Poměrně bizarní bylo letošní připomenutí obětí bývalého režimu. U památníku obětem komunismu se zase sešla liberecká politická smetánka, která si na cizím neštěstí lacino sbírá body. Vážné tváře, patetické fráze. Přes 30 let klasika od těch, kteří jsou často sami ukázkou normalizačních kádrů, kteří ví, kde stát a kdy Je čas mlčet. Jenže letošní boj s minulým režimem byl ještě o to víc český.

Výročí justiční vraždy statečné socialistické političky Milady Horákové stalinistickým režimem připadlo na neděli. No a kdo by si chtěl kazit slunečnou, skoro už prázdninovou neděli že? Takže všichni bojovníci za demokracii se pro jistotu sešli až v pondělí, kdy se stejně musí do práce. Prostě boj za hodnoty po česku…

Boží mlýny melou. Tedy aspoň někdy. Že tomu tak je, mohl by napovídat příklad libereckého podnikatele Jiřího Vařila, který platil za skutečného kmotra místní veřejné dopravy. Začínal sponzoringem Bílých tygrů a Peltova jabloneckého fotbalu, opatrným zvaním krajských politiků na VIP luxusní zájezdy a na vrcholu moci to byl on, kdo rozhodoval o tom, jak se mají chovat a jak hlasovat.

Byť od něj mateřská společnost i krajští politici dávají ruce pryč, možná ještě neřekl poslední slovo. Ostatně na podzim, před krajskými volbami, se jeho rozhovoru v Mladé frontě hejtman Martin Půta tak bál, že nejrůznějšími tlaky a výhružkami dosáhl toho, že mohl vyjít až téměř měsíc po volbách. Není divu, Vařil se v něm rozpovídal celkem otevřeně, včetně toho, jak dnešní „bojovníci s korupcí v dopravě“, v čele právě s Půtou, s ním byli ještě nedávno jedna ruka. A možná i jedna peněženka…

Jeho hvězda ale padá. Dnes sice dostal podmínku, ale má před sebou další soudy, kde už bude jako recidivista. To už nebude legrace a kdo ví, možná nebude chtít být jenom ten hlavní a zejména jediný zloduch a nechat ty, kteří mu ve všem pomáhali, aby se dál do médií prsili čistými štíty a zajíkali se slušností a transparentností…

V Liberci se bude posouvat zastávka. Lidé se sice víc projdou, ale zase by mohla být sto milionová dotace na (tak trochu zbytečný) parkovací dům, který si přeje pan hejtman. A co si budeme povídat – ještě víc si ho jistě přejí velké stavební firmy, se kterými má hejtman tak dobré vztahy, až je mu z toho možná u soudu někdy úzko.

No a když hejtman zavelí, panáčkuje se i na městě. To je totiž ta proklamovaná spolupráce kraje a města. Jenže pokud tenhle podvůdek s dotacemi nevyjde, odnese to pěkně a zase jen Liberec. Tohle by si opravdu představitelé města měli uvědomit a aspoň se někdy snažit začít chovat jako suverénní představitelé třetího největšího českého města (moravská a slezská vyjímaje).

Krkonoše přijdou o jedno z míst, které pro ně bylo dlouhá desetiletí a téměř staletí typické. 160 let starý most přes Jizeru v Poniklé, přes který se chodilo od Vysokého do Jablonečku nebo na Jilemnici nahradí nová betonová nádhera. Těžko říct proč, ale je to prostě špatně.

Část kraje, navíc s bohatou historií, kde od středověku nejsevernější české osídlení vytváří svou rázovitou kulturu, přišlo o jedno ze svých míst s geniem loci. Pamatujme na to, až se zase budou za veřejné peníze v médiích politici prezentovat, jak je náš kraj i jejich domov…