Liberečtí zastupitelé budou rozhodovat o areálu tzv. Machnínského zámečku, který je příkladem jedné z nejhorších libereckých porevolučních privatizací. Nyní mu svítá naděje – zlínský investor by zde měl vybudovat centrum pro lidi stižené Alzheimerovou nemocí.
Náměstek Adam Lenert (ANO) předkládá zastupitelům ke schválení prodej rozsáhlého areálu v Machníně, kde se původně nacházela vila továrníka Kleinerta, která od 50. let minulého století po téměř pět dekád sloužila jako oční sanatorium pro dětské pacienty. Dnes je areál neuvěřitelně zdevastovaný (viz níže) a městu se ho od roku 2019 nepodařilo prodat. Až nyní.
Zájemcem, který již složil jistinu, je společnost DOMOV Nepomuk, s.r.o. a za celý areál chce městu zaplatit bezmála 21 milionů korun. Společnost, za kterou stojí zlínská stavební skupina PSG, je již vlastníkem objektu v obci Klášter u Nepomuka, který je provozován jako domov se zvláštním režimem o kapacitě 198 lůžek.
V libereckém Machníně by pak mělo vzniknout nejméně 162 lůžek pro pacienty a zároveň zhruba 60 pracovních míst. Podobných zařízení není v Liberci, ani v rámci Libereckého kraje, který na podobnou péči de facto rezignoval, dostatek.
Náměstek Adam Lenert předkládá zastupitelům zároveň návrh memoranda o spolupráci mezi městem a firmou, kde se například Liberec zavazuje, že u areálu vybuduje zastávku MHD. Ovšem veškeré náklady na provoz areálu jdou za soukromým investorem.
„Já jsem velice rád, že se našel kupec, který zde chce zachovat občanskou vybavenost a myslím si, že kombinace lokality a záměru výstavby Alzheimer centra je ideální. Statutární město Liberec by toto nemělo nic stát, ba naopak přinese to oživení do této lokality. Pokud vše dobře půjde, tak příští rok by měl být záměr stavebně povolen a v roce 2026 by mohla začít výstavba. V druhé fázi investor plánuje rozšíření o domov s pečovatelskou službou. Myslím si, že je to přínosem pro město, protože na území města respektive na území kraje jsou tyto potřebné služby nedostatečné,“ uvedl pro Náš Liberec Adam Lenert.
Celý příběh je spojen ještě s jedním náměstkem, Jiřím Šolcem (nestraník zvolen za ANO), ten na podivnou privatizaci začal upozorňovat již více jak před patnácti lety, coby začínající, tehdy opoziční zastupitel. Jako náměstek primátora potom v roce 2019 inicioval znovu získání areálu do městského majateku, a to za zhruba tři miliony korun.
„Jsem rád, že tento dlouhý příběh má pozitivní vývoj. Město převedlo oční léčebnu soukromému subjektu s příslibem mnoha sociálních služeb. Před mnoha lety jsem coby novopečený předseda kontrolního výboru zjistil, že deklarovaná sociální služba v sanatoriu poskytována není a město svůj dar vzalo zpět. Nicméně akciová společnost rychle zkrachovala a v dalším volebním období jsme vykupovali značně chátrající nemovitost z konkurzní podstaty, aby se vůbec uzemní zpětně zcelilo. Nyní se snad chyby z devadesátých let podaří napravit a toto území čeká lepší budoucnost,“ vyjádřil se pro Náš Liberec Jiří Šolc.
Osud tzv. Machnínského zámečku je jedním z nejkřiklavějších případů špatně provedené polistopadové privatizace i klientelistických sítí, které se utvořily v Liberci. Kdysi hojně využívaná oční léčebna pro děti a ozdoba libereckého Machnína doplatila na „podnikatelské záměry“ místních prominentů.
Případem se náš web zabýval již před zhruba patnácti lety jako jednou z prvních kauz, která dokumentovala, jak město přichází o cenný majetek ve prospěch místních politiků, podnikatelů a šíbrů. Vila textilního továrníka, nákladně postavená spolu s rozlehlým parkem nad údolím Nisy na konci 19. století ve stylu romantizujícího historismu, sloužila od poválečného obdodbí až do devadesátých let dětem s očními a zrakovými problémy z celé republiky.
Plně funkčního zařízení se ale v roce 1999 zachtělo dvěma místním politikům, lékařům a podnikatelům zároveň. Jednalo se o Jaroslava Krutského, vlivného člena místní ODS a pozdějšího krajského radního pro zdravotnictví (byl například v radě kraje i v ODS s dnešním primátorem Jaroslavem Zámečníkem ze STAN/Starostů pro Liberecký kraj), a o městského zastupitele Miroslava Samka.
Jejich firma Sanatorium Machnín získala v roce 1999 celý objekt, tedy vilu i s přilehlým parkem, za neuvěřitelných 1,4 milionu korun koupí od města Liberec v době, kdy radnici vládla Krutského ODS. Důvodem takto nízké pořizovací ceny byl příslib obou politiků/podnikatelů, že v místě budou provozovat i nadále zdravotnické a sociální zařízení. A to pod dobu nejméně deseti let.
To se však nikdy nestalo. Naopak – do objektu noví majitelé nedali nikdy ani korunu. V květnu 2007 dokonce doktor Samek požádal o dokoupení přilehlých pozemků k objektu. To ovšem zastupitelstvo, díky argumentaci opozice, jmenovitě zmíněného dnešního náměstka Jiřího Šolce, odmítlo. Důvod, jak tehdy jako první ukázal náš web, byl prostý. Již v roce 2007 se firma obou politiků pokoušela objekt prodat skrze karlovarskou realitní kancelář za 19 milionů korun.
To bylo ovšem porušení podmínek smlouvy. Město tak mohlo od smlouvy odstoupit a majetek chtít zpět. Jenže problém byl ve smlouvě zroku 1999: Je zde uveden článek, který novým majitelům zajišťuje povinnost města doplatit rozdíl mezi aktuální tržní hodnotou v době, kdy má být majetek znovu předán městu a původní nabývací cenou.
Jednoduše řečeno: za to, že oba podnikatelé/politici neplnili podmínky smlouvy, do areálu neinvestovali a nechali ho zchátrat, jim tehdy město mělo vyplatit ještě téměř 20 milionů korun.
Jestli byl v roce 2007 skutečný záměr obou podnikatelů objekt v rozporu se zněním smlouvy prodat, nebo to byl jen trik, jak z města skrze zpětný nákup objektu (zpětný nákup tehdy prosazovali představitelé tehdejší ODS) získat obrovské peníze za tržní rozdíl, se již dnes asi nedozvíme. Miroslav Samek zemřel, dosud není vyřízeno dědictví a firma samotná je v insolvenci. Zámeček je dnes v dezolátním stavu, vybrakovaný po nájezdech sběračů kovů, napadený plísní a houbami, zbyly z něj jen ruiny.
Jak zmíněno, město se v roce 2019 dohodlo s nabyvateli dědictví po MUDr. Samkovi a areál získalo zpět do svého vlastnictví za tři miliony korun. Každopádně příklad Machnínského zámečku, někdejšího architektonického skvostu Liberce a zařízení, které sloužilo desítkám tisíc nemocných dětí z celé republiky, je signifikantní ukázkou toho, jak se v Liberci nakládalo s veřejným majetkem.
