Když v roce 1892 začal mladý Adolf Loos studovat na liberecké průmyslovce, ještě nikdo netušil, že jeho jméno bude za pár let v architektonických kruzích pojmem. Uběhlo sto let a výtvarník Jiří Seifert instaluje před budovou Stavoprojektu, dřívějšího sídla ateliéru SIAL, ve Voroněžské ulici, rozlehlý betonový památník. Iniciátory stavby, která nesla název „Prostor k poctě architekta Adolfa Loose“, byli Seifertovi přátelé ze Sialu, zejména arch. Josef Patrný.

Nejednalo se o klasickou skulpturu, ale spíš o sochařsko-architektonickou instalaci. Řada z vysokých betonových sloupců, se na jednom konci stáčela do kruhu v jehož prostředku se nacházela bronzová fontánka. Dřevěné sedáky vsazené do sloupců v kruhu vybízely k posezení.

Jak to tak chodí, zub času se na neudržovaném díle podepsal do té míry, že čtvrt století od odhalení, došlo k jeho deinstalaci s tím, že bude provedena celková rekonstrukce. Bohužel na víc jak deset let se po památníku slehla zem. Vzhledem k tomu, že každá záhada je pro náš spolek výzvou, konec jara a začátek léta se nesl v duchu pátrání po zmizelém Loosovi.

Postupně jsme oslovili Národní památkový ústav, kancelář kvestora Technické univerzity v Liberci, paní Mgr. Hlaváčkovou, která o díle Jiřího Seiferta psala diplomovou práci a další. Reakce se nesly vesměs v podobném duchu – nic nového jsme se nedozvěděli. Až odpověď z kanceláře kvestora Technické univerzity, nám vlila optimismus do žil. Památník měl být uložen ve skladu TUL. Na místě nás potěšilo a zároveň trochu zklamalo, že předmětem uskladnění je „pouze“ kruhová plaketa, na níž stálo: „Adolf Loos studoval v letech 1892 – 1897 na Průmyslové škole v Liberci“.

Nakonec se památník podařilo najít na periferii města

Představa, že třicet tun betonu zmizí ze světa bez jakékoliv stopy, nám přišla nereálná. Po zveřejnění objevu nás všichni utvrzovali v tom, že dílo je jistě někde v základech a ať se s tím smíříme. Štěstí nám ale přálo. Znenadání k nám dorazila zpráva z technického úseku TUL, že dílo bylo před lety nabídnuto k odvozu, jelikož jeho stav byl údajně tak kritický, že by se univerzitě nevyplatilo provádět rekonstrukci. Nakonec se nám podařilo sehnat i kontakt na člověka, který se tenkrát památníků ujal. A opravdu, v podstatě všechny betonové dílce leží vprostřed luk na periferii Liberce.

Postará se vedení města o uctění odkazu světoznámého architekta?

Současný majitel chtěl tehdy dílo zachránit, ale náklady, které se pojily s restaurováním a znovu odhalením, byly obrovské, a tak fragmenty vzpomínky na velkého architekta leží v trávě a je nasnadě otázka, proč se v Liberci za ta léta nesebralo tolik iniciativy, která by podobně nápaditým a zároveň důstojným způsobem, připomněla takto významnou osobnost, jakou byl Adolf Loos.

Jindřich Gubiš
Kristýna Marková
Spolek za estetiku veřejného prostoru