Tak už máme i v Liberci koalici. A dopadlo to, jak se čekalo. Změna se nekoná, Liberec se bude dál řídit z kraje a okolních vesnic, hlavní roli bude hrát výroba PR a obrázků… Patetické výkřiky o referendu o vládě na jedné straně nebo obraně demokracie na straně druhé vzaly za své, pragmatismus zvítězil.

Byť to neradi slyší ti i ti, voliči Starostů a ANO jsou si v lecčem podobní. Také spoléhají na své silné vůdce odjinud, z Prahy nebo Libereckého kraje, také se stejnou silou vůči sobě vymezují, také i komunální nebo i senátní volby berou jako výsostné politikum, se stejným patosem o obraně své představy demokracie.

To má své klady – jsou disciplinovaní a k volbám chodí. Nerozhodují ovšem racionální témata, ale ideologické nálepky. Jedni volí proti asociální vládě a „polistopadovému kartelu“, druzí brání demokracii před „estébákem a návratem komunismu“. Skutečná komunální politika a rozvoj jde stranou, rozhoduje politický šturm.

V Liberci dopadly volby plichtou. Síly se de facto srovnaly, a proto je výsledná koalice představitelkou těch, kteří přišli k volbám nejvíce. Tedy voličů Starostů a ANO. Skutečným vítězem je ale pragmatismus a určitá „nepolitická politika“, vzájemná dohoda o rozdělení postů a sfér vlivu. Status quo.

Snad ještě více než u ANO, je to legračnější u Starostů (TOP 09 a KDU-ČSL nelze moc brát vážně, protože v Liberci jde jen o nesvéprávný, vlastního života neschopný přívěsek STAN/Starostů pro LK…). Za ně v zastupitelstvu zasednou i ti nejukřičenější „obránci demokracie“, v nedávné minulosti spojeni s Milionem chvilek proti Babišovi, aby se dnes, po volbách, s babišovci chytili vesel, respektive pohodlných židlí. Míra politického kýče byla zase naplněna až po okraj…

Co je ale na pováženou je skutečnost, že Liberec v posledních letech nedokáže vygenerovat silné politické osobnosti. V příštích čtyřech letech ho tak pravděpodobně znovu čeká ostudná, submisivní role poslušného oslíka, který potáhne, kam se na kraji zavelí. U Starostů je to více než pravděpodobné, ale ani u ANO proti tomu stylu zneužívání Liberce, který je plnou čtvrtinou celého kraje, pravděpodobně nikdo nevystoupí, tak jako tomu nebylo dosud.

Rozvoji města to nepomůže, tak jako mu to nepomohlo dosud. Vzpomeňme na všechny sliby, ze kterých zůstaly jen pěkně napsané tiskové zprávy a hezké obrázky. Místo toho se město vzdávalo hotových projektů za stovky milionů, majetku v řádu miliard, propadalo se do marginality a závislosti na zpupných venkovských šíbrech.

Liberec má také staronového senátora. Ten pro Liberec za šest let svého mandátu nic moc neudělal. Vlastně o něm ani nebylo slyšet. Na začátku mandátu v roce 2016 se přišel představit, o šest let si přišel říct znovu o podporu a stihl u toho hulvátským způsobem pozurážet volené městské zastupitelstvo. Starostové ovšem mají disciplinované voliče, a tak se v roce 2028 můžeme těšit na další výstup pana senátora.