Minulý víkend se pod Ještědem uskutečnil charitativní hokejbalový turnaj, jenž pomohl popáleným dětem z organizace Avalone. Hokejbalový spolek Lišky z Liberce tak hodil stranou výsledky a pomohl potřebným. Na severu Čech se i nadále snaží co nejvíce propagovat hokejbal a budovat liščí líheň.
Hlavní organizátor zmiňovaného turnaje, trenér nadaných libereckých hokejbalistů a předseda hokejbalového spolku Jiří Dušek dává našemu sportu první poslední a do budoucna plánuje stavbu nového svatostánku. „Hřiště je alfa a omega celé naší situace v Liberci. Kdo bojuje může prohrát, kdo nebojuje už prohrál – tím se budeme řídit!“ hlásí odhodlaně zapálený hokejbalista.
V sobotu 10. srpna jste na svých facebookových stránkách zveřejnili výtěžek z charitativní akce. O jakou akci se přesně jednalo a komu jste pomáhali a proč?
Pořádali jsme jako každý rok Hokejbalový turnaj o pohár Primátora města a cca měsíc před tímto turnajem přišel kolega Lukáš Horáček s tím, že se na hokejbal přijede podívat mládež, která utrpěla zranění popálením. Lukáš už organizaci Avalone a její kampaň „PÁLÍ! nás to“ také delší čas podporuje, ať už finančně, nebo propagací jejich příspěvků. Řekli jsme si tedy, že půjde stranou veškerá naše touha po hřišti, ale pomůžeme těm, co to potřebují více než my!
Jakým způsobem jste sháněli finanční podporu pro popálené děti?
Navýšili jsme startovné a sehnali jsme sponzory, kteří nám vybavili stánek s občerstvením, tudíž jsme mohli výtěžek umocnit! Tím bych chtěl poděkovat Rydvalovu řeznictví u rytíře Ruprechta, Řeznictví a uzenářství Karel Klouček, Pivovaru Konrád a organizaci Dobrotety pro Liberec! DĚKUJEME! Velké díky také patří týmu HBC Draci Kladno v čele s Michalem Turczynem, kteří se ještě na místě složili a přispěli několika tisíci.
Přibližte nám organizaci, které jste pomáhali?
Pomáhali jsme organizaci AVALONE a její kampani „PÁLÍ! nás to taky.“ Jedná se o organizaci, která jezdí po republice a přednáší ve školách o ochraně a prevenci před popálením/opařením. Přednášejí i děti, které to v životě už nikdy mít lehké nebudou, ale bojují, jak se dá – jejich odvahu bych chtěl mít!
V poslední době se objevuje čím dál více hokejbalových charitativních turnajů. Čím myslíte, že to je?
No, vždy je to o lidech, kteří vědí, že život není vždycky fér a dokáží se přenést přes své ego. Za Hokejbalový spolek Liberec je to jednoznačně Lukáš Horáček, do kterého byste to na první pohled neřekli, ale je velmi srdečný a díky němu vznikla tato akce. Pak je tady druhá část lidí, která se takového turnaje nezúčastní, případně bude mít otázky, proč je to za tolik, atd… Takový je život a nikdo nemá na růžích ustláno.
Hokejbalová komunita se očividně začíná čím dál více stmelovat. Plánujete podobnou akci i pro příští roky?
Popravdě už od minulého roku sleduji propagace Stoupa Cupu. Díky němu nás tato cesta tak trošku napadla, o jiné akci jsem moc neslyšel, a také nevím, jestli to stmeluje hokejbalovou komunitu, ale minimálně to stmelí lidi, jež jsou rádi, že mohou udělat něco dobrého pro druhé. Co se týče budoucích akcí, rádi pomůžeme a chceme z toho udělat tradici. Takže tento srpnový turnaj budeme pořádat s výtěžkem na dobrou věc! My už delší dobu spolupracujeme s organizací Dobrotety pro Liberec, se kterou pořádáme například sportovní den s hokejkou, který se koná v červnu. Na příští rok dokonce máme takový smělý plán, uspořádat tuto akci na náměstí v Liberci, a to po celý víkend.
Liberecký hokejbal jde rok co rok nahoru. Nedávno jste uspořádali i dva turnusy příměstských táborů. Kolik dětí se táborů zúčastnilo a získali jste v jejich rámci i nové hokejbalové naděje?
No, řekl bych to trošku jinak… Liberecký hokejbal se těší rok co rok větší oblibě, abychom mohli stoupat, tak musíme vybudovat zázemí, které nám v Liberci nejspíš není přáno, ani dáno… Minulý rok, jsme si vyzkoušeli co to vlastně ten „příměšťák“ obnáší. Letos jsme otevřeli dokonce dva turnusy, u kterých jsme nakonec museli rozšiřovat kapacity, protože zájem byl velký. Dohromady se letos tábora zúčastnilo bez mála 70 dětí! Jestli jsou mezi nimi nové hokejbalové naděje ukáže čas, ale minimálně to byla výborná propagace sportu, který máme rádi (úsměv).
Jak se vám podařilo dostat na tábor návštěvu v podobě profesionálního hokejisty Bílých Tygrů Tomáše Filippiho? Byly děti z jeho návštěvy a podpisů nadšené?
Snažíme se dětem zpříjemnit a ozvláštnit všechny akce a Tygři nás k tomu tak nějak svádí (úsměv). Každý v Liberci miluje hokej a fandí Bílým Tygrům – já Litvínovu (smích), takže ty kluky zná a jsou to jejich bohové! Každý se ptá na to, jak se podařilo sehnat profesionální hokejisty na akci, ale ono to tak těžké není. Kluci nezapomněli na to, jaké to bylo, když byli mladí a prahli po tom se setkat se svým idolem a teď, když to mohou vrátit, tak to s radostí udělají. Na rozlučce se sezonou se za námi zastavil Michal Bulíř a Petr Kolmann, na první turnus přišel Jan Ordoš a na druhý Tomáš Filippi. Všichni s radostí přijali pozvání mezi nás, aby mohli dětem udělat radost. Jsou to super kluci a za to jim moc děkuji. O dětech ani mluvit nemusím, ty byly nadšené, Tomáš se jim musel dokonce podepisovat na čelíčka (úsměv).
Jak je na tom v současnosti Hokejbalový spolek z Liberce? Stále plánujete nové hřiště a už se blížíte větší podpory ze strany města či potencionálních partnerů?
No, plány jsou jedna věc a jejich realizace věc druhá. Není to nikterak jednoduché a nechci říct, že jsme na to úplně sami, ale těch sportů je v Liberci hrozně moc a hokejbal v tomto kraji nemá takovou tradici jako v jiných krajích, na to nejspíše doplácíme. Dnešní doba je taková, že vám nikdo nic zadarmo nedá, ale já jsem stále optimista, bude to trvat, ale Liberec se jednoho dne dočká. Teď připravuji propagaci veřejné sbírky, která nese název „Zachraňme Lišky!“. Jedná se o oficiální sbírku, díky níž bychom chtěli vybrat nějakou kačku na rekonstrukci hřiště, rozšíření, zázemí a třeba na projektovou dokumentaci, abychom mohli v budoucnu žádat o dotace z MŠMT. Tak věřím, že nám do budoucna pomůžete s propagací a že i hokejbalová komunita nějakou kačkou přispěje (úsměv).
Uvidíme v budoucnu liberecký hokejbalový klub v soutěži organizovanou Českomoravským svazem hokejbalu? Nebo je pro to výhradně nutné postavit nové hřiště?
Dobrá otázka! Hřiště je určitě alfa a omega celé naší situace v Liberci. Já pevně věřím, že bych tady z hráčů naší ligy udělal tým pro 1. Ligu, ale druhá věc je, jestli to chtějí ti hráči. Teď jim stačí si přijít jednou za 14 dní pinknout. Bez cestování, bez stressu a za málo peněz. Děti třeba budou mít v příští sezoně domácí hřiště v nedaleké Mladé Boleslavi, do budoucna to tak ale nejde, musíme mít své zázemí, protože se budeme rozšiřovat a já plánuji každým rokem přidávat jednu kategorii. Kde ale budeme hrát? Uvidíme, jak se to vyvrbí, citát na našich mantinelech to říká za nás: „Kdo bojuje může prohrát, kdo nebojuje už prohrál“ – tím se budeme řídit! (úsměv)
Tisková zpráva
