Už třetí týden se Evropa a s ní Česká republika i Liberec musí potýkat s agresí Putinova režimu vůči nezávislé Ukrajině. Žijeme na prahu nové doby, která nebude pěkná, ale už nyní je třeba pracovat na tom, abychom její negativní dopady zmírnili.

Nikdo tomu nevěřil. Za poslední dva týdny jsou naše města plná uprchlíků, většinou nešťastných matek s dětmi, kteří prchají ze svých měst na Ukrajině, která se mění v ruiny a které se, s dnes již nesmrtelnou statečností, snaží bránit jejich muži, synové a bratři.

Putinův režim v Rusku je novým fašismem. Vůdcovský systém opřený o „konzervativní, tradiční hodnoty“ i o nejbohatší podnikatele, prolezlý korupcí, organizovaným násilím, cenzurou, kultem osobnosti a všudypřítomnou lží od shora dolů. Ruský vůdce započal své životní dílo – obnovu impéria.

Nikoli však federace socialistických republik s právem na národní sebeurčení, jak tomu chtěli před sto lety Lenin a jeho bolševici. Putinova vize jde dál do minulosti a sám se to již nezdráhá říkat. Jde o novodobé carské Velkorusko, kterému se ve 20. století nejvíce blížila Stalinova diktatura.

Dnes jsou mu štítem i mečem církev, oligarchové, policie a hlavně armáda. Pokud se dnes odvolává na „denacifikaci Ukrajiny“ a na boj s fašismem, je to jen a pouze propagandistický škvár a reálné poplivání památky obětí hitlerovského nacismu i hrdinů Rudé armády, která jej porazila. Chová-li se dnes někdo jako nacisté, je to ruský režim.

Dějiny jsou v těchto dnech hrozivě návodné. Tak jako po první světové válce trpělo Německo hospodářskými a sociálními dopady, stejně tak „devadesátky“ (ještě před pár týdny tak populární mediální téma) v Rusku byly naprostou katastrofou. Kořistili na nich ti, kteří nechali Putina vzejít, zatímco on jim sloužil jako stabilizační prvek. Nejen ruští oligarchové ruinovali ekonomiku a životy milionů Rusů. Po firmě jednoho globálního lichváře, který tyl z povahy ruského režimu, máme v Liberci pojmenovanou arénu…

Nástup Putina proto nebyl ničím zvláštním. Podobnou hrází vůči chaosu byl před necelými sto lety v Německu pro mnohé Hitler. Na rozdíl od něj ale šéf Kremlu zprvu usiloval o přátelství se Západem, před více než 20 lety dokonce padaly úvahy o začlenění Ruské federace do NATO.

Západ propásl šanci, kdy mohl z Ruska udělat spojence a přítele. Místo toho s ním zacházel jako s prašivým psem a místem pro nedozírné kořistění. Jenže pes se stáhl a dostal vzteklinu. V takovém případě je třeba ho ale utratit, než nakazí ostatní.