Výkřiky Martina Půty o tom, že celá jeho obžaloba je spiknutí a kampaň, nejsou jen trapným divadlem pro jeho věrné. Hejtman zároveň útočí na demokratické základy státu a svá obvinění by měl dokázat. Zatím je to však prokazatelně pouze on, kdo do celé kauzy tahá politiku a nepokrytě lže.
Po prvním týdnu soudního procesu není pochyb o tom, že součástí celé organizované skupiny, která v Liberci dle žaloby systematicky rozkrádala evropské dotace, byl i hejtman Martin Půta ze Starostů pro Liberecký kraj. Jedná se už a jen pouze o to, zda se mu u soudu dokáže, zda úplatek přijal nebo nepřijal. To, že ale zneužíval svěřené pravomoci, je poměrně jasné.
Půtova role v kauze není klíčová, ale byl dobrovolným politickým nástrojem a pomáhal lidem kolem Metrostavu, aby získali urychleně peníze na projekt, který hrozil skončit, protože jeho hlavní postavy již byly kvůli tomu samému objektu odsouzeny pro korupci. To činil z pozice své politické funkce, byť před veřejností projekt kritizoval a označoval ho za podezřelý. Na utajovaných schůzkách s manažery Metrostavu přitom konal opak a měl tím právě zneužívat svého postavení hejtmana a předsedy orgánu, který peníze rozděloval.
Další ukázkou Půtova neuvěřitelného pokrytectví, které v sobě rovněž nese dle státního zástupce prvky korupce, je to, že si platil soukromého špicla, který mu donášel na jeho politické konkurenty a spojence, kydal na ně špínu v médiích a zároveň byl spojkou k dalším dnešním obžalovaným. Akorát se mu nechtělo si služby bývalého soukromého detektiva platit ze svého a tak to za něj měl dělat Metrostav z úplatků.
Vzpomene si někdo, že přesně v těch letech (2013-2014) kdy toto činil, útočil například ten samý Půta na náš web a organizaci s tím, že si hrajeme na „tajnou polici“? Taková se dnes zdá být pravá tvář Martina Půty, který se neustále ohání slušností a transparentností, demokracií, Masarykem, Havlem a bůhví čím ještě. Třeba Západem, byť by zrovna Půta při své kauze v tradičních demokratických zemích nebyl ve veřejné funkci již dávno.
A jaká je Půtova obrana? Vykřikuje, že je to kampaň, účelovka a spiknutí, které ho má odstranit z veřejného života. To nejsou jen trapná, ale také velice silná slova. Půta obviňuje státní orgány – policii, státní zastupitelství na různých stupních z politického jednání, ze spiknutí proti němu.
Přitom nikdy a nikde nepřinesl sebemenší důkaz, že by tomu alespoň v náznaku mělo být. Jsou to pouze pomluvy, plivance a hra na oběť, která mu části jeho voličů, která mu slepě věří jako jiní třeba Andreji Babišovi nebo Tomio Okamurovi, zatím vychází. U podobných lidí ale nehrají fakta a racionální argumentace roli, přednost má ona slepá, avšak blažená víra.
Jediný „důkaz“, o který se kdy pokusil ukázat, že unikají části odposlechů. Ty ovšem vynesl vybraným novinářům (kteří to dosvědčili i dle vlastního vyjádření ještě dosvědčí) on sám, byť v médiích opakovaně přímo lhal veřejnosti, že nikoliv. K jeho smůle unikly i k nám a dalším médiím, byly zveřejněny celé a tam už jeho role nevypadá tak pěkně jako na vybraných kusech.
Tedy jediný Půtův „důkaz“ o zmanipulovanosti procesu je založen na jeho lži a na triku, který mu nevyšel (narozdíl od dalšího triku, kterým se mu povedlo protáhnout začátek procesu do doby po volbách). Jinak nikdy nepřeložil nic na obhajobu svých výkřiků, „že to na něj ušili“ (kdo? proč? jak?), které po něm papouškují jeho věrní.
Martin Půta se dnes, zcela dobrovolně a pouze v zájmu své kariéry, staví do jedné roviny s politiky jako Babiš či Okamura a spolu s se svými až fanatickými podporovateli je neblahým příznakem současné české společnosti, která se posouvá čím dál na východ a nabývají v ní na síle autoritativní trendy. Konspirace je pak veliká mucholapka, na kterou lze nachytat voliče, to ví stejně tak Okamura, jako Půta.
Nezajímají ho, stejně jako jeho často až hysterické věrné, fakta, důkazy ani základy demokratického a právního státu, pouze a jen jeho politický a osobní profit, kvůli kterému neváhá jako první politik kraje lhát a manipulovat spravedlností.
Jednou, až celá věc utichne, Půtův odkaz v historii bude takovýto: ne slušný a transparentní politik, který brání demokracii, ale pokrytec, co se namočil do korupční kauzy a pro své blaho a strach neváhal oslabovat demokratický stát.
