Naprosto rozdílnou interpretaci faktů přinesla očekávaná konference kolem hnědouhelného dolu Turów na česko-polských hranicích. Zatímco představitelé české vlády a Libereckého kraje byli opatrně optimističtí, ekologové a odborníci varují, že jde o manipulaci s fakty a že problém kolem dolu, který lidem v České republice bere vodu i kvalitu života, nekončí.
Ministerstvo životního prostředí na začátku týdne zveřejnilo hodnocení funkčnosti podzemní stěny u polského dolu Turów, která má bránit odtoku podzemní vody z ČR. Ačkoliv ministerstvo uvádí, že stěna je podle uzavřené česko-polské dohody funkční, voda z českého území do Polska stále odtéká. A to rozhodně ne málo.
Podle uvedených dat do obřího hnědouhelného dolu na hranici obou zemí odteče denně obrovské množství vody – 4000 metrů krychlových. Pro srovnání to představuje roční spotřebu třinácti českých domácností.
„Hladiny podzemní vody v hlubších kolektorech na českém území nadále klesají a v květnu 2023 jsou na historicky nejnižší úrovni,“ píše se například ve zmíněném hodnocení.
Děje se tak navzdory tomu, že v dole byla postavena stěna na zadržení vody, což vyplynulo z dohody mezi českou a polskou vládou, uzavřené loni na začátku roku. Ředitel České geologické služby Zdeněk Venera na pondělním setkání s novináři uvedl, že hladiny v nejbližších vrtech se zvedly v rozsahu od 0,63 metru až do 4,17 metru.
„Stěna funguje a je splněn i parametr nepropustnosti stěny, který je splněn víc, než je určeno v dohodě,“ uvedl Venera. Kromě nárůstu množství vody ve čtyřech kontrolních vrtech přibylo podle něj vody i v dalších třech vrtech, které jsou 400 až 850 metrů od bariéry směrem na jih k české hranici.
Nicméně i Zdeněk Venera musel uznat, že i přes tato opatření se voda na českém území dále ztrácí. „V českých vrtech ale hladiny stále klesají, nacházejí se na historickém minimu, a z toho důvodu nemůžeme říct, že by se pozitivní efekt stěny projevil i na českém území,“ dodal ředitel Vener.
Ekologové i místní ovšem ukazují, že hodnocení vychází z dat pouze ze čtyř monitorovacích vrtů přímo u podzemní stěny, které se ale nacházejí v Polsku. Iniciativa Společně pro vodu proto vyzývá Ministerstvo životního prostředí ke zveřejnění úplných dat z monitoringu všech českých vrtů a k otevření jednání s Polskem o zásadním rozšíření a prohloubení podzemní stěny, případně omezení těžby u hranic České republiky. Více informací o odtoku vody z českého území přinese i nový hydrogeologický model, jehož vznik ministerstvo plánuje. K dispozici však měl být už před povolením těžby v dole až do roku 2044.
„S ohledem na způsob, jak byla dohoda uzavřena, skutečně nelze konstatovat nic jiného než, že podzemní stěna je v jistém ohledu funkční. To ale podle textu dohody neznamená, že skutečně poskytuje ochranu před odtokem podzemní vody z území České republiky. Z veřejně dostupných informací od České geologické služby navíc vyplývá, že není možná jiná varianta než, že stěna českou podzemní vodu nechrání,” uvádí Petra Kalenská, právnička Frank Bold, která se tématu dlouhodobě věnuje.
Jejich postoje podpořili i čeští vědci. „Z dosavadních měření poskytnutých Ministerstvem životního prostředí a Českou geologickou službou je zřejmé, že trend ve vývoji hladiny podzemních vod pozorovaný na vrtech situovaných na nátokové (jihozápadní) straně těsnící stěny se liší od vývoje hladiny ve vrtech na českém území. Předložená dokumentace vývoje hladiny na polském území je pro adekvátní zhodnocení funkce těsnící stěny nedostatečná – dostupný je jen vývoj hladiny z vrtů v těsné blízkosti stěny, a to při nízké četnosti měření. Dostupné údaje o vývoji hladiny podzemních vod ve vrtech v okolí obce Uhelná na uspokojivou funkci dokončené těsnící stěny neukazují,” popisuje problematické výstupy studie hydrogeolog Adam Říčka z Masarykovy univerzity.
O tom, zda je stěna skutečně funkční, pochybuje i samotné zveřejněné hodnocení. „Od počátku dubna 2023 hladina podzemní vody na těchto vrtech (ve svrchním kolektoru v okolí Uhelné) nepatrně roste. Tato pozitivní změna pravděpodobně nemůže být přisouzena vlivu podzemní těsnící stěny, protože zatím nedošlo k jednoznačnému nárůstu hladin podzemní vody na českém území v hlubších kolektorech a ve svrchních kolektorech na polském území,“ píše se v něm například.
Rozpačitě k hodnocení funkčnosti stěny přistupuje i krajský radní pro životní prostředí, Václav Židek z Pirátů. „Máme mírně pozitivní vývoj, situace však ještě není vyřešena. Bude probíhat monitoring i nadále a více napoví nový hydrogeologický model, který vznikne do roka,“ uvedl ve svém prohlášení.
Česká vláda a Liberecký kraj uzavřely, poměrně rychle a překvapivě, dohodu o Turówu s polskou stranou na začátku roku 2022. Rozhodující roli hrály tehdy polské peníze. Jenže finance, které byly pro českou vládu i Liberecký kraj největším lákadlem a důvodem rychlého uzavření smlouvy, se velice rychle ukázaly jako neodpovídající.
Náš Liberec již na jaře loňského roku upozornil, že Liberecký kraj sice získal kompenzaci za ekologické škody a úbytky vody, které způsobuje těžba hnědouhelného dolu Turów České republice a jejím občanům, ve výši 35 milionů eur (v přepočtu 851 milionů korun), které jsou uloženy ve zřízeném fondu Turów, ale tato částka je naprosto nedostatečná.
Odhady nákladů na stavební práce a díla spojená se zabezpečením vody pro obyvatele příhraničí jsou již dnes zhruba dvakrát tak veliké. Oslovené firmy odhadly náklady na 1,542 miliardy korun. Zbytek má doplatit Česká republika, respektive její daňoví poplatníci.
