Kalendář Zaostřeno na Jizerky 2023 bude opět pomáhat přírodě

Nadace Ivana Dejmala pro ochranu přírody pokřtila benefiční kalendář Zaostřeno na Jizerky 2023. Sestaven je z nejkrásnějších snímků stejnojmenné fotografické soutěže, které vybrala odborná porota. Jizerské hory se tak opět představí veřejnosti a poodhalí své úžasné vrcholy, tajemná zákoutí, hluboká údolí, ale i stopy lidské činnosti.

To vše na 13 stranách benefičního kalendáře ve formátu A2, který si lidé mohou zakoupit na stránkách nadace www.nadaceivanadejmala.cz/eshop a přispět tak na projekty pomáhající přírodě. Nadace díky výtěžku z jejich prodeje pravidelně pomáhá Jizerským horám i jejich okolí. Letos pak přispěje konkrétně na výsadby druhově rozmanitějších lesů na Liberecku, které mnohem lépe zadržují vodu a jsou odolnější proti nepříznivým podmínkám, kterým musí dnes lesy čelit.

Z širšího výběru došlých fotografií byla sestavena putovní výstava a jeden snímek na ní vybrala i široká veřejnost v internetovém hlasování, které probíhalo po celou dobu letních prázdnin. Na úterní vernisáži výstavy předala nadace oceněným fotografům hodnotné ceny od společnosti Canon a poukazy do Centra Babylon, kde se akce konala. Sešlo se zde na 60 soutěžících i milovníků Jizerských hor. Lidé využili možnosti si zakoupit čerstvě vydaný benefiční kalendář Zaostřeno na Jizerky 2023 a společně pokřtili jeho dvanáctý ročník.

„Společně jsme kalendáři popřáli co nejvyšší prodej, abychom mohli podpořit další z projektů pro přírodu, které z jeho výtěžku financujeme. Mám radost z jeho stále vyšší popularity mezi veřejností i firem. Z původně vydávaných 800 kusů jsme se letos dostali na 2 100 výtisků a věřím, že i tento náklad se rozprodá do posledního. Lidé si jím mohou zpříjemnit domov a firmy zase kanceláře,“ vysvětluje Ondřej Petrovský, ředitel pořádající nadace a doplňuje: „snímky totiž ukazují naše malé ale neuvěřitelně rozmanité pohoří v těch nejlepších barvách a světle.“

V minulosti pomohl výtěžek z prodeje kalendářů například se záchranou rašeliniště v samém srdci Jizerských hor, výsadbou tisíců genetický původních sazenic stromů či obnovou návštěvnické infrastruktury. Samotná výstava je k vidění u Královské zahrady Centra Babylon až do konce listopadu, pak se bude přesouvat po vybraných obcích nejen Libereckého kraje.

Fotografická soutěž Zaostřeno na Jizerky byla poprvé vyhlášena v roce 2011 a za tu dobu bylo přihlášeno 2 349 snímků a vydáno 17 600 kalendářů. S myšlenkou jejího pořádání přišel František Pelc, předseda správní rady nadace a do soutěže se hlásí fotografové nejen z Čech, ale i zahraničí. „Fotosoutěž má několik rozměrů. Jedním z nich je představit naše krásné pohoří široké veřejnosti a zároveň jejím prostřednictvím poukázat na potřebu jeho ochrany. A přispět k tomu může každý například nákupem benefičního kalendáře Zaostřeno na Jizerky 2023, kterým můžete potěšit nejen sebe, ale i své přátele a známe,“ doplňuje Petrovský.

Tisková zpráva Nadace Ivana Dejmala pro ochranu přírody

Přidat komentář (1 Komentář)
Kostel sv. Antonína Velikého

Vzhledem k tomu, že letos uběhlo již 661 let od první zmínky o hlavním městském kostele, 424 let od zaklenutí a 131 let od dokončení regotizace, která mu vtiskla dnešní podobu, nebude jistě od věci se blíže seznámit s touto bezesporu zajímavou a zároveň (i když ve značně pozměněné podobě) nejstarší dochovanou stavbou na území Liberce.

Původně farní kostel sv. Antonína Velikého byl postavený na místě staršího, dřevěného svatostánku, jehož původní podoba není známa.

Stavba započala 17. září 1579 a prováděl ji zedník Georg Leypold ze Závidova dle plánů neznámého autora. Leypold postavil hrubou stavbu, a protože neměl zkušenosti se zaklenutím tak velkého prostoru, kostel zůstal na několik let bez klenby. 20. září 1582 byla dokončena věž a osazena pozlacenou makovicí, do níž tehdejší hejtman Ulrich z Rosenfeldu vložil pamětní listinu. Posléze nastalo přerušení stavby na pět let.

Až v roce 1587 byl k dostavbě kostela povolán z nedaleké Lužice Markus Spacio, který musel nejprve obvodové zdi zpevnit opěrnými pilíři, aby mohl kostel o dva roky později zaklenout. Spacio do střední Evropy přišel z městečka Lanzo na pomezí Itálie a Švýcarska a usadil se ve Zhořelci. Sice zde nezískal měšťanské právo díky protekcionistické politice místních cechů, to mu však nikterak nebránilo získat lukrativní zakázky od Redernů, majitelů Frýdlantského a Libereckého panství.

Značnou nezávislost mu umožňoval vysoký počet pracovníků hutě, díky nimž si mohl dovolit přijímat i rozsáhlejší zakázky. Jeho první známou realizací je právě liberecký kostel sv. Antonína Velikého, po jehož dostavbě se pravděpodobně podílel i na stavbě libereckého zámku. Následně pro Rederny realizoval řadu dalších stavebních podniků jako přestavbu frýdlantského hradu s polírem Antoniem, rodovou pohřební kapli a kazatelnu v kostele Nalezení sv. Kříže tamtéž, dále libereckou radnici (1599–1603), opět s polírem Antoniem, panský mlýn v Luhu pod Smrkem a kostel v Novém Městě pod Smrkem (1607).

Kostel představoval prostou stavbu bez větších uměleckých ambic v gotických formách, s orientovaným halovým trojlodím a nejspíše bez transeptu. Při západním průčelí se nacházela mezi dvěma okny trojlodí mohutná hranolová věž, která ve své nejvyšší části přecházela v oktogon. V ní se nalézal hlavní vstup do kostela, rámovaný jednoduchým, půlkruhovým bosovaným portálem s dominantním středním klenákem. Trojlodí osvětlovalo vedle dvou oken na západním průčelí ještě pět oken, prolomených na obou podélných stranách trojlodí. Jednoduchá okna s lomeným obloukem zřejmě neměla kružby. Presbyterium se působením pozdějších úprav a přestaveb nedochovalo.

O původní podobě kostela nemáme bližší informace, neboť v roce 1733 byl v souvislosti s povýšením fary na děkanství (1730) rozšířen stavitelem Johannem Felgenhauerem z Nového Města pod Smrkem o páté klenební pole v místě bývalé sakristie a transept, s nímž získal i nové kněžiště.

Vnější podoba kostela před regotizací, ovšem již po barokních úpravách, je patrná na nejstarších vedutách města – např. na Wernerově vedutě Liberce z roku 1752 či Arnoldově vedutě Liberce z Rohnovy kroniky z roku 1763. Interiér kostela byl velmi jednoduchý, v protestantském duchu. Obě boční lodě mají šířku cca dvě třetiny lodi hlavní a trojlodí je zaklenuto jednoduše profilovanou křížovou žebrovou klenbou bez svorníků, nesenou třemi páry štíhlých oktogonálních sloupů s hlavicemi a vysokými patkami. Špatný technický stav pak způsobil, že se původní renesanční empory (1588) nedochovaly – uvádí se, že během mše v roce 1715 došlo ke zřícení jedné z nich. Navíc za Felgenhauerovi barokní přístavby transeptu zmizel i renesanční vítězný oblouk.

Mobiliář včetně hlavního oltáře a západní empory s varhanami pochází až z pozdějších regotizačních úprav v letech 1879–82 (21.ledna. 1882 - vysvěcení nové stavby -pozn.red.), provedených podle plánů vídeňského architekta Ludwiga Tischlera (6. srpna 1840 Trieste–25. května 1906 Vídeň), autora řady výstavných budov v duchu oblíbeného historismu a to nejen ve Vídni, ale i na Slovensku a také na našem území (vedle Liberce také v Opavě či Teplicích). Tischler nechal odstranit všechny přístavby i empory, rozšířit okna, vyprojektoval novou západní emporu, loď s chórem zakryl sedlovou střechou a kostelu vtiskl jednotný, gotizující ráz. I přes veškeré úpravy a přestavby se však kupodivu jedné z nejcennějších partií původně renesančního kostela podařilo přečkat dodnes a to klenbě hlavní lodi vynášené elegantními ortogonálními pilíři.

Je paradoxem, že památka, která stojí u kořenů města, je dnes spíše příslovečnou popelkou, kterou řada návštěvníků města bez zájmu mine. Třeba se ale někdy dočkáme fundované práce, věnované historii této pozoruhodné stavby, která si bezpochyby náš hlubší zájem zaslouží.

[widgetkit id=53]

Komentáře vytvořeny pomocí CComment


Provoz webu je podpořen Ministerstvem spravedlnosti ČR v rámci dotačního titulu „Prevence korupčního jednání“ 

                                                                                                                                                       

Činnost webu podpořila Nadace OSF v rámci programu Active Citizens Fund, jehož cílem je podpora občanské společnosti a posílení kapacit neziskových organizací. Program je financován z Fondů EHP a Norska.

The project is being supported by the Open Society Fund Prague from the Active Citizens Fund. The programme promotes citizens’ active participation in the public life and decision making and builds capacities of civil society organizations. The Active Citizens Fund is financed from the EEA and Norway Grants.

 

                                                    

                                                                              

Copyright © 2016 Náš Liberec;