Liberec býval městem umění ve veřejném prostoru. Ale dávno tomu již není. Naposledy o tom před pár dny ujistila všechny radniční koalice Starostů pro Liberecký kraj, ANO a ODS, když nechala zdemolovat plastiku libereckého výtvarníka Ilji Bílka a nahradilo ji umělým trávníkem. Plastika uznávaného umělce a skláře byla označena za „obludu z dob socialismu“.
Je to paradox. Minulý týden se představitelé radnice fotili s jedním významným sklářským umělcem, s Jiřím Pačinkem, jehož skleněná plastika nyní zdobí prostor před libereckou radnicí. Politici se nezapomněli s umělcem vyfotit, článek o nové skleněné soše Jiřího Pačinka vévodí aktuálnímu číslu radničního Zpravodaje Liberec.
V tom samém čísle je ale i další článek. Současné vedení města se chlubí, jak nechalo zdemolovat plastiku u liberecké školky v Gagarinově ulici od dalšího významného libereckého skláře a sochaře Ilji Bílka. Tu dokonce nazývá „obludou z dob socialismu“. Místo ní přichází nový umělohmotný trávník a až do nebes je vynášena (hraničící téměř s reklamou) aktivita soukromé firmy, která Bílkovu plastiku zdemolovala a nahradila ji umělým trávníkem.
Náměstek Jiří Šolc (zvolen za Starosty pro Liberecký kraj, v krajských volbách kandiduje za Společně pro kraj – TOP 09 a KDU-ČSL) k tomu na svém facebookovém profilu uvedl. „Mám radost… toto se nám velmi povedlo. Asi tak před dvěma měsíci jsme byli (coby vedení města) na rychlé návštěvě v mateřské školce Gagarinova. Vedení školky však trápilo jediné – stará betonová plastika z 80tých let. Tehdy možná dobře míněný pokus o bludiště, dnes erodující, ostré hrany mající, nepochopený a dětmi hlavně nechtěný prvek již tak malé zahrady…“ a nadále děkuje firmě Perena za likvidaci sochy a pokládku umělého trávníku.
Šolce v jeho nadšení z demolice umělecké plastiky podpořil i bývalý náměstek pro kulturu, Ondřej Červinka z liberecké ODS, který se do paměti veřejnosti zapsal svým nadšením pro demolici bývalého obchodního domu Ještěd. „Je dobře, že jste to odstranili. To jsme v roce 2010 už nestihli…;-),“ napsal Ondřej Červinka z ODS.
Nicméně Šolc za své nadšení z demolice Bílkovy instalace schytal své. Od laické veřejnosti v komentářích i od odborně znalých aktivistů. „Promiňte, ale vy jste si o ty reakce sám řekl. Zbourat něčí umělecké dílo (ač se řadě lidem třeba nelíbí) je samo o sobě barbarství a neúcta k architektovi. Tím spíš, když se s tím ještě pochlubíte na Facebooku, jakou Vám to udělalo obrovskou radost. Co takhle ten beton očistit od mechu a zažrané špíny a vysadit nový trávník? Takovým činem byste se mohl právem pochlubit! Bourat věci dovede kdejaký primitiv.,“ uvedl například uživatel facebooku Viktor Košíček.
Jiní ale Šolcově demolici vyjadřovali podporu: „Jsem rád, že to monstrum zmizelo a je tam plácek na hraní. Děti si tam hrají každé odpoledne. Vytáhnou branky a už čutají do balonu, nebo se tam jen tak probíhají. Ve školce mám ještě jedno, ze svých dětí. Starší, když to viděla, tak jen zajásala a říkala, že je to škoda, že to tam nemohla mít už ona.,“ napsal například Aleš Kozák.
„Dnes jsme se bohužel dozvěděli smutnou zprávu – vedení města Liberce, konkrétně z iniciativy pana náměstka Šolce, nechalo výtvarně řešený hrací prvek zlikvidovat a celý příběh navíc s neuctivým a opovrhujícím akcentem prezentovalo ve Zpravodaji našeho města.“, informoval na internetu předseda Spolku za estetiku veřejného prostoru Jindřich Gubiš (kandiduje za Změnu pro lidi a pro krajinu). Zároveň uvedl, že v polistopadové době opomíjené umělecké dílo Spolek za estetiku veřejného prostoru již před rokem „objevil“ a zveřejnil na internetu.
Gubiš poukázal i na původní záměr Bílkovy instalace a vzpomněl na rozhovor s autorem, který pro něj spolek, jemuž předsedá a který mapuje zapomenutá umělecká díla Liberce a okolí, udělal: „Nemohu nevzpomenout na jeden z nejkrásnějších a zároveň nejvýstižnějších popisů realizace, jenž nám autor k dotazu na jeho dílo uvedl. „Tehdy jsme prostorovému útvaru říkali „bludiště“. Jeho smyslem bylo vytvořit ve velkém kolektivu dětí jakýsi intimnější, vymezený prostor pro dětské samotáře a skutečně to tehdy tuto funkci plnilo. Byl to takový boj s ideou všude přítomné kolektivizace.“,“ citoval autora Ilju Bílka Jindřich Gubiš.
V diskuzích se také objevila otázka, kde zůstala Kancelář hlavního architekta města, která má nad podobnými situacemi dohlížet. „Pane náměstku, možná se ptám hloupě, ale má město vůbec k dispozici nějaký soupis podobných drobných uměleckých děl? Možná by věděla i Kancelář architektury města Liberec. Možná by stálo za to něco takového vytvářet a průběžně zúplňovat třeba i komunitní cestou, tj. právě s využitím zainteresovaných rukou a očí a případně databází, které mají dispozici např. Spolek za estetiku veřejného prostoru, nebo Vetřelci a volavky – normalizační sochy.,“ ptal se náměstka Šolce Martin Plešinger.
A Jiřímu Šolcovi nezbylo než přiznat chybu a to, že se o zdemolovanou plastiku nezajímal více před její likvidací. „Ano existuje a byl vytvořen právě se Spolkem … toto v něm není, věřím, že nám to příště řeknou … totiž kdybych o tom věděl, rozhodl bych se jinak,“ uvedl Jiří Šolc.
