Týdnu kralovala důležitá témata, pro naše město i region zásadní, byť trochu oficiálními médii přehlížená a umlčovaná koledami a hádkami o koronaviru. I tak je potřeba je zmínit, protože o nich bude v následujících měsících i letech pořádně slyšet.
Prvnímu tématu jsme se věnovali – a vlastně pořádně jen my – již na začátku týdne. Je jím rozhodnutí Vrchního soudu o tom, na co Náš Liberec upozorňuje již od května. Tedy, že osvobozující rozsudek soudce Neumanna v kauze kostela sv. Máří Magdalény, Metrostavu a hejtmana Půty je absurdní a postavený na hlavu.
To dnes potvrdil i „vrchňák“, který jej označil za tak špatný, že je de facto „totálně nepřezkoumatelný“. Potvrdilo se tedy, co většina normálních lidí tušila – prostě když soudce ignoruje jasné důkazy, přijímá a pak zas odmítá odposlechy jako důkaz a dokonce osvobozuje i ty, kteří se přiznali, rozhodnutí vyšší instance nemohlo být jiné…
Nicméně – slyšíte to ticho? Kde teď jsou všichni ti straničtí „právní experti“ nebo spíš komici a konspirátoři, kteří v květnu (a hlavně před volbami) jásali, že „spravedlnosti bylo učiněno za dost“? Co je ale důležitější: pokud bude hejtman Půta odsouzen, bude to znamenat, že bude muset opustit svou funkci. To by mohlo mít následky pro celý kraj a bude to precedens v celé (možná nejen) české politice.
Volební Zlatý hattrick se tak velice rychle může změnit (ale nemusí – to samozřejmě je na soudu) v Náhlou smrt, abychom se drželi hokejového slovníku. Nicméně Půta už ohlásil, že jeho cílem je vyšší politika a kdo ví – třeba se už za rok parlamentní imunita může hodit…
V Liberci byl schválen rozpočet a taky další sekera, tedy úvěr za 150 milionů. A to za situace, kdy stát garantuje obcím 80% kompenzaci prostředků, o kterou přišly v rámci dopadů epidemie. Město si tak vlastně znovu půjčuje na to, aby vůbec mohlo fungovat. Navíc ukazuje, že neumí šetřit. Kde že jsou ty dva roky staré sliby o nezadlužování se a odpovědném hospodaření? Kdo měl být jejich garantem?
Zatímco bývalá koalice sice navýšila počet zaměstnanců, kteří si ale na sebe vydělali, protože sehnali pro Liberec extrémní počet dotací v řádu stovek milionů, současná koalice jakoby se potácela z místa na místo. Ruší jeden projekt za druhým (na konci týdne jsme se dozvěděli, že nový autobusák definitivně nebude, ale o tom od pondělí), nepřichází s ničím novým, zadlužuje se. Výmluvy na své předchůdce už nestačí, radniční páni a dámy dávno hrají druhý poločas zápasu, který jim byl od voličů svěřen.
Liberec směnil pozemky se Synerem a ještě mu doplatil. Město získalo 7 000 metrů v centru za 25 tisíc metrů za Kunratickou a ještě 2,3 milionu doplatilo. Syneru dalo pozemky více jak o třetinu levněji než před pár měsíci soukromý vlastník, ty samé pozemky v té samé lokalitě. Není divu, že opozice křičí. Tohle opravdu zavání „starými dobrými časy libereckými“, kdy na radnici měla tato firma de facto svou filiálku.
Jak je ta směna opravdu podivná, stojí ale za to poslouchat (tak jako vždy) i argumenty druhé strany. „Papírák“ v centru města je opravdu hrůza a ostuda, a pokud s ním chce současné vedení města a hlavně hlavní architekt něco udělat, je to jen dobře pro celý Liberec. Jenže: opravdu to není jen chiméra a sen? Budou na to prostředky? Tak se ptá zase zpětně opozice a i její výtky mají svou logiku.
Tenhle problém se ještě bude dlouho řešit a bylo by vlastně zajímavé, kdyby se řešil co nejveřejněji, protože pod Ještědem asi není nikdo, komu by se líbilo, kam to Syner se svými pozemky v centru nechal zajít. Třeba to jednou dopadne dobře. Po stránce urbanistické i po té, jak má město komunikovat se svými občany.
Ale končeme trochu pozitivněji. Družstevníci, které si jako rukojmí na jaře vzal primátor a jeho Starostové, když jim odmítl naplnit 20 let staré smlouvy s vidinou stovek milionů nahodilých příjmů do městské kasy (jak by se hodily – vždyť pořád jsou nějaké volby..), se dost možná dočkají spravedlnosti.
Návrh, který předložil radní Petr Židek z ODS, jen rekapituluje po pravdě celou historii. Tedy: dotaci na byty dával stát, město bylo jen garant. Po celých 20 let se město o své podíly ve družstvech nestaralo, nedávalo do nich ani korunu. Veškerou finanční, časovou i pracovní zátěž nesla družstva, tedy lidé v nich. Tak proč by je měli platit ještě jednou?
Všichni žili v dobré víře, že tomu tak je a že smlouvy dojdou po dvaceti letech naplnění. Tak nakonec snad dojdou, byť to pro některé z vedení města bude znamenat skřípění zubů a velikou bolístku pro jejich ješitnost i plány. To se ale nedá nic dělat.
foto: Petr Medřický
