Severočeské muzeum i jeho přilehlé arboretum jsou jedním z ikonických míst města pod Ještědem. Přes sto let se objevují na pohlednicích, jsou jedním ze symbolů Liberce, stejně jako zoo, tramvaj, později horský hotel Ještěd nebo dnes již neexistující odchodní dům téhož jména. Způsob, jakým s nimi Liberecký kraj nakládá, je bohužel symbolický také.

Máloco vzbudilo mezi Liberečany v posledních týdnech a měsících takové emoce jako snaha Libereckého kraje o razantní přeměnu parku u libereckého muzea. Vedle zásadní změny podoby, kterou má oblíbené místo projít, pobouřil místní i způsob, jak jim to bylo sděleno. Právem.

Liberečané byli postaveni před hotovou věc, do role přihlížejících, kteří mají vše odkývat a ještě poděkovat. Diskuse, která proběhla před měsícem, byla parodií na veřejné projednání a podoba místa se „řeší“ tak nějak upoceně, zpětně. Vlastně je rozhodnuto a veřejnosti se dá k dispozici mail, kam mohou napsat, co se jím líbí, nebo ne. Jakou to má a bude mít váhu, tušíme asi všichni.

Co je ale ještě více do nebe volající, je způsob, jakým Liberecký kraj o oblíbený liberecký park „pečuje“. Nedá se to nazvat jinak než devastace. Rozpadlé cesty, rozpadající se nebo už úplně zmizelé lavičky, neudržovaná zeleň, hromady odpadků, roky chybějící odpadkové koše a krom toho se přímé okolí muzea mění čím dál více v parkoviště.

A ne, nemohou za to pracovníci muzea ani jeho vedení. Ti mají své práce dost, dělají ji dobře a kdo ví, jaké jsou tam platy, je mu jasné, že tam místní pracují spíše z lásky a jako poslání než pro výdělek.

Muzeum i park jsou majetkem bohatého kraje, který ročně dostává od státu miliardy, a dost možná by stačilo, aby tak významné instituci, jako je muzeum, přidal pár desítek tisíc korun na práci (třeba i externího) zahradníka, který by měl park na starost.

Místo toho se park nechá doslova zdevastovat a pak se přijde, samozřejmě nejlépe před volbami, s pompézním projektem za desítky milionů korun a od veřejnosti se čeká, že bude tleskat. A volit. Není divu, že proti takovému způsobu „péče“ vznikla petice, kterou denně podepisují lidé po stovkách.

Argument, že i původní podoba parku v době, kdy se muzeum před jedním a čtvrt stoletím otevíralo, byla jiná, neobstojí. Za tu dobu prostě místo získalo svého, nenapodobitelného genia loci, se svými rododendrony, zeleným stínem mezi vzácnými velikány a klidnou atmosférou, že se právem stalo jedním ze zmiňovaných symbolů a dědictví Liberce.

Zatím to ale vypadá, že kraji, kterému vládnou „vesničtí“ starostové, je to jedno. A protože jejich liberečtí spojenci vládnou i na městě, je pravděpodobné, že se park zamýšlené proměny dočká. Prospěje mu? Těžko říct. Nicméně ze způsobu, jakým způsobem s ním kraj dosud nakládá, je dost možné, že místo o svého genia loci nadobro přijde.