Rada architektů při představení územního plánu odmítla jeho neopodstatněnou kritiku z úst R. Kousala vč. např. požadavku vymezovat v něm funkční plochy fasádami objektů (v jeho konkrétním případě šlo především o Fórum). Zůstal v tom tedy sám a jal se publikovat jako soukromá osoba. „Dopis architekta RK libereckým zastupitelům“ se i přes jeho typický agresivní styl snaží budit zdání odborného posudku, což by zastupitele mohlo znejistit o správnosti nastoupené cesty. Nezbývá tedy, než reagovat. Na úvod připomínám poměr mezi počtem mnou a RK zpracovaných územních plánů – cca 30:0.

 Přesto ani já zde nechci obtěžovat odbornou argumentací, kterou si mohli zájemci nastudovat ve vlastním územním plánu a vyslechnout v radách, komisích, na besedách i zastupitelstvech.

 Územní plán je sice koncepční, ale také do značné míry právní dokument podložený legislativou platnou v ČR, takže obecné fráze o evropskosti, pokud jejich uživatel má v této souvislosti hlubší ponětí o jejich obsahu, by měl směřovat spíše k zákonodárcům.

 V okamžiku, kdy se RK pokouší být konkrétní, dostává se již ve své povrchnosti na tenký led – viz reakce J. Felcmana, který v oboru aspoň pracuje, na „monofunkčnost ploch“ a „přebujelost regulativů“.

 Vrcholem nepochopení ze strany RK je pak tzv. „rušení desítek až stovek veřejných prostranství“, která jsou v souladu se stavebním zákonem principiálně chráněna regulativy v ostatních funkčních plochách, přičemž na výše zmíněné radě mu byla tato problematika objasněna.

 Boj proti domnělému rušení řady parků považuji za zoufalý pokus usmířit si část obyvatel města, které v minulosti nejednou svým developerským pojetím urbanizmu rozladil (však mu také šlo konkrétně o „park“ na Soukenném náměstí).

 Mluvit o „chybném funkčním určení řady ploch“ bych si při evidentním nepochopení funkčních regulativů rozhodně nedovolil.

 To, že RK nenašel pěší zónu v jediném obrázku, který si zjevně prostudoval, ještě neznamená, že není zakreslena v doprovodném generelu dopravy a popsána v textu ÚP.

 Kritika přemístění krajské nemocnice vychází z laického předpokladu, že existuje Liberec před a za dálnicí a nebere v potaz, že právě dopravní přetížení dnešního prostoru vč. heliportu je jedním z důvodů pro návrh ÚP, přičemž komerční lékařská pracoviště mimo KNL jistě v centru zůstanou.

 To, čemu RK říká zasvěceně a pochopitelně bez bližší specifikace ekonomická a sociální struktura územního plánu je, opět podle platných legislativních a metodických požadavků, obsaženo v příslušných kapitolách ÚP, které samozřejmě bez prostudování nelze komentovat.

 Závěrem nás RK přesvědčuje, že vedení města by mělo mít tolik politické odvahy a odborné moudrosti, aby nechalo (R. Kousala ?) ÚP výrazně přepracovat včetně odstranění všech jím dosud neprokázaných chyb a nedodělků.

Přejme mu k této jeho případné prvotině, aby mu neujela ruka jako v případě skutečné likvidace veřejných prostranství objektem Fóra, snahy o umístění hangáru muzea tramvají v symbolickém lomu Masarykovy třídy nebo šestipodlažních viladomů na skutečném potenciálním místě parku na Jizerském potoce po demolici výstavního pavilonu „A“. Omlouvám se předem, ale na obvyklé invektivy v anonymní internetové diskusi odpovídat nebudu.

Jiří Plašil