Liebiegovo městečko, což je vžitý název pro zaměstnaneckou kolonii z přelomu devatenáctého a dvacátého století náležející druhdy k místnímu textilnímu impériu, má být památkovou zónou. Už zase. Pro ty z nás, kteří máme historii Liberce rádi, je to dobrá zpráva. Nicméně se musí zmínit jedno: už to mělo být dávno a jen kvůli politickému hašteření, pletichám a žárlivosti se tak nestalo. A odnesly to zdejší památky.
Že má být Liebiegovo městečko památkovou zónou a že město má přispívat Liberečanům vlastnící historicky cenné budovy na jejich citlivější rekonstrukci, bylo téma v roce 2017 a přišel s ním, spolu s památkáři, tehdejší náměstek za Změnu Jan Korytář.
Následoval ovšem klasický scénář: tehdy opoziční Starostové, ruku v ruce se svými spojenci – podivným primátorem Tiborem Batthyánym a médii zdejšího syndikátu – spustili povyk, někteří dokonce mluvili o tom, že se vytváří prostor pro korupci. Mediální vzduch plnily i další, trapné nesmysly. Proti byli i občané Liebiegova městečka, kteří neměli zaručeno, že jim město na dražší, ale historicky hodnotnější rekonstrukce přispěje.
Výsledek: žádná památková zóna, žádný fond na rekonstrukce. Další výsledek můžeme vidět na úvodním obrázku. Je jím opravdu nepovedená rekonstrukce v srdci Liebiegova městečka, která doslova zničila jeden z jeho domů.
Nemuselo tomu tak být. Kdyby byla lokalita památkovou zónou, tak by to prostě majitel ze zákona nemohl udělat, ale také nemusel. Mohl od města dostat prostředky na to, aby zvolil lepší a historicky věrnější a hodnotnější rekonstrukci. Nestalo se.
Nezbývá jen doufat, že Starostům, kteří jsou dnes suverény liberecké politiky a nemají koaličního partnera v podobě zaprodaného kašpárka s řetězem na krku, se povede co nejrychleji prosadit to, co před čtyřmi lety blokovali. Fond už zastupitelstvem prošel, tak ještě tu památkovou zónu. Liebiegovo městečko si to opravdu zaslouží. A rozhodně si nezaslouží být prostředkem pro něčí politickou žárlivost a spekulaci.
Bohužel ne vždy platí „pozdě, ale přeci“. Minimálně v přiloženém na příkladu domu oplácaného šedým polystyrenem jde spíše o „s křížkem po funuse“.
