Jméno Ing. Miloslavy Pošvářové, Ph.D., má česká veřejnost spojeno s kritikou fungování státní správy, zejména pak Ředitelství silnic a dálnic. Od srpna 2012 do ledna 2014 pracovala jako ředitelka Úseku kontroly kvality staveb právě na Ředitelství silnic a dálnic ČR, takže velmi dobře ví, jak to v této organizaci chodí. Mimochodem, již před rokem 2000, přes 10 let, prováděla supervizi staveb pro Evropskou investiční banku, takže zkušeností pro zavádění systémových kontrol měla dost. Má 34 let praxe na stavbách jak silničních, tak železničních. Mediálně je známa také jako klíčový soudní znalec v případu havárie mostu ve Studénce v roce 2008, který soudy dodnes neukončily.

V pozici ředitelky Úseku kontroly kvality staveb na ŘSD mimo jiné zpracovávala technické podklady pro soudní spor u Hospodářské komory, který vedlo Ředitelství silnic a dálnic ČR se zhotoviteli čtyř staveb zvlněné dálnice D47 u Ostravy. Upozornila, že stavební firmy v ČR nově vybudované dálnice státu odevzdávají v nedostatečné kvalitě a současně nedochází k reklamacím těchto staveb. Její otevřená kritika vedla k tomu, že ji v lednu 2014 tehdejší ministr dopravy Zdeněk Žák (v úřednické vládě Jiřího Rusnoka) tzv. „na hodinu“ odvolal z funkce a vyhodil z ŘSD, takže nemohla v této organizaci zůstat ani jako řadový zaměstnanec.

V dubnu 2014 jí Nadace Charty 77 udělila Cenu Františka Kriegla za občanskou statečnost, kdy „Pošvářová neváhala nasadit vlastní profesní kariéru a zveřejnila praktiky na dopravních stavbách bez ohledu na následky“.

Veřejnost Vás zná nejvíce skrze Vaše působení na ŘSD, respektive skrze Vaši kritiku kvality provádění staveb i způsobu zadávání veřejných zakázek. Na ŘSD ale již nepůsobíte. Co dnes děláte?

Pracuji jako soudní znalec pro dopravní stavby, ocelové konstrukce a mosty, protikorozní ochranu a povlaky betonu. Spolupracuji s nevládními organizacemi a podílím se na nápravě systémových chyb v dopravních stavbách alespoň přípravou návrhů opatření „do šuplíku“. Snad přijde doba, kdy bude o tuto práci zájem a dojde k nápravě chyb, aby se konečně podařilo státu stavby řídit, v zájmu daňových poplatníků. Abychom roky nečekali na opravu vozovek, obchvaty měst, modernizaci tratí, abychom se nedívali přes plot na kvalitu dálnic našich sousedů nebo na vysokorychlostní tratě, které se staví všude za našimi hranicemi, v Rakousku, Německu, Polsku, kromě Slovenska. Ale o odbornost není roky ani v současné době u státu zájem, a proto to vypadá tak, jak to vypadá. Dodnes nemáme samostatného ministra dopravy. Asi není potřeba.

Tak se věnuji také malbě a tvorbě soch. Člověk by měl být multifunkční. Prostě se za vámi zavře voda a ti, co mě varovali, ti měli pravdu. Svět se na 8 let úplně změnil, pokrok v řízení státem se u dopravních staveb zastavil. Stát přestal fungovat.

Nejvíce o Vás bylo slyšet zhruba před šesti, sedmi lety. Změnilo se od té doby v ŘSD něco?

ŘSD dnes nikdo profesně neřídí a nekontroluje. Systémy, které byly zavedeny pro kontrolu staveb a kontrolu projektové dokumentace, včetně digitalizace, byly zrušeny. Z mediálního světa se publicita činnosti na stavbách téměř vytratila. Výsledky soudních sporů se nezveřejňují, spory se vlečou. Do dnešní doby není ukončena záležitost závad stavby D47. Stavby se časově prodlužují, veřejnost není aktuálně informována o jejich cenách ani o objemu skutečných cen staveb, včetně víceprací, zpoždění se nekomentuje. Odborné veřejnosti, k zavedeným systémům a návrhům nových zákonů se nedává žádný mediální prostor, nikoho to vlastně už nezajímá… Pouze řidiči nadávají na nekvalitu vozovek, pomalé opravy, nekvalitní dálnice. Odborníci nevidí v posledních 8 letech ani žádný významný časový pokrok ve výstavbě vysokorychlostních tratí, které má již celá západní Evropa. Současný trend převedení nákladní dopravy na železnici, který se probouzí, masivně projektuje a staví, zůstává v Česku zatím spát. Ani modernizace dálnice D1 se nestihla v termínu, nikomu to evidentně nevadí a to se nedá svést na výkupy pozemků, stavební povolení nebo na blokaci ekologů. Oprava dálnice D1 prostě není dodnes hotová.

Drahé a nekvalitní stavby jsou chybou jen ŘSD a stavebních firem, nebo i projektantů?

Tvrdím to déle než 20 let. Stavba je společným dílem investora, tedy státu a stavebních firem. Mezi nimi musí existovat rovnováha, stejně jako když si sednete na houpačku. Ta má přece dvě strany. Pokud všichni sedí na jedné straně, rovnováha neexistuje. Takto se stavět nedá. Vizi, finance, tu má stát jako investor. Stát staví stavby v zájmu daňových poplatníků, proto musí mít na svojí straně odborníky, odbornou veřejnost, kontrolní mechanismy. Pokud žádnou vizi nemá, kontrolu zruší a rezignuje na pozici silného investora, systém nefunguje. A to vidíme všude kolem sebe.

Jakou práci odvádí technický dozor investora?

Technický dozor investora musí být plně v rukou státu. Najímáním externích firem nemůžete zajistit nestrannost a nezávislost. To jsme si vyzkoušeli a vědí to všude ve světě. Návrat kontroly do rukou státu byl zrušen v roce 2014, po mém odchodu z ŘSD, zůstal tam nefunkční pahýl a klíčovou roli hrají externí firmy. V tak malé zemi, jako je Česko, prostě tímto způsobem nemůžete zajistit nezávislost.

Proč do výběrových řízení v ČR už nechodí italské nebo španělské firmy?

Protože tyto společnosti nabízely nepřiměřeně nízkou cenu a byly ze soutěží vylučovány. Po nějaké době se snažily spojit s místními firmami. Dnes už to nejspíš vzdaly.

Jaký podíl na těchto nepříznivých aspektech stavebního trhu má vláda?

Dříve stavebnictví řešil jeden orgán – Ministerstvo stavebnictví, dnes je vidět roztříštěnost totální, ale do politických diskusí se pouštět nebudu. Jsem profesí stavař a zažila jsem mnohé. Hodnotit to nehodlám. Faktem je, že profesionalita se z oboru vytratila a profesionální odborníky, stavaře, na straně státu nevidím. Všichni skončili na straně zhotovitelů. Tam jsou dobře zaplacení. To je vývoj, který jsem předpokládala. Pokud má stát tahat za kratší konec provazu, u toho být nechci. Výstavba vyžaduje rovnováhu sil, stejně jako jakákoliv jiná činnost. A tady rovnováha chybí. Stát „dostává na zadek“ a daňový poplatník pouze platí, aniž by dostával nebo viděl odpovídající výsledek. Tohle prostě nemůže fungovat.

V Brně jste v roce 2014 kandidovala do senátu za Piráty a Zelené. Angažujete se ještě nějak politicky?

Politicky jsem se nikdy neangažovala a angažovat se nehodlám. Kandidovala jsem jako nestraník. Jsem odborný konzultant pro kohokoliv, kdo si požádá o nestranný názor a chce výsledek. Nikoliv zástěrku pro nějakou politickou hru. Politika pro mě znamená manipulaci a manipulaci nesnáším.

Náš web se věnuje především Libereckému kraji. Podle nás je otázka regionů často velmi opomíjena a pozornost médií se soustředí na velké centrální zakázky, přestože do krajů a velkých měst plynou obrovské peníze. Jak vnímáte nakládání s veřejnými prostředky v regionech?

V regionech vidím hlavní potenciál možné nápravy. Jedná se zde o menší stavební celky, menší investice. Také je lépe vidět „na prsty“ těm, kdo rozhodují, výsledky jejich pochybení jsou zřejmé hned. Náprava musí přijít po volbách, protože věřím, že volby přinesou konečně změnu poměrů. Ten stav je dále neudržitelný. Musí se digitalizovat data, podklady, zprůhlednit zakázky, zracionalizovat postupy, zavést nové technologie, posílit kontrola a je třeba začít reklamovat to, co se nepovedlo. Žijeme ve 21.století, ale na dopravních stavbách to není vidět. Do státní správy je třeba opět vrátit specialisty a dopravní odborníky na místa, kam se dosadily politické a loajální kádry. Je konečně třeba vyčistit vše, co se za roky zaneslo.

Mluvíte o digitalizaci. Máte nějakou konkrétní představu?

Digitalizace staveb na ŘSD se začala v roce 2013 formou tzv. „e-man“. Stavby byly nahrány do tabletů pro technické dozory, kteří stavbu kontrolovali, a veškerá data byla nahrávána na server dané stavby, bez přístupu a možností změn. Současně se zaváděl elektronický stavební deník, který evidoval veškeré výsledky kontrol, testování, poruchy, závady, geologie, kvalita. V plánu byla také digitalizovaná kontrola fakturací podle soupisů prací, kdy bylo vidět na první pohled, kde jsou chyby v přípravě stavby a vzniklé vícepráce. Umožňoval jasně identifikovat, kdo je za co odpovědný. Systém by usnadnil reklamace vad projektové dokumentace a stát by vícepráce nehradil, platil by je viník. Systém byl provázán s kontrolou a plánováním oprav v průběhu životnosti stavby, umožňoval skutečnou činnost řádného hospodáře.

Tento systém se testoval na D1 u prvních úseků. Po mém odchodu z ŘSD byl kompletně zrušen.

Zajímavostí ale bylo, že systém se velmi osvědčil a převzali ho zhotovitelé staveb, kteří jej úspěšně používají pro kontrolu svých podzhotovitelů a mohou je krásně do podrobností sledovat. Pracuje se na rozvoji tohoto systému, který je v soukromém sektoru velmi ceněn. Stát systém nepotřebuje, protože systém vytváří zprůhlednění mechanismů. Uvidíme, zda se v budoucnu najde vláda, která toto jednoduché sdělení pochopí.