Na příkladu dosluhujícího senátora za Liberec (který by jím byl rád znovu) Michaela Canova se rýsuje jeden z největších problémů současné liberecké politiky. A tím je neslučitelnost zájmů velkého Liberce s ostatními malými obcemi okolo, jejichž starostové jsou ale i v Liberci dominantní politickou silou. Nikoli však k jeho prospěchu.
Starostové pro Liberecký kraj, kteří jsou dnes (přes aktuální úpornou snahu některých z nich popírat to) jedním z pilířů hnutí STAN, zmítajícího se v korupčním sevření zákulisních šíbrů, vznikli historicky ze dvou důvodů.
Prvním z nich byl chytrý marketingový tah hejtmana Martina Půty a jeho blízkých, kteří si uvědomili, že lidé v Liberci a okolí volí pravicově, ale zdejší ODS je skrze své vazby na podnikatelský syndikát tak zprofanovaná, že je už pro ně prostě nepřijatelná.
Nabídli jim tedy pravicovou alternativu, ohánějící se slušností, transparentností, „nepolitickou politikou“, Havlem atd., a vyšlo to. Nehledě na to, že pravdu měli ti, kteří varovali, že jdou jen vystřídat „starou odeesku“ (z nichž mnozí vyšli – například primátor Liberce Zámečník nebo právě senátor Canov) v jejich funkcích. Těch oficiálních i těch zákulisních. To ostatně potvrdily i aktuální korupční kauzy, ty pražské i liberecké.
Druhým důvodem bylo vymezení se proti Liberci ze strany malých obcí. To mělo v době dominance liberecké ODS (které hrála druhé housle místní ČSSD), zhruba před patnácti lety, smysl. Krajská politika se plánovala v kancelářích místní stavební lobby (Centrum vzdělanosti LK, Regiotram, …) a menší obce to reálně poškozovalo (ne že by Liberec samotný ne).
Jenomže to je i zároveň největším problémem dnes, kdy Starostové u moci vystřídali ODS. Respektive vládnou s nimi v jedné linii, jen mají více zastupitelů. Nejenže vazby na podnikatele zůstaly, a dokonce ještě sílí, jak dokazují korupční kauzy hejtmana nebo jeho bývalých náměstků, ale stále je zde i spor velkého Liberce a malých obcí.
Krásně je to vidět i na případu senátora Michaela Canova, úspěšného starosty Chrastavy. Pro to, aby Liberec dostával více peněz z daní, neudělal nic (krom jím zmiňovaného drobného plošného navýšení, ale pro všechny obce, což problém Liberce neřeší). A to za celých šest let ve funkci, přičemž poslední rok je jeho STAN navíc druhou nejsilnější vládní stranou. Město Liberec, kam z ostatních obcí jezdí lidé za prací, podnikáním, zdravotnictvím, kulturou i úřady, pořád bere na jednoho občana stejně jako ostatní vesnice, byť jim Liberec plní servisní roli.
V Rádle nebo v Liberci – stát sem na hlavu posílá cca stejnou částku. Jen Liberec z ní musí platit daleko víc věcí, a proto mu ve finále zbývá na tu jednu hlavu daleko méně peněz. Naopak – Canovovi Starostové ještě poslušně kraji odevzdali městské rodinné stříbro v podobě zoo a botanické zahrady, a zbavili se tak do budoucna argumentů, aby si Liberec mohl u státu říci o více peněz.
V tom je ten zakopaný pes. Starostové z řad Starostů, jako například chrastavský Michael Canov nebo hrádecký Martin Půta, nemají na rozvoji Liberce skutečný zájem. Kopou za svá městečka a vesnice, Liberec je nezajímá. Naopak – hrozí se toho, že by se mohlo stát, že by Liberec měl dostávat více peněz na úkor jejich obcí, jejichž občané ovšem „liberecký servis“ plně využívají.
Jsou dobrými starosty a reprezentanty svých vesnic a malých měst. O tom nemůže být sporu. Jen je to na úkor Liberce.
