Náš Liberec exkluzivně přináší plné znění rozsudku Vrchního soudu v Praze, kterým ruší osvobozující rozsudek ve věci údajné korupce a zneužívání evropských dotací při rekonstrukci kostela sv. Máří Magdalény v Liberci.

Loni v květnu osvobodil soudce krajského soudu v Liberci Petr Neumann všechny obžalované. Mezi nimi byl i liberecký hejtman Martin Půta (Starostové pro Liberecký kraj), kterému osvobozující rozsudek usnadnil vítězství v podzimních krajských voleb.

Teorie spiknutí

Hejtmanu Půtovi a jeho kolegům se podařilo vštípit nemalé části veřejnosti konspirační teorii, že se hejtman stal obětí jakéhosi spiknutí, sahajícího od jeho politických rivalů až po zřejmě i Vrchní státní zastupitelství v Praze, které jeho případ dozorovalo.

Po Neumannově osvobozujícím rozsudku podobné teze zopakovali i jeho straničtí kolegové, kteří ho přišli k soudu podpořit. Byli mezi nimi nejen Starostové Libereckého kraje, ale i předseda hnutí STAN Vít Rakušan nebo europoslanec Stanislav Polčák. Ten teorii o spiknutí, oblíbenou mezi Půtovými fanoušky, zopakoval i loni u soudu.

„Je to pozitivní signál, že v České republice nelze jakoukoli osobu odsoudit bez důkazů, jen na základě spekulací či závisti jejích konkurentů. Považuji toto rozhodnutí soudu jako očištění Martina Půty jako hejtmana i jako člověka. Je až neuvěřitelné, jak jednoduché může být v této zemi pošpinit pověst komunálních i krajských politiků,“ komentoval osvobozující rozsudek europoslanec a právník Polčák.

Jenže v listopadu (ale pro Půtovi Starosty šťastlivě, neboť již po krajských volbách) přišla sprcha v podobě rozhodnutí Vrchního soudu, který rozsudek Petra Neumanna doslova rozcupoval a dal za pravdu státnímu zástupci, který sám musel čelit mnohým mediálním útokům ze strany hejtmana či dalších obžalovaných. Pro Půtovy Starosty bylo ovšem příznivé, že rozhodnutí přišlo až po krajských volbách.

Vrchní soud dal za pravdu žalobci

Státní zástupce postavil své odvolání na třech základních bodech, respektive výtkách vůči osvobozujícímu rozsudku (citujeme):

„A) Zcela zjevný zákonný i ústavní deficit v podobě absence jakéhokoliv smysluplného odůvodnění rozsudku, na základě nějž by bylo možno relevantně přezkoumat správnost kteréhokoliv z výrokových částí rozhodnutí,

B) Nesprávný závěr o (ne)zákonnosti důkazních prostředků v podobě odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu dle § 88 tr. ř., když tento závěr je jediným samostatně soudem konstruovaným důvodem zprošťujících výroků,

C) Opomenutí veškerých ostatních důkazních prostředků, svědčících o vině obžalovaných a umožňujících rozhodnout o dílčích skutcích i při tvrzené nepoužitelnosti důkazů v podobě odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a nedostatečně objasněný skutkový stav.“

Vrchní soud sice výslovně konstatuje, že nehodnotí to, zda jsou obžalovaní vinni, nebo ne, ale velice silně kritizuje způsob, kterým Petr Neumann svůj osvobozující rozsudek odůvodnil. Shodně se státním zástupcem například uvádí, že soudce de facto neprovedl žádnou nalézací činnost a jen zopakoval tvrzení obhajoby.

„Takovýto přístup je u soudu prvního stupně naprosto nepřípustný,“ uvádí se v rozsudku Vrchního soudu. „Důvodem shora uvedeného je skutečnost, která je zcela zřejmá již po samotném přečtení napadeného rozsudku (a to i bez znalosti obsahu odvolání státního zástupce), a je jím ten fakt, že rozsudek je totálně, absolutně nepřezkoumatelný. V tomto směru lze takřka bezvýhradně souhlasit s bodem A) odvolání státního zástupce, byť, jak vrchní soud naznačuje, je taková okolnost naprosto zřejmá již po přečtení rozsudku,“ doplňuje Vrchní soud.

Jednotlivá a podivná odůvodnění

Rozsudek také velice silně kritizuje, že jednomu z hlavních obžalovaných, společnosti Metrostav, která je dle žaloby strůjcem a režisérem celého případu, byl přiznáno i postavení poškozeného. „Ohledně jednotlivých problematik lze tedy nejprve uvést, že postavení Metrostavu a.s., je v projednávané věci naprosto jednoznačné, dané obžalobou, a nelze z něj konstruovat něco jiného,“ uvádí rozsudek.

Podstatná část rozsudku se věnuje Neumannovu rozhodnutí neuznat odposlechy, které přišlo překvapivě v závěru procesu. Odposlechy jsou přitom v celé kauze klíčovým důkazem, protože nejen monitorují schůzky mezi politiky, úředníky a manažery stavebních firem, ale na části z nich se mluví i o přímých úplatcích. Například pro hejtmana Půtu nebo ředitele ROP Severovýchod v Liberci Bořka Machatého a další.

„Zájem na odhalování zažalované trestné činnosti je enormní, neboť přímo souvisí též s pověstí českého státu směrem k Evropské unii, s věrohodností a činností úředních osob, případně též s věrohodností a bezúhonností i politicky relativně vysoce postavených osob, se způsobem zadávání veřejných zakázek, event. jejich zneužívání obecně v českém podnikatelském prostředí, když všechny tyto skutečnosti jsou přirozeně jasným terčem zájmů všech občanů, a z tohoto důvodu i prioritou sdělovacích prostředků, a jde o velmi závažnou trestnou činnost. Rozhodně pak taková důležitost a zájem přesahuje zájem jednotlivce nad (zákonným) porušením jeho práv,“ argumentuje rozsudek o správnosti použití odposlechů.

Rozsudek se věnuje i dalším problematickým výrokům soudce Neumanna, jako například tvrzení, že žalovaní úředníci ROP Severovýchod, kteří pro stavební firmy sami psali projekty, na které měli dohlížet z druhé strany, vlastně nejsou úředními osobami.

„Obžalovaný Bc. Bořek Machatý, jakožto vedoucí Územního odboru realizace programu v Liberci, Úřadu Regionální rady regionu soudržnosti Severovýchod, měl z titulu výkonu své funkce odpovědnost za plnění úkolů územního odboru jako takového, jež spočívají v podávání informací, přijímání žádostí, zajištění jejich hodnocení a přípravy smluv s příjemci a při kontrole projektů. Z takto vytyčeného rámce svěřených pravomocí, jakož i ze samotné podstaty funkce vedoucího odboru lze důvodně usuzovat na to, že obžalovaný Bc. Bořek Machatý byl v rozhodné době úřední osobou ve smyslu § 127 odst. 1 písm. d) trestního zákoníku,“ uvádí například rozsudek své stanovisko k osobě obžalovaného bývalého ředitele ROP Severovýchod v Liberci.

Vrchní soud také kritizuje výrok libereckého soudu o tom, že společnost Metrostav vyhrála výběrové řízení, byla tedy vítězem a neměla potřebu nikoho uplácet. To je ale například v rozporu dokonce s přiznáním jednoho z obžalovaných, Jiří Zeronika. Ten se doznal, že jako jednatel společnosti GEPO, která dotaci získala, obdržel od Metrostavu 6 milionů korun za to, aby zmanipuloval výběrové řízení.

„Ohledně výtek stran zprošťujícího výroku u obžalovaných Zeronika a Turského nelze s ohledem na důkazní materiál odhlédnout od určité logiky těchto tvrzení (tj. odvolání), k čemuž je nutné řádně se vypořádat se skutkovým dějem a všemi provedenými důkazy k věci se vztahujícími – to však krajský soud nečiní, což je vzhledem právě i k výpovědím těchto obžalovaných nezbytné. Ve srovnání s obsahem podané obžaloby, textem odvolání a textem napadeného rozsudku se jeví býti správným závěr, že úvaha krajského soudu o tom, že společnost Metrostav jako vítěz soutěže neměla důvod komukoliv vyplácet odměny, se naprosto míjí s podstatou obžaloby. Jde proto v tomto směru ze strany soudu o argument, který na projednávanou věc nedopadá,“ uvádí k věci Vrchní soud.

Další argumenty, respektive kompletní znění rozsudku Vrchního soudu, naleznete ZDE

Kauza se táhne od roku 2014, kdy bylo obžalováno 13 fyzických a čtyři právnické osoby. Protahování případu mají nejvíce na svědomí obžalovaní, kde zejména společnost Metrostav stále předvolává nové svědky a znalce. Ale i libereckému hejtmanu Půtovi se povedlo proces protáhnout, když v roce 2018 dosáhl posunutí jeho začátku na termín až po tehdejších komunálních volbách.

Kostel rekonstruovala firma Metrostav za 65 milionů, podle spisu bylo výběrové řízení zmanipulované v její prospěch a zakázka předražena o 24 milionů. Státní zástupce pro hejtmana navrhuje pět let vězení za přijetí úplatku a zneužití pravomoci úřední osoby. Půta podle spisu přijal úplatek v souvislosti s opravou kostela sv. Máří Magdalény, měl dostat 830.000 korun, vyplaceno mu podle obžaloby bylo 530.000 Kč. Půta obvinění odmítá.

Soudce Petr Neumann odešel 3 dny po vynesení rozsudku do důchodu. Nejedná se ale o jeho první práci, kterou kritizovaly nadřízené instance. Petru Neumannovi musela být loni odebrána jiná kauza spojená s korupcí politiků, a to případ údajného tunelování městského majetku skrze Sportovní areál Ještěd, a.s., kde jsou žalováni někdejší prominenti liberecké ODS, včetně výše zmíněného Jiřího Zeronika. Podle vrchního soudu Petr Neumann opakovaně nerespektoval důkazy, stranil obžalovaným a neřídil se výroky vyšší instance. Zároveň byl za toto potrestán kárným senátem.