V Liberci se před soudem začala rozplétat jedna z hlavních korupčních kauz regionu. Tentokrát má jít, dle žalobce, o proviněné z řad místní ČSSD. Kauza je zajímavá nejen sama o sobě, ale i tím, jak je podobná té, ve které figurují členové ODS a Starostů. A také tím, jak je často odlišně vnímána.

Není toho málo. Škoda, ke které se přihlásilo například i ministerstvo financí ČR, dosahuje stovek milionů a celá kauza ukazuje, jak se v České republice čerpaly – a ještě někdy čerpají – evropské  dotace.  V kauze jde o termální lázně v Chrastavě, jablonecký hotel Praha i libereckou Výšinu. Hybateli měli být podnikatel Jan Imlauf, majitel již zaniklé firmy Imstav a šéfové místní ČSSD v čele s Robertem Duškem a Martinem Seppem.

Kdo sleduje dění v soudní síni i v médiích, nemůže se bránit srovnání s jinou aktuální kauzou, kde se měly tunelovat evropské dotace, tedy s příběhem kostela Máří Magdalény, kde měl mít zase vše v režii Metrostav a kde svezli politici z liberecké ODS a také hejtman Martin Půta, šéf Starostů.

Obě kauzy mají mnoho společného až identického. Jde v nich o evropské dotace, vystupují zde stejné podezřelé poradenské firmy, politici v nich mají mít roli poskoků stavebních firem místo těch, kteří mají hájit veřejný zájem. Jsou tu ale i rozdíly, které přidávají více na podezřelosti tu jednomu, tu druhému případu.

Nicméně jádro pudla se zdá být totožné a je zajímavé, jak probíhá soud samotný. Zatímco v případě Metrostavu a hejtmana Půty je soudní síň plná někdy až agresivních advokátů (často známých z jiných korupčních kauz z celé země), kteří nenechají na žalobci nit suchou a případ při každé možnosti protahují, v případě ČSSD a dnes již zkrachovalého Imstavu Jana Imlaufa jde všechno více jako po másle. Nikdo se neodvolává, nenapadá každou větu, nemluví o kampani a spiknutí, jednání je rychlejší.

Zkrátka je vidět, kdo má peníze a kdo už je za zenitem. Podobně se pak kauza odráží v mediálním prostoru i u veřejnosti. U Roberta Duška a jeho boys z ČSSD mají všichni jasno. Je to starý mafián a je vinen, nehledě na to, že se zdá, že obžaloba má někdy větší trumfy v Půtově případu. Někdy zase nemá.

Na druhou stranu hejtmanovi příznivci nekriticky (a často až fanaticky) hltají každé jeho (nebo různých PR makerů, které si platí, často i za přispění veřejných peněz) slovo o účelovém spiknutí policie, politické konkurence, státního zástupce a bůhví koho ještě, byť není opřené o jediný, sebemenší důkaz.

Ale o to více je opřené o sílu peněz – připomeňme, že jen na PR vlastní a vedení kraje vydává hejtman cca 15 milionů ročně, plus výdaje vlastní a stranické. Tomu se nějací mafiánci z ČSSD nemohou rovnat. Zároveň to ukazuje, jak je Půta všechny převyšuje „politickou prací“, v tomto případě spíše manipulací s veřejností.

Oba dva případy by si zasloužily detailnější srovnávací analýzu, a pokud bude čas, zkusíme ji provést i na našem webu. Přeci jen jde o zcela zásadní kauzy, které vypovídají o stavu liberecké politiky více než co jiné. Už teď je ale zřejmé, nakolik v nich při obhajobě rozhodují peníze – a to jak v soudní síni, tak při práci s veřejným míněním.