Liberecký plavecký bazén (spolu s přilehlým náměstím) je architektonický skvost, oceňovaný příklad brutalismu a vrcholné dílo známého architekta Pavla Švancera. Respektive byl. Za posledních 30 let prošel neuvěřitelným úpadkem. Nové vedení to ale chce zřejmě ještě trumfnout, jak dokazuje nové čalounění ikonických sedaček v interiéru.
Liberecký bazén má nové vedení od roku 2021, kdy byl jeho jednatelem jmenován (bez výběrového řízení) zastupitel za Starosty pro Liberecký kraj/TOP 09 Robert Korselt. Posledním krokem nového managementu je „renovace“ části interiéru bazénu, která sklidila nemalé vášně mezi Liberečany.
Jedná se o známé, atypické a přeci s celým výrazem Švancerova bazénu souznějící sedačky v hale. Ty nechalo vedení bazénu předělat studenty z místní nábytkářské střední školy v Kateřinkách.
„Studenti čalounictví se už nadále nemohli dívat na roztrhané polštáře na sedačkách v Bazénu^Liberec a pustili se do jejich renovace! 
,“ chlubí se současný management libereckého bazénu.
Bazén uchvacoval odbornou i laickou veřejnost svou čistou, promyšlenou krásou
Nápad na „renovaci“ Švancerových designových sedaček vzešel, jak jako první upozornila liberecká MF Dnes, právě od politika Starostů pro Liberecký kraj/TOP 09 Roberta Korselta. Ten dokonce přiznal, že původně chtěl prvky oceňovaného interiéru odvézt do spalovny . „Zvažovali jsme, jestli je rovnou neodvézt do spalovny. To by mi ale bylo líto,“ uvedl pro MF Dnes Korselt.
Nicméně z řešení, které zvolil, vstávají vlasy hrůzou na hlavách památkářů i libereckých patriotů. Odborníkům nevadí jen „vkusné provedení renovace“ sedaček, ale upozorňují i na to, že městu kvůli podobnému přístupu nového vedení bazénu mohou vzniknout nemalé materiální škody.
„Samotné přečalounění, byť je vrcholně nevkusné, je řešitelné a lze ho nahradit adekvátním materiálem. Co mě ale zarazilo je, že se uvažovalo o odvozu kvalitního designového autorského mobiliáře do spalovny. To mi v dnešní době přijde neuvěřitelné. Stačí se podívat třeba na stránky designového obchodu nanovo, kde se mj. tento typ nábytku prodává – kožené křeslo od Zbyňka Hřivnáče z hotelu Praha za 105 000, křeslo z kavárny U Zlatého hada od Olbrama Zoubka za 160 000 a dalo by se pokračovat. Chápu, že ne každý vidí na první pohled hodnoty architektury druhé poloviny 20. stoletím, ale uvažování o odvozu do spalovny je silná káva i na mě,“ uvedl pro Náš Liberec Jaroslav Zeman z Národního památkového ústavu v Liberci.
Součástí bazénu jsou i působivé interiéry, které ladí s jeho vnější podobou
Velkoryse a víceúčelově pojatý plavecký stadion, jehož první skici vznikaly od poloviny šedesátých let, byl postaven v blízkosti městského centra na Tržní náměstí v roce 1984. Jeho autorem byl ing. arch. Pavel Švancer, vedoucí ateliéru 01 libereckého Stavoprojektu.
Při stavbě se Pavel Švancer neomezil na samotnou budovu, ale řešil ji současně s přilehlou plochou Tržního náměstí. Jeho parter pojal jako odpočinkový prostor, ve kterém sjednotil sadové úpravy, prvky drobné architektury a povrchy do formy sugestivního předpolí areálu. Náměstí tak bylo obohaceno o parčík s kašnou od Viléma Veselého z roku 1986 a atypickou stylovou zastávku MHD, vycházející z architektury protějšího stadionu. Význam objektu potvrzují i ocenění, která Švancer získal (cena mezinárodního bienále Interarch v Sofii z roku 1987 a Cena Josefa Havlíčka v roce 1988).
Plavecký bazén a Tržní náměstí v době, kdy se o obojí město ještě staralo. Snímek je z roku 1991
Samotná budova, která byla za poslední tři dekády spravována externí firmou za nevalného zájmu města, neuvěřitelně zchátrala, poškodil ji například i reklamní smog. Stejně dopadly i přilehlá autobusová zastávka nebo parčík na Tržním náměstí, které byl součástí Švancerova projektu a realizace.
Vedení Liberce si s bazénem neví rady. Nedávno oznámilo, že jeho rekonstrukce by vyšla na 1,5 miliardy korun, což je pro zadlužené město absolutně nereálná částka. Prozatím tak pouze zásobuje veřejnost líbivými obrázky z plánované rekonstrukce, která se dost pravděpodobně ani neuskuteční.
