Převod liberecké zoo je opřen o nepodloženou argumentaci jejího ředitele

Je to celou dobu zásadní důvod, proč musí být liberecká zoo zadarmo převedena na kraj. Potřebuje prý investice, jinak jí bude odebrána licence evropských zoologických zahrad. Toto opakované tvrzení ředitele zoo Davida Nejedla se ukázalo jako značně manipulativní.

Takto zní oficiální vyjádření Davida Nejedla zveřejněné na webu zoo, o které se celá transakce převodu městských organizací na kraj opírá:
PROČ POTŘEBUJE ZOO URYCHLENĚ ZMĚNU?

Aby dokázala zareagovat na měnící se legislativní a společenské podmínky, a i nadále si udržela své členství v EAZA. Plnění nových legislativních požadavků na chov ohrožených druhů, které se týkají především rozměrů expozic a které upravuje novela zákona Na ochranu zvířat proti týrání, je i jednou z podmínek k udržení licence k provozu zoologické zahrady.

V roce 2019 Zoo Liberec sice úspěšně prošla poslední kontrolou Evropské asociace zoologických zahrad (EAZA), ale nebylo to úplně bez výtek. Zahrada byla vysoce hodnocena za aktivity Záchranné stanice a útulku Archa, za terénní projekty, vzdělávací programy ekologického střediska Divizna, za unikátní propojení s kulturně společenským centrem Lidové sady i za kvalitu chovů zvířat. Výtky ale směřovaly k morální a technické zastaralosti některých pavilonů a expozic, především pavilonu opů a šelem.

Další kontrola EAZA čeká libereckou zoo zhruba za tři až pět let a pokud nedojde ke změně, členství si neobhájí a ztratí tím možnost chovat většinu ohrožených druhů zvířat. Bude vyřazena ze všech záchranných chovatelských programů, kam patří většina zvířat, která chová a která jsou také atraktivní pro návštěvníky. V momentě, kdy by zoologická zahrada nemohla chovat ohrožené druhy, ztratila by svůj význam a poslání.

Na základě našeho požadavku nám byl poskytnut oficiální výstup z poslední kontroly EAZA v liberecké zoo a jeho závěry jsou v naprostém rozporu s tím, co tvrdí D. Nejedlo.

„V závěrech kontrolní zprávy je možné se dočíst, že výhrady byly uplatněny pouze k výběhu slonů a bílých tygrů. Vzhledem k úmrtí jednoho ze slonů na jaře a plánovanému ukončení chovu bílých tygrů je třeba tyto výtky hodnotit jako řešitelné. Poměrně obecné závěry a doporučení obsažená v protokolu EAZA bez uvedení jakýchkoliv termínů jsou každopádně v přímém rozporu s tím, jak o celé situaci setrvale informuje ředitel ZOO, David Nejedlo,“ upozorňuje Jindřich Felcman, zastupitel za opoziční Zelené.

Vedení města i veřejnost jsou ze strany ředitele zoo poměrně výrazně manipulovány. Vedle toho je třeba vyslovit pochybnost nad samotným postupem ředitele Nejedla ohledně toho, jak na výstupy kontroly EAZA zareagoval.

„Kontrola EAZA proběhla v srpnu roku 2018. Byly v ní obsaženy dílčí požadavky na úpravu některých výběhů, hlavně na poměrně jednoduché prvky vnitřního vybavení. Namísto toho, aby D. Nejedlo v tomto ohledu učinil nějaká opatření, hrál vše na jednu kartu. Tedy na to, že v pozici zastupitele za vládnoucí Starosty přesvědčí vedení města, aby ZOO předalo kraji. S nadějí, že ten do ní bude investovat více. Údajné ohrožení členství v EAZA používá ředitel Nejedlo jen jako palici, kterou se snaží na sílu prosadit převod na kraj. Reálnou prací ale na tyto výtky neměl potřebu za tři roky zareagovat,“ doplňuje J. Felcman.

Právě tato pozice D. Nejedla vnáší do celé transakce zásadní pochybnosti. Jelikož je zároveň ředitelem ZOO a zároveň zastupitelem města za Starosty, dostává se tím do střetu zájmů. To blíže vysvětluje další opoziční zastupitel ze Zelené, Josef Šedlbauer:

„Pokud by návrh řešení situace ZOO předkládal zastupitel skutečně hájící zájmy Liberečanů, hledal by i jiné alternativy, než je bezúplatný a nezvratný převod ZOO na kraj. Jak vyplývá z protokolu EAZA, mohl to být investiční plán, který se soustředí na vnitřní prostředí v expozicích a využije toho, že chov bílých tygrů a slonů stejně končí. Takový investiční plán by byl ve finančních možnostech města, i kdyby se kraj rozhodl, že nepřispěje ani korunu.“

Celá transakce je nyní postavena jen na „dobrém slovu“ Davida Nejedla. Není zde jediný konkrétní podklad, nezávislý posudek či odborná analýza, ze které by zřetelně vyplývalo, že je třeba do ZOO v příštích letech investovat stovky milionů, jinak bude její provoz zásadně ohrožen.

„Zbavit se městského majetku za miliardy na základě slova jednoho muže, který je v ukázkovém střetu zájmů jako ředitel a zároveň zastupitel za stranu vládnoucí ve městě i na kraji, to bude v dějinách samosprávy unikát. Asi není náhodou, že to bude zase unikát liberecký,“ glosuje celou situaci J. Šedlbauer.

EDIT: Na jednání zastupitelstva jsme jako opozice navrhli odložení materiálu s tím, že ředitel ZOO nejprve připraví investičně realistickou variantu rozvoje ZOO, která by měla požadavkům EAZA dostát. Zastupitelé by v takové situaci nebyli tlačeni ke zdi návrhem pouze jednoho možného řešení. Návrh nebyl akceptován a převod ZOO na kraj byl schválen.

Tisková zpráva Změny pro Liberec/Zelených

Přidat komentář (6 Komentářů)
Liberec-Henlein

Po skončení války se někteří němečtí nacionalisté nehodlali smířit s vznikem Československé republiky a vyhlásili odtrhnutí provincie Deutschböhmen s Libercem jako hlavním městem, vlastní měnou i armádou. Situaci muselo vyřešit vládní československé vojsko. Během poválečných let byla v Liberci založena vůbec první Komunistická strana Československa (1921). Ve dvacátých letech se do města vrátila konjunktura. Hned po I. světové válce se v Liberci zavedla tradice výstavných veletrhů, která po dlouhá staletí proslavila město po celé střední Evropě.

Ovšem s velkou krizí z roku 1929, která později postihla i české země, se situace začala měnit. Liberec zároveň nikdy nepřišel o svou úlohu centra německého nacionalismu. Právě zde se vytvořila základna sudetoněmeckého nacismu, který nabral na síle ve třicátých letech, kdy se otevřeně hlásil k hitlerovskému Německu. Od roku 1933 zde měla hlavní stan Sudetoněmecká strana (Sudetendeutsche Partei, původně Sudetendeutsche Heimatfront) v čela s vratislavickým rodákem Konrádem  Henleinem. Byla podporována nejen významnými podnikateli (Liebiegové), ale postupně se jí podařilo strhnout drtivou většinu obyvatelstva. V posledních demokratických obecních volbách v roce 1938 pro ni v Liberci hlasovalo  19 766 voličů z 25 559 odevzdaných hlasů ( 92% volební účast). To představovalo 77,9% hlasů pro Henleinovy nacisty.

 Na československou mobilizaci v roce 1938 odpověděla řada libereckých nacistů útěkem do Německa (včetně Konráda Henleina, kterému to Hitler nikdy neodpustil). Po mnichovském diktátu a připojení historického území Sudet ke Třetí říši v roce 1938, se Liberec stal hlavním městem nové župy - Sudety. Ve městě se soustřeďovaly nacistické represivní složky. Z Liberce i okolních obcí byli vyháněni a prchali Češi i němečtí antifašisté, kteří nacházeli azyl zejména v okleštěném území Československé republiky.Ve městě měl sídlo Konrád Henlein (vila na dnešní Husově třídě) a  Sudetendeutsche Partei (budova A dnešní TUL v Hálkově ulici) byla včleněna do celoněmecké nacistické a jediné povolené NSDAP. Začalo pronásledování zbylých antifašistů a Židů. V reflexi na Křišťálovou noc vyhlášenou nacistickou vládou, byla i v Liberci vypálena židovská synagoga (na místě dnešní Krajské vědecké knihovny).

V květnu 1939 se realizoval připravovaný plán (geografický, ale i politický, jelikož tehdejší okolní obce/dnešní čtvrti měly silné zastoupení Čechů a levice) a došlo připojením dosavadních předměstských obcí Rochlice, Horní Růžodol, Dolní Hanychov, Janův Důl, Františkov, Růžodol I, Staré a Nové Pavlovice, Ruprechtice, Starý a Nový Harcov ke vzniku tzv. Velkého Liberce. Počet obyvatel tak přesáhl 70 000.

Počáteční nálady městské nacistické reprezentace na velkolepou přestavbu Liberce jako prvního sudetského města v duchu pangermánského velikášství vzaly s postupujícími válečnými útrapami za své. Byla reorganizována průmyslová výroba ve prospěch válečného úsilí nacistů. Ve městě nebyl dostatek jídla, z fronty přicházely zprávy o dalších a dalších padlých. Nemálo původních podporovatelů nacistů z řad podnikatelů o své podniky přišlo, ze situace opět těžili jen nejvýznamnější podnikatelé, jako např. rodina Liebiegů (státní a vojenské zakázky). Ve městě a jeho okolí bylo zřízeno několik desítek pracovních táborů, kde byli za otřesných podmínek nuceni vykonávat otrockou práci váleční zajatci a političtí vězni. Mnoho jich zde našlo svou smrt.

S blížícím se koncem války sílila hysterie a strach německých nacistů. Začátkem května 1945 z město prchlo vedení Sudet v čele s Konrádem Henleinem (spáchal sebevraždu v americkém zajetí). V květnových dnech byl utvořen národní výbor, který začal vyjednávat o převzetí města s dosavadním vedením radnice. Jednotky SS se odmítaly vzdát. Liberec nakonec osvobodila Rudá armáda, která dorazila od města od Frýdlantu. Konkrétně  31. a 52. armáda I. ukrajinského frontu.

Do města se začali vracet vyhnaní a uprchlí Češi a Židé. Z libereckých čtrnácti set Židů, kteří zde před válkou žili, jich přežily nacistický režim zhruba dvě stovky, přičemž 180 z nich bojovalo proti nacistům v zahraničních jednotkách na východě i západě se zbraní v ruce. Další stovky židovských obětí byly utýrány ve městě a okolí poté, co sem byly přesunuty spolu s dalšími vězni z koncentračních táborů, aby podpořily válečnou výrobu nebo zahynuly při pochodech smrti.

Na základě mezinárodních dohod mezi vítěznými mocnostmi bylo rozhodnuto o odsunu sudetských Němců z prostoru Československé republiky. Již těsně po osvobození začalo docházet k tzv. divokému odsunu a některé ze samozvaných Revolučních gard, které dorazily z vnitrozemí se dopouštěly rabování i vražd na německém obyvatelstvu. V Liberci proti nim musela zasáhnout i Rudá armáda, která nakonec i ukončila divoký odsun (z Liberecka bylo takto deportováno zhruba 8 000 lidí) a začala s jeho organizovanou formou. Němečtí obyvatelé byli intervenováni v táborech (velký tábor se nacházel například v dnešním areálu TUL u Husovy třídy), kde se čekalo na jejich transport do jednotlivých okupačních zón v Německu. Z Liberce bylo odsunuto v roce 1945 přes 34 000 sudetských Němců. V roce 1946 to bylo více než 25 000 Němců. V Liberci v roce 1947 zůstalo přes 3 000 obyvatel německé národnosti, antifašistů nebo odborníků, kteří chtěli zůstat a pomoci s poválečným budováním průmyslu a infrastruktury.

Staleté soužití Čechů, Němců a Židů pod Ještědem tak rozbil nejdříve nenávistný nacionalismus, aby jej definitivně pohřbila největší světová válka a její následky.

s využitím zdrojů Jaroslav Tauchman

Komentáře vytvořeny pomocí CComment


Provoz webu je podpořen Ministerstvem spravedlnosti ČR v rámci dotačního titulu „Prevence korupčního jednání“ a Nadačním fondem nezávislé žurnalistiky (NFNZ).

                                                                                                                                                       

Činnost webu podpořila Nadace OSF v rámci programu Active Citizens Fund, jehož cílem je podpora občanské společnosti a posílení kapacit neziskových organizací. Program je financován z Fondů EHP a Norska.

The project is being supported by the Open Society Fund Prague from the Active Citizens Fund. The programme promotes citizens’ active participation in the public life and decision making and builds capacities of civil society organizations. The Active Citizens Fund is financed from the EEA and Norway Grants.

 

                                                    

                                                                              

Copyright © 2016 Náš Liberec;