Náměstek Jiří Šolc (ANO) a primátor Zámečník (Starostové) v aktuální zprávě straší obyvatele Liberce černými scénáři kvůli zdražujícím se cenám energie. Vedení města odhaduje, že náklady za energie stoupnou radnici a jeho organizacím ročně zhruba ze 200 milionů na téměř 570 milionů korun. Co to ale vlastně pro město i jeho obyvatele skutečně znamená?
Peníze za drahé energie končí z velké části v pokladně státu
Žijeme v divoké době a nikdo neví, co všechno se ještě může stát. Pár věcí je ale přiměřeně jistých. Zaprvé všechny ty peníze, co domácnosti a firmy zaplatí navíc kvůli inflaci a za energie. Nemizí do vesmíru, podstatná část z nich končí ve veřejných rozpočtech. Hlavně prostřednictvím daně z přidané hodnoty, ale nejenom. U výroby elektřiny, která vyžívá vesměs domácí zdroje, je navíc pravděpodobné i mimořádné zdanění zisků. DPH patří mezi sdílené daně, takže z vyššího výběru profitují i kraje a obce. Liberecký kraj tak dostal v daňových příjmech jen do srpna o 378 milionů víc, než co si plánoval v rozpočtu na rok 2022. Město Liberec dostalo do srpna o 288 milionů navíc oproti plánu.
Zadruhé je pravděpodobné, že úplně bláznivé ceny elektřiny nebudou trvat už moc dlouho. Čeká nás jejich zastropování, ať už se dohodne na evropské nebo na národní úrovni, dost možná v jejich kombinaci. I tak bude elektřina o hodně dražší než v minulých letech, ale počítat na příští rok cenu přes 500 euro za MWh, jak to dělá třeba liberecký dopravní podnik, prostě není důvěryhodné.
Proto by měl stát i města lidem pomáhat
Rostou i ceny různých materiálů a městům a krajům se prodražují zakázky. A jistě, městu i kraji, hlavně jejich organizacím, rostou náklady na energie. Však na to také hlasitě upozorňují. Ale stále platí první bod: vyšší ceny v ekonomice znamenají pro obce a kraje vyšší příjmy. Ve výsledku města a kraje možná trochu zchudnou, možná zůstanou na svém. Domácnosti chudnou hodně. Proto dává smysl nějaký kompenzační mechanismus, jak alespoň chudším domácnostem pomoci. Hlavní díl musí nést stát, který na to má nejvíc prostředků. Ale není snad fér, aby se do pomoci v malé míře zapojily i kraje a obce?
Za Liberec otevřený lidem jsme navrhli roční kupón v MHD „na splátky“. Po sedmi měsících nákupů měsíční jízdenky, což odpovídá ceně ročního kupónu, pak už do konce roku cestující neplatí nic. Maximální náklad pro město je za to 10 milionů ročně. Jde o cílenou pomoc, protože měsíční kupóny si typicky kupují chudší zaměstnanci, díky tomu také o pomoc lacinou. Srovnejte jen s neočekávanými daňovými příjmy, v Liberci se dají za rok odhadnout na 400 milionů. Navíc má tahle změna tarifu šanci přivést do MHD další cestující z aut a díky tomu zlepšit prostředí ve městě a ušetřit pohonné hmoty, které dovážíme vesměs z Ruska. Samé výhody.
Nemluvě o tom, že měsíční kupón je v Liberci oproti jiným krajským městům nejméně výhodný. Obvykle roční jízdné „projezdíte“ v měsíčních kupónech za devět měsíců, v Liberci už za necelých sedm. Ale to už je jen na okraj.
A na druhý okraj: jestli chcete sami za sebe nebo za svoje město udělat něco pro snížení cen energií, spotřebujte jich letos o něco méně než obvykle. Vysoké ceny jsou důsledkem nerovnováhy mezi nabídkou a poptávkou. Stačí poptávku snížit o pár procent, rovnováha se obnoví a ceny půjdou velmi znatelně dolů. Nejlepší energie je vždycky ta, co ji nemusíme vyrobit. Anebo jí naopak můžeme vyrobit víc, když zainvestujeme do obnovitelných zdrojů, to funguje stejně, jen trochu pomaleji.
Josef Šedlbauer, zastupitel za Změnu pro Liberec/Liberec otevřený lidem
