Volby se blíží a je to znát. Ačkoliv záležitosti kraje tolik nezasahují do života obyvatel zejména větších měst, politici se na ně o to více třesou. Jde tady totiž o peníze za mandáty. A nikoliv malé. Rovněž je kraj místo, kde se přerozdělují miliardy, které stát vezme lidem z kapes. A i u toho je potřeba být.
Nejvyšší liberecký (a zároveň český) politik, Jiří Šolc, oznámil rozchod se Starosty pro Liberecký kraj a záměr kandidovat pod vlajkou těmi samými Starosty odkopnutými lidovci a topkaři. KDU-ČSL a TOP 09 si na podzim hejtman Půta a je ho Starostové ukázkově namazali na chleba. Rok předtím potřebovali jejich podporu v krajském městě, kde jakžtakž ještě mohou někoho oslovit, ale na úrovni kraji je s noblesou poslali k šípku. Za každý krajský mandát je totiž milion korun, na rozdíl od toho městského, za který je akorát „děkuju“. A kdo by se chtěl dělit, že?
Možnost dostat se do krajského zastupitelstva je pro TOP 09 a KDU-ČSL tradičně prachbídná, byť jim osoba Jiřího Šolce, který má v Liberci své tradiční – a jak ukazují opakované volby – i věrné voliče, může pomoci. Svou roli ale jistě hraje způsob vládnutí u Starostů, ze kterých si hejtman Martin Půta (po boku se svým věrným vlčákem Michaelem Canovem) udělal soukromý kaganát. O tom jsme psali několikrát a jak je vidět ze štěpení kandidátek, nebyly to výstřely naslepo.
Liberecký kraj je navíc obrovský bumbrlíček, který bez vlastního přičinění hltá státní miliardy, které si rozděluje, kde chce. Tudíž je pak velikým lákadlem pro ty, kteří chtějí mít prst na kohoutku a užívat si nadcházení podnikatelů lačných po veřejných zakázkách a dotacích. Jak to v Liberci chodilo a chodí, vidíme z aktuálních korupčních kauz, kde jsou na lavici obžalovaných bývalí oranžoví šéfové kraje i současný nejslušnější hejtman v přilehlé galaxii.
Seznam Zprávy nám naservírovaly další porci korupčního marasmu, který roky ovládal liberecký dopravní podnik. Neuvěřitelné kejkle s veřejnými zakázkami, které provozoval bývalý ředitel Luboš Wejnar a o kterých se jen šuškalo, jsou díky policejním odposlechům, ke kterým se dostali reportéři Seznam Zpráv, zdá se, definitivně potvrzeny. Člověk jen žasne, co všechno bylo v dopravním podniku možné a vzpomíná si na ty, kteří nejvíce křičeli, že to jsou lži a pomluvy. Dnes jsou buď obviněni nebo mají bordel v DPMLJ politicky na triku, ač se již tváří, jako by se jich to netýkalo. Ale psali jsme to x krát: týkalo a rádi jim to připomeneme. Nejde o nějakou škodolibost, ale to, co se v Liberci dělo a děje, není žádná legrace a nejde se jen usmívat nebo dělat, že je vše, jak má být. Nebylo a není.
Skončily Liberecké zprávy, projekt dvou jabloneckých novinářů píšících o Liberci. Před rokem se zdálo, že půjde o oživení liberecké mediální scény a spousta lidí tomu fandilo, včetně našeho webu. Jenže pak přišlo zklamání. Za velkohubými slovy a pózami o profesionální a nestranné žurnalistice nepřišly činy. Žádné anoncované kauzy, analýzy a vlastní žurnalistika jdoucí do hloubky. Jen bulvár a pěna dní. Z drtivé většiny stroj na přetiskování agenturních zpráv ČTK, sem tam až dětinské rozhovory o ničem, za každou cenu pozitivní image ignorující skutečné problémy města a kraje, podbízivé a servilní články o obžalovaném hejtmanovi Libereckého kraje, který tento projekt nemálo dotoval podivnými zakázkami (o hodně podivně mediální politice Libereckého kraje již brzy!).
Ani to nakonec nestačilo a přes všechnu průhlednou a úsměvnou ekvilibristiku s daty o čtenosti, projekt zkrachoval. Pro někoho překvapení, pro lidi jen trochu znalých branže nikoliv. Pokud se k tomu přičetla špatně skrývaná až žlučovitá nenávist minimálně jednoho z autorů dvoučlenné redakce, která z jeho textů i chování na sociálních sítích a jinde doslova stříkala, nešlo nevidět, kam to celé spěje. Že za siláckými výkřiky o čtenosti je spíš než co jiného jen existenciální strach a zoufalost. Není třeba plakat nad rozlitým mlékem, protože v případě Libereckých zpráv nestálo za moc. Třeba se podobného úkolu někdo zhostí lépe.
