Parkoviště Liberec: auta mají přednost i před dětmi

AKTUALIZACE: PRIMÁTOR ZÁMEČNÍK OKAMŽITĚ NAŘÍDIL NÁPRAVU Tento článek vznikl díky upozornění občanů Liberce, jejichž děti chodí do základní školy v ulici 5. května v horním centru města. Již dlouho prostor před jejich školou i její okolí slouží jako parkoviště neukázněných řidičů za tichého souhlasu vedení města.

V oficiálních prohlášeních města, na debatních večerech a nejrůznějších PR akcích se od představitelů vládnoucí liberecké koalice, složené ze Starostů, ANO a ODS, sice pravidelně dozvídáme, že chtějí zbavit liberecké centrum aut, jenže se to zrovna nerýmuje s realitou.

Náš Liberec se problematice zahlcení Liberce i jeho historického centra auty věnuje dlouhodobě a ukazuje, jak jsou všechny proklamace vedení radnice o „městu pro lidi“ doslova nepravdivá, jak současná koalice naopak stahuje automobily do již tak osobní dopravou přeplněného libereckého centra.

Příklad okolí základní školy v ulici 5. května i sousedící střední průmyslové školy to jen podtrhuje. Situace se přitom již řešila i na libereckém zastupitelstvu, kdy opoziční zastupitel za Změnu/Zelené Josef Šedlbauer, jehož děti na zdejší ZŠ rovněž chodí, upozorňoval na to, jak někteří řidič doslova ohrožují skupinky dětí, které se zejména ráno pohybují před zdejší školou.

Podle vyjádření dalších rodičů se ale situace příliš nezměnila. Po Šedlbauerově interpelaci se v místě sice po několik dní objevovali městští strážníci, ale to už je znovu minulostí. Řidiči, jak dokládají dnes ráno pořízené fotografie, dál parkují na veřejné zeleni, blokují vstup na školní pozemky, prostě si dělají, co chtějí. Auta mají v Liberci prostě přednost i před dětmi...

AKTUALIZACE: Primátor Jaroslav Zámečník poté, co byl zveřejněn článek a zároveň mu byl tlumočen dotaz místních občanů, kteří se obrátili na naši redakci, okamžitě začal jednat. Jak osobně informoval naši redakci, nařídil městské policii, aby se bez odkladu začala černým parkováním v prostorách ZŠ 5. května i v okolí zabývat.

Prostor před školou ZŠ 5. května, kde ráno, o přestávkách i po škole schází hloučky dětí, je regulérní parkoviště

Automobily jsou nacpané všude, kde to jde

Blokují dokonce i přístup do samotného školního areálu

Město dávno rezignovalo na to, že před školou je nějaká zeleň. Vše se podřizuje parkování. Podle toho pak také zdejší "zeleň vypadá...

Kvůli bezohledným řidičům je dobrodružství se dostat i ke zdejší základní a středním školám, týká se to ovšem i ostatních pěších. Že se parkuje v zákazu zastavení a na chodníku? Nikoho to nezajímá. Musíte kličkovat mezi auty a tramvají...

Přidat komentář (9 Komentářů)
Kostel sv. Antonína Velikého

Vzhledem k tomu, že letos uběhlo již 661 let od první zmínky o hlavním městském kostele, 424 let od zaklenutí a 131 let od dokončení regotizace, která mu vtiskla dnešní podobu, nebude jistě od věci se blíže seznámit s touto bezesporu zajímavou a zároveň (i když ve značně pozměněné podobě) nejstarší dochovanou stavbou na území Liberce.

Původně farní kostel sv. Antonína Velikého byl postavený na místě staršího, dřevěného svatostánku, jehož původní podoba není známa.

Stavba započala 17. září 1579 a prováděl ji zedník Georg Leypold ze Závidova dle plánů neznámého autora. Leypold postavil hrubou stavbu, a protože neměl zkušenosti se zaklenutím tak velkého prostoru, kostel zůstal na několik let bez klenby. 20. září 1582 byla dokončena věž a osazena pozlacenou makovicí, do níž tehdejší hejtman Ulrich z Rosenfeldu vložil pamětní listinu. Posléze nastalo přerušení stavby na pět let.

Až v roce 1587 byl k dostavbě kostela povolán z nedaleké Lužice Markus Spacio, který musel nejprve obvodové zdi zpevnit opěrnými pilíři, aby mohl kostel o dva roky později zaklenout. Spacio do střední Evropy přišel z městečka Lanzo na pomezí Itálie a Švýcarska a usadil se ve Zhořelci. Sice zde nezískal měšťanské právo díky protekcionistické politice místních cechů, to mu však nikterak nebránilo získat lukrativní zakázky od Redernů, majitelů Frýdlantského a Libereckého panství.

Značnou nezávislost mu umožňoval vysoký počet pracovníků hutě, díky nimž si mohl dovolit přijímat i rozsáhlejší zakázky. Jeho první známou realizací je právě liberecký kostel sv. Antonína Velikého, po jehož dostavbě se pravděpodobně podílel i na stavbě libereckého zámku. Následně pro Rederny realizoval řadu dalších stavebních podniků jako přestavbu frýdlantského hradu s polírem Antoniem, rodovou pohřební kapli a kazatelnu v kostele Nalezení sv. Kříže tamtéž, dále libereckou radnici (1599–1603), opět s polírem Antoniem, panský mlýn v Luhu pod Smrkem a kostel v Novém Městě pod Smrkem (1607).

Kostel představoval prostou stavbu bez větších uměleckých ambic v gotických formách, s orientovaným halovým trojlodím a nejspíše bez transeptu. Při západním průčelí se nacházela mezi dvěma okny trojlodí mohutná hranolová věž, která ve své nejvyšší části přecházela v oktogon. V ní se nalézal hlavní vstup do kostela, rámovaný jednoduchým, půlkruhovým bosovaným portálem s dominantním středním klenákem. Trojlodí osvětlovalo vedle dvou oken na západním průčelí ještě pět oken, prolomených na obou podélných stranách trojlodí. Jednoduchá okna s lomeným obloukem zřejmě neměla kružby. Presbyterium se působením pozdějších úprav a přestaveb nedochovalo.

O původní podobě kostela nemáme bližší informace, neboť v roce 1733 byl v souvislosti s povýšením fary na děkanství (1730) rozšířen stavitelem Johannem Felgenhauerem z Nového Města pod Smrkem o páté klenební pole v místě bývalé sakristie a transept, s nímž získal i nové kněžiště.

Vnější podoba kostela před regotizací, ovšem již po barokních úpravách, je patrná na nejstarších vedutách města – např. na Wernerově vedutě Liberce z roku 1752 či Arnoldově vedutě Liberce z Rohnovy kroniky z roku 1763. Interiér kostela byl velmi jednoduchý, v protestantském duchu. Obě boční lodě mají šířku cca dvě třetiny lodi hlavní a trojlodí je zaklenuto jednoduše profilovanou křížovou žebrovou klenbou bez svorníků, nesenou třemi páry štíhlých oktogonálních sloupů s hlavicemi a vysokými patkami. Špatný technický stav pak způsobil, že se původní renesanční empory (1588) nedochovaly – uvádí se, že během mše v roce 1715 došlo ke zřícení jedné z nich. Navíc za Felgenhauerovi barokní přístavby transeptu zmizel i renesanční vítězný oblouk.

Mobiliář včetně hlavního oltáře a západní empory s varhanami pochází až z pozdějších regotizačních úprav v letech 1879–82 (21.ledna. 1882 - vysvěcení nové stavby -pozn.red.), provedených podle plánů vídeňského architekta Ludwiga Tischlera (6. srpna 1840 Trieste–25. května 1906 Vídeň), autora řady výstavných budov v duchu oblíbeného historismu a to nejen ve Vídni, ale i na Slovensku a také na našem území (vedle Liberce také v Opavě či Teplicích). Tischler nechal odstranit všechny přístavby i empory, rozšířit okna, vyprojektoval novou západní emporu, loď s chórem zakryl sedlovou střechou a kostelu vtiskl jednotný, gotizující ráz. I přes veškeré úpravy a přestavby se však kupodivu jedné z nejcennějších partií původně renesančního kostela podařilo přečkat dodnes a to klenbě hlavní lodi vynášené elegantními ortogonálními pilíři.

Je paradoxem, že památka, která stojí u kořenů města, je dnes spíše příslovečnou popelkou, kterou řada návštěvníků města bez zájmu mine. Třeba se ale někdy dočkáme fundované práce, věnované historii této pozoruhodné stavby, která si bezpochyby náš hlubší zájem zaslouží.

[widgetkit id=53]

Komentáře vytvořeny pomocí CComment


Provoz webu je podpořen Ministerstvem spravedlnosti ČR v rámci dotačního titulu „Prevence korupčního jednání“ a Nadačním fondem nezávislé žurnalistiky (NFNZ).

                                                                                                                                                       

Činnost webu podpořila Nadace OSF v rámci programu Active Citizens Fund, jehož cílem je podpora občanské společnosti a posílení kapacit neziskových organizací. Program je financován z Fondů EHP a Norska.

The project is being supported by the Open Society Fund Prague from the Active Citizens Fund. The programme promotes citizens’ active participation in the public life and decision making and builds capacities of civil society organizations. The Active Citizens Fund is financed from the EEA and Norway Grants.

 

                                                    

                                                                              

Copyright © 2016 Náš Liberec;