po komunálních volbách, nikdy by se nemohlo konat ono „demokratické“ odstranění Změny pro Liberec z magistrátu většinou ostatních zastupitelů…
Povolební prohlášení poražených jsou například z úst Lenky Kadlecové zbytečně sebekritická a v případě Evy Bartoňové spíše úsměvná, řekl bych dokonce vtipnější než předvolební hesla slibující zdravé hospodaření s financemi kraje.
Lenka Kadlecová je přesvědčena, že příčinu volebního debaklu je třeba hledat ve skutečnosti, že se jí spolu s jejím týmem nepodařilo přesvědčit voliče o kvalitním vedení kraje v uplynulých čtyřech letech. Myslím, že si nemusí dělat v tomto směru žádné výčitky.
Nedovedu si představit absolutně nikoho, kdo by se této neřešitelné úlohy s úspěchem zhostil… V případě nutnosti analyzovat příčiny prohry a poučit se z nich se naopak jedná o úlohu až triviálně jednoduchou. Inspirovat by se mohla ČSSD u předsedkyně krajského výboru KSČM Dany Lysákové. Ta vidí příčinu v selhání některých jednotlivců z řad ČSSD. Dalo by se pouze polemizovat o tom, o kolik jednotlivců se ve skutečnosti jedná.
Domněnka Evy Bartoňové, že kandidátka ODS nebyla pro lidi dost sexy, může mít dokonce i reálné opodstatnění, neboť noví úspěšní lidě, kteří nejsou vtaženi do žádných kauz (jak se vyjádřila), mohou být pro voliče díky malé popularitě opravdu trochu neatraktivní. Liberecká ODS měla zřejmě nasadit na kandidátku staré známé tváře, protože, jak známo, i sado-maso praktiky patří bezesporu do sexuální sféry…
Přeji upřímně oběma velkým stranám, aby se z volebního debaklu opravdu poučily a nastartovaly onen ozdravný proces, po kterém většina jejich voličů zatím marně volá. Vzhledem k tomu ale, že jsem realista, považuji šance na tento vývoj v současné době za mizivé. Starého psa novým kouskům nenaučíš a ryba, jak známo, smrdí od hlavy…
Jiří Čeček