Ministerstvo pro místní rozvoj ohlásilo záměr zrušit některé menší stavební úřady. Tomuto plánu se vzepřeli někteří starostové, avšak přitom si jaksi neuvědomili, že prostřednictvím hnutí STAN jsou již součástí vlády.

Zastupitelstvo Libereckého kraje, ve kterém jsou dominantní politickou silou Starostové pro Liberecký kraj, schválilo výzvu, ve které odmítá rušení malých stavebních úřadů. Tuto výzvu směřují vůči vládě, kde jsou prostřednictvím hnutí STAN druhou nejsilnější stranou. Jak je možné, že namísto korektního jednání v rámci koalice přistupuje toto hnutí raději k takovýmto mediálním šarádám?

Malé není vždycky milé

Otázka fungování malých stavebních úřadů už je diskutována více než 15 let, co působím v oboru územního plánování. Vše začíná velmi neefektivní strukturou veřejné správy v ČR, kdy máme území rozděleno do naprosto bizarního počtu 6.500 samostatných obcí. Každá tato obec musí mít úřad, někoho, kdo zajišťuje alespoň základní agendu a správu území. Na menších obcích s pár stovkami obyvatel je samo o sobě těžké vůbec najít člověka, který je ochotný starostovský post vzít.

Zpravidla je tak nutné mu zajistit i plat a administrativní výpomoc. I přesto pak musí tyto malé obce všechny složitější úkony, typicky přípravu dotačních projektů, posuzování různých odborných otázek apod., zadávat externě. Pro srovnání – např. Nizozemsko má na svých 16 mil. obyvatel pouhých 415 obcí, průměrný počet obyvatel jedné obce je 40.000. Obce tak mohou pro svou činnost využívat profesionálně zdatný úřednický aparát.

Nicméně tuto velkou výzvu pro českou veřejnou správu nyní ponechme stranou. Celá situace je totiž ještě zhoršena tím, že na malé obce je státem přenesen výkon určitých správních agend. Agenda stavebních úřadů je typickým příkladem a o ně v tomto komentáři jde. V Česku tak existují stovky malých stavebních úřadů na malých obcích, které zpravidla disponují pouze jedním až dvěma zaměstnanci.

Tito zaměstnanci mají pochopitelně horší možnosti, jak se s někým poradit, jak se v případě nemoci či rodičovské dovolené zastoupit. Zajistit jejich metodické vedení a potřebné průběžné vzdělávání je obtížné. Jejich šéfové jsou tajemníci těchto malých obecních úřadů a starostové, kteří jejich agendě zpravidla vůbec nerozumí, nejsou schopní kontrolovat kvalitu či tempo jejich práce, zato peníze na odborné semináře a školení šetří velmi často na minimum. Souběžně s tím je agenda stále složitější, poučenější klienti i ve spolupráci s advokáty vytváří na stavební úřady stále větší tlak, navíc se připravuje digitalizace vyžadující vyšší kompetenci při správě potřebných informačních systémů.

Za této situace je tak zcela pochopitelné, že se Ministerstvo pro místní rozvoj snaží opakovaně (nyní zdaleka nezažíváme první pokus) dosáhnout redukce malých stavebních úřadů. A je opakovaným koloritem takového záměru, že se proti němu ozvou starostové takto postižených obcí. Úspory z rozsahu je termín, který asi nikdy nebude možné starostům malých obcí vysvětlit.

Malý starosta ve velké vládě

Vrcholný paradox ale přijde, pokud se tito malí starostové dostanou do vlády. Což se stalo na konci minulého roku, kdy hnutí STAN obsadilo mezi vládními stranami těsně druhé místo po ODS s 33 poslanci. Základna tohoto hnutí sestávající z venkovských starostů nyní musí čelit faktu, že již nejde jen o „jejich zahrádku“, ale jejich odpovědností je nyní správa celé země. Jejich úkolem tedy teď není primárně ohlídat pracovní místo kamarádce úřednici na svém stavebním úřadě, ale efektivní fungování veřejné správy jako takové. V této první větší zkoušce dospělosti hnutí STAN ovšem fatálně selhalo.

Výzvou schválenou v Zastupitelstvu Libereckého kraje Starostové podrývají soudržnost vlády, podněcují spor, který nemůže dopadnout jinak než upachtěným kompromisem, kdy se s kvalitou fungování stavebních úřadů opět neudělá nic. „Pro mě to je tak, že musíme jít na krev. Nemůžeme stavební úřady pustit,“ tak se ke kauze vyjádřil třeba Michael Canov, senátor a také starosta Chrastavy.

Přitom jde ale vlastně o naprostou malichernost! S agendou stavebního zákona se obyčejný člověk setká jednou či dvakrát do života. Není tak vůbec důležité, jestli má úřad od svého bytu dva kilometry nebo dvacet. Starostové se v tomto projevují, jak kdyby ještě neobjevili mail či telefon. Mnohem důležitější je, aby stavební úřad pracoval kvalitně, rychle, měl nad sebou efektivní systém kontroly a metodického vedení. A aby uměl ovládat sdílená úložiště a nové informační systémy nutné právě pro onu léta vzývanou digitalizaci.

Kauza stavebních úřadů je tak zároveň poměrně hrozivou ukázkou, jakou paralýzu může hnutí STAN ve vládě způsobit. Pokud bude nutné rozhodnout jakékoliv téma, kdy budou mít zájmy celé země negativní dopady na zájmy několika obcí, vždy můžeme očekávat jejich obstrukce. Ať už půjde o rozvoj vysokorychlostních železničních tratí, hledání úložiště jaderného odpadu či zajišťování sociálního bydlení. Ve vládě teď můžeme vždy očekávat silný hlas místních šerifů, kteří si nevidí dál než na špičku svého nosu.

Jindřich Felcman, spolupředseda libereckých Zelených, člen Zastupitelstva města Liberec, předseda klubu Změny pro Liberec