Jiří Vařil v Liberci působí patnáct let a málokterý podnikatel vzbudil tolik kontroverzí. Do značné míry ovládl veřejnou dopravu v Libereckém kraji. A nejen v něm. Dnes to ale vypadá, že o své firmy může přijít. Náš Liberec přináší obsáhlý a velice otevřený rozhovor s Jiřím Vařilem o jeho současném sporu s BusLine, firmou, kterou zakládal i vybudoval, o jeho trestních kauzách i o korupčním prostředí v Liberci.

Pro obsáhlost i závažnost samotného rozhovoru jsme se rozhodli nabídnout ho čtenářům ve dvou částech. V jedné se zaměříme na fungování podnikatele Jiřího Vařila, jeho praktik a vztahů s místními politiky. V části druhé se potom věnujeme jeho aktuálnímu sporu se společností BusLine, kde chce prokázat, že vždy byl jejím vlastníkem.

První část zveřejňujeme dnes, druhou si můžete přečíst příští týden.

Část první:

Jiří Vařil se dlouhé roky nevyjadřoval do médií, až na jednu výjimku, když v roce 2020 poskytl rozhovor MF Dnes. Nyní, po více jak dvou letech, ale chce mluvit otevřeněji a současně tvrdí, že své postoje přehodnotil a nechce dál nic zapírat. Naopak chce hrát, podle něj, s otevřenými kartami. Je ochoten i přijmout trest. Pojďme se tedy podívat, jak se budovalo dopravní impérium BusLine a co všechno takové podnikání obnášelo.

V roce 2018 jste byl zatčen policií kvůli korupci v dopravním podniku. Dlouho jste svou vinu popíral. Dnes ale říkáte, že spolupracujete s policií a jste připraven nést důsledky za své činy z minula. Jste ale připraven i na variantu, že Váš trest bude nepodmíněný?

Pochopitelně. V mém případě existuje reálná možnost nepodmíněného trestu. Možný trest za provinění, z nichž jsem obviněn, je pět až deset let. Já jsem se ovšem přiznal, vypovídám a složil jsem peníze ve výši škody, ze které jsem viněn. Proto věřím, že mi bude udělena nižší sazba.

V minulosti jste činy, které Vám policie klade za vinu, popíral a tvrdil jste, že z trestu strach nemáte. Jak to, že jste svůj postoj přehodnotil?

Protože se na tom nedá stavět. Došlo mi, že je třeba se doznat, trest přijmout a pokračovat dál. Není mi ještě tolik (Jiří Vařil je ročník 1979 – pozn. red.) a prostě po trestu, který přijde, ať chci, nebo nechci, bych chtěl žít plnohodnotný život se svou rodinou.

Dobrá, tomuto Vašemu rozhodnutí, které, podle Vás, vyhrotilo i vztahy s Vašimi bývalými partnery, se budeme věnovat v druhé části rozhovoru, věnované Vašemu aktuálnímu sporu s BusLine. Zkusme ale nyní postupovat trochu chronologicky. Sám jste zmínil, že jste ovlivňoval politiky. Náš web o roli BusLine i Vaší při veřejných dopravních zakázkách píše dlouho. Jak to tedy celé začalo?

My jsme začali, ještě jako ČSAD Semily, soutěžit zakázky v roce 2008. A já po zhruba dvou letech zjistil, že to není možné dělat normálně. Například na Jižní Moravě vybrala komise ve výběrovém řízení prvního uchazeče z pěti, a rada kraje to pak stejně zadala pátému, nejméně výhodnému. Prostě jen tak. Jinde to zase dělali více sofistikovaně skrze vylučování účastníků pro formality a podobně.

Tak jsem začal politiky „lámat“, aby BusLine nebyla znevýhodňována jako tehdy v podstatě nová firma. Ale časem se stalo, že jsem je pak začal lámat pro to, aby BusLine byla naopak zvýhodněna a znevýhodněni byli její konkurenti. Ze slušného podnikatele, kterým jsem tehdy byl – nebo věřím, že jsem jím byl – se ze mě stal ten, který nosí politikům úplatky.

Víte, z trestního hlediska to nemá význam, ale já si uvědomil jednu věc. Jsou trestné činy, které jsou ohraničené, a které ne. Když se rozhodnete vykrást banku, tak když vejdete do dveří s pistolí a zakřičíte: „Přepadení!“, tak tím ten trestný čin fakticky započal.

Jenže u ovlivňování zakázek k žádnému konkrétnímu okamžiku, kdy došlo k zločinnému rozhodnutí, nedošlo. Prostě tady byl několikaletý proces, kde já jsem, jak říkám, erodoval. Prostě krůček po krůčku, kdy jsem ze začátku chtěl, abychom nebyli znevýhodňováni, jsem se dostal do fáze „mafiána“, který páchá trestnou činnost.

Ten proces trval několik let a když mě policie v roce 2018 zatkla, já se cítil pomalu jako oběť, než mi došlo, co se stalo. Dnes jsem za to vlastně rád, byť to může znít divně, ale opravdu mi to otevřelo oči.

Nyní vidím, že jsem se na celou dopravu měl vykašlat a věnovat se svému jinému byznysu. Ať to byly drahé kameny, nemovitosti nebo zahraniční obchod.

Zaregistroval jsem historky, jak jste musel v Liberci odvádět peníze na hokej a v Jablonci na fotbal, když jste chtěl, aby tu BusLine jezdil, nebo o igelitkách s penězi pro liberecké politiky z ČSSD. Co mi k tomu řeknete?

To se bohužel natvrdo stalo. Máte správné informace a ty historky jsou pravdivé. Normálně mi zavolal Kíťa (bývalý primátor Liberce za ODS Jiří Kittner – pozn. red.), abych šel na Syner, tak jsem tam nakráčel a tam seděli Syrda (Petr Syrovátko, jeden ze spolumajitelů Syneru – pozn. red.) a Pelta a natvrdo mi řekli: jestli chceš tady jezdit, tak budeš dávat tolik a tolik. A musel jsem.

Ono taky z Petra Syrovátka, a to ho znám osobně a tykám si s ním, jde docela strach. Když mu na něčem záleží, je dobré se nad tím zamyslet, protože odmítnutí může mít nepříjemné konsekvence různého typu.

Jaké myslíte? Osobní nebo snad fyzické?

Takhle: Petr je člověk, který nebyl nikdy svým okolím podceňován.

Ohledně Miroslava Pelty se prý stalo, že nejprve úkoloval on Vás, ale během deseti let se Vaše role obrátily a Vy jste byl tím, kdo úkoloval.

Ano, to je pravda. Ale to nebylo tak, že bych ho ovládal finančně, on měl Míra svých prostředků vždycky dost. Ten problém byl jinde: Míra Pelta se přátelil s Karlem Březinou (bývalý ministr a významný politik pražské ČSSD – pozn. red.), a tak za vlády Bohuslava Sobotky řešil věci celorepublikového významu. A do těch věcí tady v regionu tolik neviděl. Prostě to bylo tak, abych mu řekl, co má udělat, a on to udělal. De facto pro urychlení věci.

A liberecká ČSSD?

S ČSSD to bylo o level někde jinde. U ODS se to dalo nějak udělat přes sponzoring toho hokeje nebo fotbalu, tady to bylo o těch obálkách a igelitkách. Martin Sepp (někdejší radní pro dopravu Libereckého kraje za ČSSD – pozn. red.) mi řekl, že pokud nebudu platit, že celou krajskou dopravní zakázku zadá jedné firmě přes odpady, která měla tehdy jen pár autobusů.

Já mu na to říkal: „Martine, ty jako radní přes dopravu bys měl mít aspoň představu, co to znamená za práci zajistit celý systém autobusových linek, to je nějakých 250 autobusů, pro celý kraj.“ No, ale taky jsem platil. Akorát ty obálky a igelitky byly časem větší a větší.

Po ODS a ČSSD přišla na kraji éra Starostů. Je známý Váš vztah s hejtmanem Martinem Půtou, který nejdřív aféry svých náměstků spojených s Vámi zametal pod koberec, ale nyní si prý nemůžete přijít jméno…

Můj vztah ke Starostům pro Liberecký kraj je de facto nula. Zatímco u ČSSD jsem jednal s Robertem Duškem, u ODS pod patronací Petra Syrovátka zase s Jiřím Kittnerem nebo Radimem Zikou (někdejší radní pro Liberecký kraj a vlivný člen zdejší ODS – pozn.red.). Kdežto u Starostů platí, že deset Starostů, deset různých lidí a zájmů.

Tak ale bývalý náměstek hejtmana Půty pro dopravu za Starosty je přeci za styky s Vámi stíhán...

S Vladimírem Mastníkem se znám ještě z doby, kdy byl, tuším, v Unii pro sport a zdraví. Tehdy mělo město Lomnice nad Popelkou spor s ČSAD Semily kvůli autobusovému nádraží, kdy město zde chtělo obnovit nějakou historickou vodní plochu. Mě za Vladimírem Mastníkem přivedl Míra Pelta a od té doby ho znám.

Já si na něm vážím, že byl vždy konzistentní a poslouchal dopravní odborníky na kraji. Co se týče toho údajného úplatku, já jsem mu poskytl peníze na kampaň, bylo to nějakých 200 tisíc korun na letáky, ale nikdy jsem se tím netajil. Nedával jsem mu je někde v tunelu, ale jako příspěvek do voleb.

A Martin Půta? Vím, že se velmi angažoval v tom, aby například Váš rozhovor v MF Dnes, kde ho ne příliš lichotivě zmiňujete, vyšel v roce 2020 až po volbách…

Můj postoj k němu je de facto přezíravý, ač se většinou tak k lidem nechovám, u něj si nemůžu pomoct. Poznal jsem styl jeho fungování na Asociaci krajů a podle mě je ten člověk zoufalec a je to normální pirát. Nemyslím teď člena Pirátské strany, ale prostě pirát jako „námořní lupič“.

Martin je pirát v tom, že podle toho, co vím, dělal neskutečný byznys třeba s Valbekem, ale i dalšími stavebními firmami a lidmi, které já znám. Od doby, co byl starostou v Hrádku nad Nisou, dělal fakt regulérní byznys, což asi dělali všichni, akorát, že lidi, kteří jsou trochu soudní, tak u toho nevyřvávají, že jsou největší bojovníci proti korupci.

A vzhledem k tomu, že já spoustu těch lidí, kterých se to týkalo, dobře znám, tak mě to prostě nutilo k takovému sarkastickému přístupu k Půtovi. No, a to on přes svou ješitnost nemohl rozdýchat. Tak asi tady jsou počátky jeho nenávisti ke mně. Já si myslím, že manýry Martina Půty do moderní politiky nepatří.

A máte nějaký konkrétní příklad?

Dobře (směje se). Já jsem v roce 2008 kupoval od ČSAD Liberec 5,5 procenta akcií v ČSAD Jablonec. Dohodl jsem se s panem Wasserbaurem (tehdejší majitel ČSAD Liberec – pozn. red.), že mi je přinese a já mu dám hotovost. A bylo potřeba podepsat smlouvu a k jejímu schválení podepsat zápis z valné hromady.

No, a byl tam jeho nějaký kolega, který zřejmě nevěděl, že já neznám zdejší reálie. V té době jsem byl opravdu ještě Pražák, co zde začínal. A kolega pana Waserbauera (Wasserbauer prostřednictvím společnosti LIAD oficiálně ovládal cca 90 procent akcií ČSAD Liberec) říká: „Vždyť my nemáme těch 30 % akcií, ty jsou přeci v bezpečnostní schránce v Komerční bance.“ To jsem zpozorněl a Wasserbauer ztuhnul.

Ptal jsem se ho, co to znamená. Velice zeširoka mi „neodpověděl“ a snažil se celou věc zamluvit. Nakonec z něj vypadlo, že není pravda, co se říká, že těch 30 procent akcií ČSAD Liberec by byly Martina Půty z Hrádku. Takže tolik k hejtmanu Půtovi. Podle mě je to velký byznysmen.

Je pravda, že v libereckém dopravním podniku docházelo k manipulaci veřejných zakázek ve Váš prospěch? Například, že při otevírání obálek byla nechána jako poslední obálka s Vaší firmou, ovšem s prázdným papírem a ředitel Luboš Wejnar pak nakonec uvedl (tedy vymyslel si ji) Vaši „nabídku“ jen o něco málo nižší, než byla ta skutečná nejnižší?

To není úplně pravda, nejednalo o můj prospěch a moje firmy. S touhle zakázkou nemám nic společného, policie mně v této věci ani neobvinila ani nepodezírá.

Ale co se týče toho způsobu provedení: je to pravda. Když jsem se o něm dozvěděl, říkal jsem si, zda já bych na podobný postup měl odvahu. Podle mě to až hraničí se ztrátou pudu sebezáchovy (smích). Neumím si představit, co by musel předseda výběrové komise říct těm, kteří by chtěli nabídky vidět hned u stolu.

Chtěl bych Vám položit jednu otázku, která zajímala a zajímá nejen mě, ale i spoustu politiků a novinářů. Kde se před patnácti lety vzal BusLine? Hodně lidí se dodnes ptá po původu firmy, která se do značné míry zjevila jako blesk z čistého nebe s velkou flotilou autobusů. Panovaly nejrůznější teorie o tom, že za BusLine stojí finanční kapitál z Jižní Ameriky, Ruska, ale i to, že jste nabídl politikům legalizovat a zhodnotit jejich černé peníze. Jak to tedy bylo?

Na tohle mám pro Vás jasnou odpověď, a to díky policejnímu vyšetřování. BusLine vznikl sloučením ČSAD Semily a ČSAD Jablonec nad Nisou. ČSAD Semily jsem koupil já a moje matka v roce 2003 za 37 milionů korun prostřednictvím naší zahraniční společnosti, což je vše řádně zaneseno u notáře, kdy peníze pocházely z našeho mezinárodního obchodu. ČSAD Jablonec nad Nisou jsme já a moje matka zakoupili v roce 2008 skrze ovládací balík akcií a tuto transakci vypořádala ČSOB. Tohle jsem opravdu vše policii dokládal do koruny.

Myšlenka, že jsem obcházel politiky, to je úplný nesmysl. Je pravda, že v Jižní Americe mám nějaké rodinné příslušníky i majetek, ale na nákup ČSAD Semily a ČSAD Jablonec jsme já a moje matka použili naše rodinné peníze, jak jsme policii i doložili. Co se týče té „ruské stopy“, tak to rád vysvětlím. Když jsme s matkou téměř před dvaceti lety koupili jeden balík firem, tak na jednu z nich byla nalepena určitá arménská, řekněme skupina, která chtěla peníze za „ochranu“.

 A ti Arméni se snažili tuhle firmu vydírat, a potom tedy i nás a naše další firmy. Byl to nepříjemný problém, opravdu jsme z nich měli strach. A tehdy zasáhl právě můj důvěrník Jakub Vyskočil se svým selským rozumem a citem pro PR, který on opravdu měl.

Jakub v té době chodil s dcerou celkem vlivného nebo řekněme středně vlivného ruského podnikatele Zubkova. A Jakuba napadlo Zubkova naoko do té firmy zapsat a rozhlásit po Praze, že za našimi obchody stojí Zubkov. Toho se chytli nějací novináři, napsali to a problém byl vyřešen. Arméni se stáhli. Respektive šli vydírat někoho jiného.

Co mi řeknete o případu střelby u Vašeho domu z ledna 2019, kdy jste vystřelil na auto zaparkované na Vašem pozemku, ve kterém byla rodina z Prahy. Je to uzavřené? A jak se to vlastně seběhlo?

Je to uzavřené. Já jsem se přiznal, omluvil se, odevzdal zbraně, šel na léčení ze závislosti, odškodnil poškozené a byl jsem potrestán. Ti lidé to vzali a já si toho velice vážím.

Bylo to v době, kdy jsem byl zhruba půl roku stíhán, byl jsem pod obrovským tlakem, čímž nechci nic omlouvat. Jednu věc Vám nyní řeknu, kterou jsem ještě nikde neřekl. V té době jsem se nějak podílel na řešení problematiky výběru mýtného a na velkých transakcích ohledně Ředitelství silnic a dálnic. Byl okolo obrovský tlak a já měl prostě strach z těch lidí, kteří byli okolo. Nebál jsem se tedy jen policie, ale takových lidí a bohužel to vykrystalizovalo v tohle.

Rád bych se na závěr zeptal i na kauzu, ve které jste byl obžalován z podvodu se směnkou v hodnotě 50 mil. Kč, jak tato věc pokračuje?

Záležitost směnky na 50 milionů Kč řešil velmi důkladně Krajský soud v Ústí nad Labem. Bylo tam hodně svědků, vypovídali bankéři, dělaly se znalecké posudky a prověřovalo se to opravdu „horem – dolem“. Minulé pondělí, 13. 2. 2023, mě v téhle věci soud zprostil obžaloby v plném rozsahu. Jsem rád, že se pravda ukázala, tedy že nejsem žádný podvodník.

Druhou část otevřeného rozhovoru s obžalovaným podnikatelem Jiřím Vařilem přinese Náš Liberec za týden.

Poznámka vydavatele: