Jablonecká radnice slaví výročí a zve na prohlídky

Jako je liberecká radnice jedním ze symbolů města pod Ještědem, neméně monumentální radnice je i v sousedním Jablonci nad Nisou. Je o pár desítek let mladší než ta liberecká, ale i tak jí je v těchto dnech již 90 let. Město proto chystá prohlídky tohoto funkcionalistického skvostu pro veřejnost a ty jistě budou stát za vidění.

Zatímco v Liberci hrál v 19. století hlavní roli textil, v Jablonci to bylo sklo. Největší konjunktura přišla až s lety po první světové válce a jeden čas to dokonce vypadalo, že Jablonec nad Nisou přeroste svým významem a počtem obyvatel i sousední Liberec. Aby ne, z pětitisícového městečka na úpatí hor rostlo sklářské centrum staré monarchie a později i mladé republiky se skoro 40 tisíci lidmi. A takový význam si vyloženě říkal o novou budovu radnice, která by do světa hlásala bohatství a slávu skleněného města v Jizerských horách.

Jablonecká radnice byla nejvýznamnější stavbou libereckého architekta Karla Wintera, ten s ní strávil pět let života. Stavba probíhala v letech 1931-1933. Podrobné plány, návrhy interiérů a vybavení architekt zpracovával v průběhu realizace a vytvořil celkem 1000 výkresů. Interiéry včetně vybavení navrhl architekt Winter v duchu meziválečné moderní architektury, do níž se promítly vlivy konstruktivismu a funkcionalismu.

Vítězný projekt byl tehdy vybrán z úctyhodných 177 došlých návrhů. Výrazná hranolová věž (51 m vysoká) s hodinami se stala dominantou čtyřpatrové funkcionalistické stavby. Za jasného počasí je z ní vidět Ještědský hřbet, Jizerské hory, Černostudniční hřeben, Císařský kámen nebo Petřín. Součástí reprezentativní budovy jablonecké radnice bylo a stále je i velkolepě pojaté funkcionalistické kino, tehdy druhé největší v Československu a jedno z nejmodernějších. 

Winterův projekt prošel v průběhu soutěže a následné realizace řadou úprav, které dokumentuje rozsáhlý konvolut plánů a studií, uchovávaný ve stavebním archivu města. Architektonické řešení radnice je ovlivněno moderním purismem, nicméně s nepřehlédnutelnými tradicionalistickými prvky. Podobu stavby inspirovala koncepce gotických a renesančních italských radnic, které Winter poznal během své studijní cesty po Itálii. Polyfunkční objekt, který ve svých útrobách pojal jak sídlo samosprávy, tak i provoz společenských zařízení, mj. kavárny, zmíněného kina či restaurace, tak může být zdárným příkladem dnešním administrativním budovám.

Nejreprezentativnějším prostorem byl slavnostní zasedací sál, prostupující druhým a třetím podlažím jižního křídla a vybavený stylovým nábytkem a galerií pro návštěvníky. Horizontálně je sál členěn pásy v omítce, zakončenými geometrickým vzorem, tvořícím pendant mohutnému čelnímu reliéfu s motivy jabloneckého průmyslu, společnému dílu Karla Wintera a Franze Huba. Mezi architektonicky nejzajímavější a nejpůsobivější části interiéru patřily doplňkové komerční prostory – vinárna, restaurace, kavárna, které po roce 1945 bohužel zanikly. Navzdory tomu si radnice dodnes zachovala řadu původních dispozičních celků, jednotlivých prvků a detailů i technických kuriozit v čele se stále funkčním oběžným výtahem.

K výročí otevření jablonecké radnice přichystalo vedení města zajímavé prohlídky, které návštěvníkům umožní podívat se do míst, která jinak zůstávají veřejnosti skryta. První prohlídka bude 1. února 2023 a už nyní je možné si na ni zajistit vstupenky v předprodeji.

Vstupenky na prohlídku radničních interiérů si zájemci mohou zajistit trojím způsobem. Buď přes web společnosti Kultura Jablonec nebo prostřednictvím portálu E-vstupenka, třetí možností pak je recepce Eurocentra.

Přidat komentář (0 Komentářů)
Liberec-Sokolovské náměstí

Vlnu nesouhlasu i pobouření u obyvatel Liberce i zdejší opozice vyvolala snaha, respektive způsob, jakým chtělo zdejší vedení radnice přestavět jedno z historických náměstí města, dnešní náměstí Sokolovské.

Radnici bylo vyčítáno, že se problémem skutečně a kvalitním, odpovídajícím způsobem nezabývá, proto dojde jen k úpravě zelených ploch.

 

Radnice je otevřená jen na oko

Vypadá to, že se liberecká radnice zalekla síly pobouření, které spustily její snahy o rekonstrukci Sokolovského náměstí. Primátorka Martina Rosenbergová se sice účastnila debaty o budoucí možné podobě Sokolovského (původně Novoměstského, později Bismarckova) náměstí, ale ona i celé vedení narazili.

Podle občanů i představitelů občanských sdružení se jednalo jen o účelovou, na honem připravenou a navíc odfláknutou práci, zejména co se předložených návrhů na úpravu náměstí týkalo. „Na případnou rekonstrukci Sokolovského náměstí sdružení požaduje vypsání řádné architektonické soutěže, a to se všemi kulturními náležitostmi: veřejně prodiskutovaným zadáním, veřejným vystavením všech soutěžních návrhů a následnou veřejnou, nestranně moderovanou debatou za účasti soutěžících a zástupců radnice,“ vyzval primátorku zástupce občanského sdružení Zbytek, které se snaží o záchranu historické, poničené čtvrti pod Sokolovským náměstím, Rudolf Hůlka.

Své si primátorka i celá rada schytala i od opozice. „Vadí mi ale ten alibismus při zapojování veřejnosti. Nevidím tady totiž opravdový zájem o připomínky od občanů. Kdyby tomu tak bylo, byly by podobné akce pořádány v okamžiku vzniku záměru. Občané by na ně byli zváni s dostatečným předstihem a všemi možnými prostředky,“ vyčetla zástupcům libereckého magistrátu zastupitelka za Změnu pro Liberec Karolína Hrbková.

Jen ne další Lavičkárnu

Na Sokolovském náměstí tak proběhnou jen úpravy zeleně a přilehlého mobiliáře, větší úpravy, které chtěl magistrát spojit s výměnou inženýrských sítí. Jak zaznělo na veřejných debatách, Liberečané se obávají, aby Sokolovské náměstí nedopadlo jako náměstí Soukenné, dne už ve městě přezdívané jako Lavičkové či Lavičkárna.

Soukenné náměstí má podle odborníků i veřejnosti dnes tristní podobu s naddimenzovaným, nesmyslným počtem laviček, špatně vyřešenou zelení a celkovou koncepcí vůbec. Celou zakázku na poslední chvíli zadalo před volbami 2010 vedení města v čele s Jiřím Kittnerem. Během výběrového řízení bylo z důvodu nesplnění kvalifikačních požadavků zadavatele vyloučeno celkem pět firem, vítězem se stal liberecká společnost Syner, která proslula svými styky na čelné liberecké politiky. Původně měla rekonstrukce stát 17 milionů korun, ač po letech vládnutí ODS zůstaly městu obrovské dluhy a prázdná kasa.

Po volbách v roce 2010 zakázku zrušil nový primátor Jan Korytář ze Změny pro Liberec. Argumentoval tehdy katastrofálním stavem městské kasy i absencí skutečného plánu na revitalizaci všech libereckých náměstí. Nicméně firma Syner se odvolala u ÚOHS a ten městu za zrušení zakázky uštědřil pokutu zhruba 100 tisíc korun.

Po odvolání Korytáře a ZpL z rady města se nové vedení rozhodlo na rozhodnutí ÚOHS přistoupit, neodvolávat se a firmě zakázku zadat. Nicméně kvůli nedostatku financí ji bude splácet déle a Syner si účtuje penále. Nyní tedy zakázka vyšla na zhruba 18 milionů (vč. DPH), ač bylo avizováno, že její cena bude nižší.

Soukenné náměstí rovněž vykazuje řadu vad, a to ihned po jeho kolaudaci. jedná se zejména o nekvalitní, drolící se dlažbu, na kterou město podalo reklamaci, kterou zase firma Syner nechtěla uznat. Nakonec ustoupila a na jaře loňského roku s ní souhlasila. K nápravě ale k dnešnímu dni ještě nedošlo.

Komentáře vytvořeny pomocí CComment


Provoz webu je podpořen Ministerstvem spravedlnosti ČR v rámci dotačního titulu „Prevence korupčního jednání“ 

                                                                                                                                                       

Činnost webu podpořila Nadace OSF v rámci programu Active Citizens Fund, jehož cílem je podpora občanské společnosti a posílení kapacit neziskových organizací. Program je financován z Fondů EHP a Norska.

The project is being supported by the Open Society Fund Prague from the Active Citizens Fund. The programme promotes citizens’ active participation in the public life and decision making and builds capacities of civil society organizations. The Active Citizens Fund is financed from the EEA and Norway Grants.

 

                                                    

                                                                              

Copyright © 2016 Náš Liberec;