Bývalý kolega Ivan Langr, který se stal náměstkem jen díky tomu, že kandidoval za Změnu pro Liberec, a který od nás odešel, ale své místo náměstka si ponechal a nechává si ho i poté, co oznámil kandidaturu za Starosty a nepřijde mu to vůbec divné nebo nevhodné, napsal, že nesu politickou odpovědnost za smrt několika desítek malých žab na lesním koupališti. Následkem toho se rozproudila debata i na sociálních sítích, často ve smyslu: Podívejme se na něj, na žabovraha, že se nestydí a ještě k tomu mlčí, je to srab…
K mému mlčení. Byl jsem čtyři uplynulé dny mimo Liberec a mimo internet. I náměstek potřebuje někdy odpočívat. K obvinění pana Langra: Ano, k úhynu několika desítek malých žabek došlo, mrzí mě to. Nevím, zda je to tím, že nemohly vylézt z nádrže, nebo byly slabé či nemocné. Není to ale nic neobvyklého, příroda s tím počítá, proto také jedna samička naklade stovky vajíček. Mnohá vyschnou, stanou se potravou jiných živočichů, dospělosti se dožije jen několik z nich.
Mám takové neodbytné tušení, že Langrovi ale o žádné žáby nejde, jen chce zase ukázat a dokázat, že to se mnou nebo se Změnou fakt nešlo. No řekněte, kdo by byl v jedné partaji s mnohonásobným žabovrahem!? Kdyby mu totiž o žáby skutečně šlo, tak by v radě města jistě zvedl ruku pro druhou etapu obnovy lesního koupaliště a jeho okolí, v rámci které jsme plánovali vybudovat z dotací OP ŽP několik nových menších tůní právě pro rozmnožování těchto obojživelníků. Ivan ale řekl, podobně jako radní za exANO, své rozhodné, morálně skvělé a starostovsky odpovědné NE.
Z mého pohledu právě obnova lesního koupaliště vytvořila podmínky pro to, aby se zde několik set žabek mohlo už letos vylíhnout a většině se to také zdárně podařilo. Minulé roky, vzhledem k tomu, že byla nádrž vypuštěná, to možné nebylo. Já osobně, mnozí návštěvníci koupaliště i pracovníci Komunitních prací Liberec také vlastnoručně několik set drobných žabek vyndali ven. Stejně tak pracovníci záchranné stanice Archa. Tedy vzato čistě pragmaticky, lesák se nestal jen pohřebištěm několika desítek, ale zejména rodištěm několika set nových nejspíše skokanů a ropuch.
Výstupy z vody na příští rok upravíme tak, aby po nich byl pro různé živočichy snadný výlez z vody. Pokud ve volbách uspějeme, tak věřím, že prosadíme i druhou etapu obnovy lesního koupaliště a území okolo Tiché cesty a podaří se vybudovat i nové tůně. Pro žáby, Ivane.
Jsem vlastně rád, že s Ivanem už nespolupracujeme. On patří skutečně spíš ke Starostům, kde je šustění papírem a morální rozhořčování se víc než konkrétní výsledky. A k těm žabám. Ve Čmeláku jsme vybudováním více než deseti nových tůní umožnili vylíhnutí mnoha tisíc, dnes už spíše desítek tisíc, nových žab. Takže Ivanova slova jsou pro mě, s odpuštěním, jen takové pokrytecké „zlé větičky“. Nové malé vodní plochy bych rád prosadil i v Liberci, dotace na to lze získat, jen musí žáby ještě chvíli počkat, až budou hotové důležitější projekty.
Ivan Langr jako by si musel stále veřejně obhajovat své rozhodnutí od nás odejít uprostřed volebního obdoví. Selhat může každý, ale ještě si své selhání kompenzovat obviňováním bývalých kolegů, to už nelze nazvat jinak než ubohostí. Možná je to tím, že i když asi žádné nové tůně on sám pro žáby nikdy nevytvořil a nevytvoří, přesto to možná bude větší „žabař“ než já.
Jan Korytář, ekolog, ochránce žab a náměstek primátora pro ekonomiku, strategický rozvoj a dotace
