Zkušený politik pan Kittner si stěžuje v médiích na opozici při nekonečných jednáních zastupitelstev města v článku „Chceme konstruktivní zastupitelstva, ne předvolební kampaně“ (Týden v Lk, Parlamentní listy 12.4.)

Je pravda, že od svržení Jana Korytáře, jeho nástupce v primátorském křesle, které spolu s ČSSD a LO tento zkušený politik zosnoval, jsou jednání zastupitelstva velmi dlouhá a nepříjemná.

Jen z toho však usuzovat na to, že jde „o pomstu Korytáře za svržení“ je zavádějící. Úmyslně totiž čtenáře odvádí od obsahu zastupitelstev, kam se přesunul politický boj z šera kanceláří na veřejnost. A v tom jsou zastupitelé za Změnu pro Liberec opravdu aktivní. Ne proto, aby se pomstili ponocováním jednou za měsíc, jak to líčí pan Kittner, ale aby stále znovu ukazovali na jednotlivých kauzách, že král je nahý. Kittner to dobře ví, a proto je také hlavním mottem jeho jarní stížnosti představit čtenářům zastánce svého největšího rivala Korytáře jako bandu pitomců, kteří snad jsou jako malé děti.

Přesvědčuje čtenáře, že „…zastupitelé tohoto hnutí se hlásí do diskuse nikoli s věcnými poznámkami či otázkami, ale začasté jsou přihlášeni jaksi ‚do zásoby‘ a reagují až na to, co bylo řečeno dávno poté, co se přihlásili. Tedy hlásí se bez rozmyšlení, jen ve snaze vše protáhnout.“

Čtenář, který nechce naletět na lacinou propagandu, si může najít zápisy ze zastupitelstev a přesvědčit se sám, kdo mlátí prázdnou slámu a kdo přichází s jasnými a promyšlenými argumenty. Těch věcí je spousta, člověk by se v tom snadno ztratil, ale jako příklad takové kauzy dobře poslouží návrh na 68.změnu Územního plánu, jedním slovem Svojsíkova.

Nemá smysl ji tady pořád dokola omílat, každý v Liberci snad už dnes ví, že menšinová koalice tahala za ODS horké kaštany z ohně, když dostala za úkol prohlasovat návrh na takovou změnu pravidel k Územnímu plánu, aby mohla firma Real Space pana Horatschkeho stavět na pozemku, který si před časem pod asistencí pana Kittnera, a jeho tehdy ještě dobře namazaného hlasovacího stroje, od města koupila s tím, že všichni věděli, že jde o hřiště, na kterém se stavět z důvodů veřejného zájmu nemůže.

Že šlo o typický způsob „jánabráchizmu“ (dnes známý spíše pojem klientelizmus), kterým Kittnerovo vedení města proslulo v celé ČR, je zřejmé už i jen z toho, že územní rozhodnutí Krajský úřad opakovaně vrátil Stavebnímu úřadu. Tak vznikl nápad, změnit pravidla k Územnímu plánu natolik, aby firma stavět mohla, ale za tu cenu, že by se nyní na každém hřišti mohlo stavět, aniž by o tom muselo rozhodovat zastupitelstvo města. To se totiž bez svého dřívějšího kapitána pana Kittnera, změnilo z dobře namazaného hlasovacího stroje, kterým bylo možno prohnat bez jediného zadrhnutí cokoli, co se kamarádům zachtělo, ve vrzající bárku, která se potácí na rozbouřeném moři emocí a různých názorů bez jasného předem daného výsledku.

Ano, je to protivné, v tom s panem Kittnerem souhlasím. A co jsme mohli my z opozice udělat jiného, než na veřejném zasedání o veřejném zájmu přinést argumenty, že takový nápad, jak legalizovat stavbu ve Svojsíkově ulici, není pro obyvatele města dobrý? Kittner dává jasný návod: „Chceme ale, abychom jednali konstruktivně, dle předchozích jednání a na nich učiněných dohod, dle práce výborů a komisí, které byly za tímto účelem ustaveny.“ To je dobrý nápad, a v zavedeném demokratickém systému by to jistě dobře fungovalo ve prospěch všech. A pokud vím, naši lidé v těchto komisích odvádějí dobrou práci.

Ale pokud se na komisi nedostanou podstatné materiály, nebo jsou úmyslně dezinterpretovány (zkráceny), může se i komisí protlačit nesmysl, když si to ODS přeje. Tak jako to bylo v případě navržené 68. změny ÚP. A pak nám nezbývá, než pracně sehnat argumenty a přinést je na zastupitelstvo, tedy na veřejnost. Konzultovali jsme řadu právníků i zkušené úředníky, a získali jsme jejich odpovědi, které říkaly všechny jasně, že se město nemusí bát výhrůžek firmy Real Space, jejich požadavek je neoprávněný.

Nečekali jsme a nečekáme, že by se menšinová koalice v čele s ODS rozhodla pod tíhou jakýchkoli argumentů změnit svůj záměr. Na to je našich 10 hlasů opravdu málo. Ale chceme, aby se o tom, jak je nakládáno s veřejným prostorem současnou vládní garniturou v Liberci, dověděla veřejnost přímo na jednání zastupitelstva, a hlavně pak v zápisech z něho. Nejspíš proto si představuje pan Kittner, že to děláme, jako by šlo o pernamentní předvolební kampaň.

Protože ODS nebo ČSSD (a nyní už i LO?) se o veřejnost ucházejí jen před volbami, aby na ni na další 4 roky zcela zapomněli. Pokud by mezitím bezchybně vládli ve prospěch veřejnosti, nic proti tomu, ale tak tomu zřetelně u nás v současnosti není. Téměř o ničem jiném se čtenáři novin nedozvídají, než jak to či ono nefunguje. Naposledy jsme o tom, jak si politici představují demokracii, slyšeli ze záznamů telefonátů pana Janouška s panem Bémem.

Víme, že nám kolegové z jiných stran tu a tam nabízejí různá kuloární jednání, na kterých bychom se mohli dohodnout na prosazení našich návrhů. Rozumíme tomu, že by šlo prosadit něco za něco. Tak to přece v politice chodí, říká Kittner. A dodává: „Nevěříme v nepolitickou politiku, protože politika je především o komunikaci a o kompromisech. A pokud těmto jednoduchým zásadám někdo neporozumí, nelze se divit, že v politice neuspěje.“

V zavedené demokracii bychom s tím neměli problém. Jak by ale mohla nyní v Liberci vypadat taková směna třeba ve věci Svojsíkova? Za co by byla ODS ochotna tuto svou starou kauzu vyměnit? Třeba za prohlasování novely vyhlášky o hazardu? Nebo za nějaký jiný ústupek, třeba že bychom si někdo koupili louku, na které se nesmí stavět a oni by nám pomohli prohlasovat 69.změnu územního plánu? Tak jsou míněny ty „dohody“?

My si naivně myslíme, že naše jednání a hlasování na ZM má být ve smyslu slibu zastupitele ve prospěch obce. A tuto naivitu si raději ponecháme, než bychom byli vtaženi do her, jako je Svojsíkova, nebo předražené projekty na školky, lázně, galerie či rozprodávání obecního majetku. Že tím ničeho nedosáhneme? Je to možné. Ale doufáme, že se nám podaří zvýšit zájem občanů o dění na radnici a tak se zvýší jejich tlak na politiky, aby i mimo předvolební kampaně sloužili více svým voličům, než sami sobě a svým kamarádům. Tomu ale neříkáme „nepolitická politika“, ale „politika jako veřejná služba“, pane Kittnere.

Vladislav Chvála, městský zastupitel za Změnu pro Liberec