Politika rozumných mužů se stává pojmem, na který bude jednou naše společnost vzpomínat jako na období vrcholného cynismu. Jde o politiku mužů ve vysokých politických funkcích, kteří jsou plni sebevědomí ve své schopnosti. Jde přeci o schopnosti, které je dostaly na vrchol. Bez ohledu na to, že svět se jim mění pod rukama.
Skvělý text Stanislava Bilera „Rozumná politika šílenství v mezích zákona“ inspiruje k provedení drobné případové studie, jak tato rozumná politika aktuálně funguje. A je pozoruhodné, jak podobné má tato politika rysy, bez ohledu na to, zda jde o republikovou či lokální úroveň, bez ohledu na politickou příslušnost oněch rozumných mužů. Nejprve citace z textu S. Bilera, která politiku rozumných mužů naprosto přesně vystihuje:
„Rozumná politika se nenechá ničím rozházet. Je stejná včera, dnes i zítra. Rozumná politika totiž neuznává plynutí času. Rozumný svět je pořád stejný a neměnný. A pokud takový není, je to jeho problém. Ani světem se rozumná politika rozházet nenechá.“
Máme tu ovšem klimatickou změnu a postupující vysychání naší země. Jak se k tomuto tématu rozumní muži tedy postavili?
Andrej Babiš – muž ze všech nejrozumnější
V těchto dnech česká vláda monstrózním vyhlásila boj se suchem. Prý na něj půjde v příštích 10 letech 50 mld. Kč. Agrobaron Babiš zasedl za stůl s ministrem zemědělství Tomanem, taktéž mužem, který celý život ždímal, chemicky obstřikoval a devastoval českou krajinu, aby z polí ve vlastnictví jeho agrokoncernu vytřískal co nejvíce peněz. Výsledkem je, že minimálně 30 mld. z těch 50 mld. půjde na trubky. Propojování vodovodů, prohlubování vrtů. To by bylo, abychom ze země tu vodu nevyždímali do poslední kapky! Co fungovalo vždycky na našich polích, bude fungovat i s vodou. Ostatně ta naše pole je nutné něčím zavlažovat.
Že se mění klima? Že musíme počítat s dlouhodobým poklesem srážek? Že i ten nejhlubší vrt jednou dojde, když prostě prší méně? Takový není svět Babiše a Tomana. Roztomilého maskota těmto dvěma dělá ministr Brabec, když se chlubí se svým revolučním programem Dešťovka. Stovky úředníků administrují dotační program, jehož výstupem je rozdávání plastových sudů pod okap za pár korun, jako by si něco takového nemohli lidi pořídit sami.
A ještě jedno číslo na srovnání. Tento mohutný boj o vodu za 5 mld. Kč ročně je dobré srovnat s rozpočtem Státního fondu dopravní infrastruktury na tento rok: 86,3 mld. Kč. Voda je sice teď v kurzu, ale politika rozumných mužů ví, že nejvíce sype volební body hladký asfalt.
Martin Půta – jeho princ
Ještě že na kraji vládne Martin Půta z progresivního politického uskupení Starostové pro Liberecký kraj, mohl by si někdo z Liberecka oddechnout. Hejtman Půta málokdy vynechá příležitost, aby si do Babiše nerejpnul, jeho Starostové se staví do role prvních obránců státu před tupým babišismem.
Jenže ouha. Byl to právě Martin Půta, který zneužil téma rozšiřování polského dolu Turow kousek za hranicemi kraje, aby na Babišovi vymámil ohromné peníze z veřejných rozpočtů na trubky a betonování. Stavět, investovat, budovat – to je přeci ta schopnost, která vynesla hejtmana Půtu na jeho krajský trůn. Za mohutného přikyvování starostů z jeho strany nyní Frýdlantská vodárenská společnost vypisuje tendr za neuvěřitelných 65,8 mil. Kč na projektovou dokumentaci k propojení vodovodů a přivaděč vody ze Soušské přehrady na Frýdlantsko. Předpokládané náklady na přivaděč se odhadují na 1 mld. Kč. To by bylo, abychom tu vodu z Jizerek nevysáli do poslední kapky!
A jako má Babiš svého maskota v Richardovi Brabcovi, i Martin Půta nenechal nic náhodě. Po dlouhodobé kritice opozice, že kraj na problematiku sucha kašle, se přeci jen uvolil a nechal založit fond na budování retenčních opatření. A že kolem toho bylo tiskových zpráv a jiné slávy!
Tak na závěr ještě to srovnání na krajské úrovni. Tento fond na zadržování vody v krajině má roztomilý rozpočet 6 mil. Kč. Do silnic kraj plánuje tento rok investovat ze svého rozpočtu 350 mil. Kč, včetně příspěvků od státu a EU půjde dohromady o 900 mil. Kč.
Jindřich Felcman, předseda libereckých Zelených
