Liberec je nejzadluženějším městem v celé České republice, ač v minulosti byl, zejména kvůli nemovitému majetku po odsunutém německém obyvatelstvu, městem z nejbohatších. Jenže kdeže loňské sněhy jsou …

Dluh Liberce dosahuje částky 2,8 miliardy korun. Každý z obyvatel města, včetně kojenců, dluží podle letošních údajů 27 504 korun českých.

Kde se tento obří dluh vzal a kdo je za něj odpovědný?

Dluh města je jedním ze zásadních problémů, kterým Liberec čelí a ještě bude desítky let čelit. Ačkoliv město v minulosti disponovalo obrovským fondem nemovitostí, které získalo od státu jako majetek po odsunutých občanech německé národnosti (a tedy majetek, na který se nevztahovaly například restituce), nedokázalo tento majetek zhodnotit a po pětadvaceti letech se dostalo do obří dluhové pasti.

Často se hovoří o propojení zdejší radnice se skupinou podnikatelských subjektů, v čele se společností Syner. Tato tvrzení jistě nejsou přehnaná. Například Transparency International ukazovala již v době před deseti lety na skutečnost, že firma Syner získávala v těchto časech i 40 % obejmu veškerých městských zakázek.

Spojení Syneru (a dalších firem z jeho okolí) s libereckou radnicí dosáhlo vrcholu mezi lety 1999 až 2010, kdy se někdejší ekonomický ředitel Syneru Jiří Kittner stal na jedenáct let primátorem. Jiří Kittner ale nebyl jediným politikem z tohoto podnikatelského prostředí, který zasedl v libereckém zastupitelstvu. Na Syner a jeho dceřiné firmy byli napojeni další zastupitelé, většinou z ODS, ale i ze stran dalších.

V této době rovněž město uskutečnilo nejkontroverznější veřejné akce a zakázky, které jej zadlužily na dlouhá desetiletí dopředu a ze kterých měly a dodnes mají užitek zmíněné firmy. Mezi nejznámější patří stavba liberecké Tipsport arény a pořádání MS v lyžování 2009.

Propojení radnice a zdejší stavební lobby, které dosáhlo vrcholu za primátora Jiřího Kittnera, ale není jedinou příčinou obřího libereckého dluhu a nelze jej. Zejména od roku 1990 se dá sledovat dlouhá série někdy až nepochopitelného, absurdního i podezřelého výprodeje městského majetku. Nyní se Liberec blíží do situace, kdy už mu skoro žádný majetek nezbyl, ale politici se tváří, že 20 let uplatňovaný recept, že se může obecní majetek prodávat do nekonečna, bude platit stále.

Liberec, respektive odpovědní politici, se v minulosti, ale i dnes velice často chovali a chovají nadmíru nezodpovědně, co se týče územního plánování. Zde často nechávají vydělávat nejrůznější spekulanty napojené na politické strany, když jim politickým rozhodnutím zhodnocují levně nabytý majetek. Opět na to doplácí především městská kasa.

Systém privatizace i oustsourcingu městských služeb, kdy město rezignovalo na vlastní správu a platí si za služby, které si dříve zařizovalo samo, často velice předražené částky rovněž přispívá nemalou měrou k navyšování městského dluhu. Až na výjimky je tento postup praktikován do dnešních dní a umožňuje úzké skupině lidí doslova parazitovat na společných prostředcích všech občanů.

Vedle přímého zneužívání politické moci k vlastnímu obohacení (nebo k obohacení dalších) má vinu na růstu rekordního libereckého dluhu i obyčejná nekompetentnost politiků a jejich touha získat bez práce tučné odměny a prebendy. Místo, aby na placených místech v orgánech městských společností seděli odborníci, často jsou zde dosazováni lidé dle stranického klíče, jejich příbuzní, kterým jde jen o to přijít si bez práce k velmi slušnému živobytí.

Územní plán

Jako typický příklad toho, jak město nechalo vydělat firmy z okolí Syneru, lze uvést příklad průmyslové a obchodní zóny Sever. Zde prodalo dceřinné společnosti firmy Syner Investorsko-inžnýrské pozemky za 150 Kč za metr, ta je dle vlastních slov zasíťovala zhruba za 300 Kč na metr, aby je pak prodávala investorům až za 3000 Kč za metr čtvereční. Firma tak inkasovala téměř půl miliardy zisku. Proč to samé nemohlo udělat město Liberec?

Dalším příkladem jsou pozemky, které získali v rámci nyní soudem zkoumaných smluv, podnikatelé, bratři Klusáčkové z liberecké ODS. Smlouvou podepsanou Jiřím Kittnerem (město získalo kiosek za 400 tisíc) jim současné vedení město zajistilo, že desítky tisíc metrů pozemků v Harcově (i v zóně CHKO Jizerské hory) jim bylo přeměněno na stavební parcely. Navíc již předtím zde zahájili černou stavbu.

Trafikanti

Po odvolání Změny pro Liberec z vedení města a vytvoření opozičně-smluvní koalice ČSSD, Liberce občanům/Starostů pro Liberecký kraj, VV/Nový směr a USZ s ODS došlo i k rozdávání dobře placených míst ve společnostech s účastí města. Jiří Kittner se stal bez výběrového řízení ekonomickým ředitelem nemocnice (plat 120 tisíc Kč měsíčně), Jiří Veselka jejím ředitelem a do dozorčí rady dosedli politici z ČSSD (Martin Sepp, František Hruša, Zdeněk Bursa) a hned si navýšili odměny. Předseda bral 50 tisíc korun měsíčně, členové 30 tisíc korun měsíčně. Posléze je za to potrestal soud.

Liberecká ČSSD ovládla i Technické služby města Liberce (TSML), zde bylo vytvořeno manažerské místo pro někdejšího náměstka primátora Milana Šíra. Nicméně dodnes není jasné, kolik za svou nově vytvořenou funkci pobíral – v rozporu se zákonem to TSML odmítají sdělit. Na své si přišli i příbuzní krajského bosse ČSSD Roberta Duška, jeho bývalá tchýmě bere v liberecké teplárně 35 tisíc korun, ale zastupitelstvu města odmítá říci, jaká je náplň její práce.

Veřejné zakázky

Mezi nejznámější veřejné zakázky v celé zemi patří stavba liberecké Tipsort arény. Tu pro město postavila Společnost Syner a město jí bude splácet ještě dlouhé roky. Využívá ji ale především znovu firma Syner ke svému hokejovému byznysu. Město nejen že nedostává zisk, ale platí Syneru za správu sportovišť 14 milionů korun ročně. Koncesní smlouvu, která toto umožňuje, odmítá současné vedení města ČSSD, Liberce občanům/Starostů pro Liberecký kraj, VV/Nový směr a USZ s podporou ODS prošetřit a revidovat.

Bez výběrového řízení získala téměř polovinu autobusových linek ve městě společnost Busline. Ta sice ukrývá své vlastníky za anonymní akcie, ale má po velmi dobré vztahy s politiky napříč téměř celým zdejším politickým spektrem.

Nevýhodné prodeje města

Klasický příklad nevýhodného prodeje města je příklad prodeje bloku panelových domů v Šimáčkově ulici. Město prodalo tuto nemovitost podnikateli za 26 500 000 Kč ten, zde sliboval startovací byty pro mladé rodiny. Slib nedodržel. Byty ihned začal prodávat a během tří let utržil přes 44 milionů korun. Jeho zisk tedy činil 18 milionů korun. Otázka zní stejně: proč byty stejně neprodalo město? I takto se tvoří městský dluh.

Město chce prodat liberecké letiště, ač se ještě před čtyřmi roky nechal současný ekonomický náměstek Jiří Šolc (Starostové pro Liberecký kraj) slyšet, že  by si v případě letiště „musel naplivat do očí“. Letiště je jedna z posledních strategických ploch, navíc sousedí s průmyslovou zónou, kde už město nechalo velice vydělat firmy ze stáje Syneru.