Pokračuje koronavirová krize a lidé se právem začínají ptát, jaké mají smysl nařízení a zákazy na jedněch místech, když jsou jinde tak blahosklonně tolerována. Libereckou politickou scénou zahýbala nominace bývalého primátora Jiřího Kittnera do orgánů Severočeské vodárenské a po pravdě není se co divit. Oba případy mají stejný jmenovatel – a to, jak se z lidí dělají blbci.
Už je toho plný internet a sociální sítě. Zatímco díky nařízení hejtmana nezaparkujete na desítkách míst v kraji, abyste se náhodou nepotkali s dalšími turisty a výletníky, obchodní domy, hobby markety a jejich parkoviště doslova praskají ve švech. Má to logiku?
Má i nemá. Z hlediska ochrany obyvatel a boje proti šíření koronaviru to logiku samozřejmě nemá a je to výsměch zdravému rozumu i lidem samotným. Ovšem z hlediska politického marketingu a posilování volebních šancí to má logiku přímo železnou. Stačí se podívat, jak rostou předvolební preference u jinak kontroverzních lídrů, kteří situaci zrovna, ale často ne vždy vlastní vinou, nezvládají. Od amerického prezidenta Trumpa, po českého premiéra Babiše až po libereckého hejtmana Půtu. Z tohoto hlediska je pro podobný typ politiků současná pandemie dar z nebes. Ano – jejich fanoušci budou řvát, ale je to pravda. Proč?
Stará historická a politologická pravda dí, že nejlepší volič je ten vystrašený. Ať reálnou hrozbou (kterou covid-19 jistě představuje) nebo nějakou imaginární (vzpomeňme na pár let starou „muslimskou invazi do Evropy“ a jiné fantasmagorie, na kterých vyrostli současní neofašističtí vůdci od Okamury po Klause mladšího). Vystrašený volič méně přemýšlí a ještě méně se ptá. Koho dnes zajímá Trumpův impeachment, Babišovo Čapí hnízdo nebo Půtův kostel, kde mu státní zástupce navrhuje 5 let na tvrdo? V médiích, ke spokojenosti těch politiků, kteří mají co vysvětlovat, vládne koronavirus a železnou metlou vyhání všechna ostatní témata.
Takže buďme obezřetní a pečlivě sledujme, co má ještě racionální základ a co už je politická motivace. Být ostražitý nemusí a nesmí znamenat být vystrašený a zmanipulovaný.
Politickým tématem číslo jedna, které přinesl na začátku týdne náš web, jistě bylo a je rozhodnutí vedení města nominovat bývalého primátora Jiřího Kittnera do dozorčí rady Severočeské vodárenské (SVS). Ten tam působí dvacet let a Syner má od SVS zakázky za stovky milionů. To nebude náhoda.
Aby totiž nedošlo k mýlce. Jiří Kittner není žádná politická figurka. Není to nějaký Tibor Batthyány. Jedná se o inteligentního, pracovitého člověka, který své problematice rozumí. Jeho Achillova pata je ve spojení právě se Synerem a problém může být, že svou energii a um nemusí primárně věnovat veřejnému zájmu, který ho do podobné funkce nominuje. Ke cti mu budiž to, že on to osobně ani neskrývá, že majitele stavební firmy má za přátele a bývalé podnikatelské souputníky.
V Liberci prostě existuje centrum moci kolem podnikatelské skupiny v čele se zmíněnou firmou a kdo to popírá, je buď slepý nebo lže. Již dávno se nejedná jen o dominanci této skupiny nad ODS. Stačí se podívat, koho dnes velebí média Syneru nejvíce. Není to ODS, kterou toto spojení poslalo ke dnu, ale nepřekvapivě jejich v lecčem političtí nástupci – Starostové pro Liberecký kraj v čele s hejtmanem Martinem Půtou. Toho ostatně pletky se stavební lobby přivedli až na lavici obžalovaných.
Je to možná přežívající myšlenkový model devadesátých let, že největší a nejsilnější firma má rozhodovat i o věcech veřejných. Není to model nijak demokratický, ale část politické reprezentace (a tedy do značné míry i jejich voličů) jej prosazuje, ať je to ODS nebo dnešní Starostové, kteří z ní z podstatné části vyrostli. Co je ovšem špatně, je toto popírat a tvářit se před občany, že tomu tak není. Lidé si pravdu zaslouží.